Jára (43) po encefalitidě ochrnul a nemůže mluvit. Je těžké sehnat pomoc, zoufá si jeho žena

„S Járou jsme se seznámili v práci. Byl šéfkuchař v restauraci, kam jsem se hlásila na pozici cukrářky. Tak si mě nejprve přijal do kuchyně, a potom i do života,“ říká o svém manželovi s láskou Mirka.

Předloni v říjnu nebylo Járovi dobře. Rodina si říkala, že je to jen chřipka, která přejde. A za pár dní příznaky skutečně zmizely. „Za tři týdny se ale objevilo brnění těla – měla jsem podobné příznaky, když jsem měla rozdrcenou pánev, tak si dělal legraci, že skončí jako já v invalidním důchodu,“ vzpomíná Mirka. K lékaři ale její manžel nešel.

„Příliš mnoho práce, stále je co dělat a vlastní zdraví pro Járu bylo až na posledním místě,“ vysvětluje Mirka dál. 1. listopadu 2017 se ale nemohl ráno postavit na nohy. Cestou do nemocnice najednou Jaroslav řekl: „Nemám to z klíštěte?“. Lumbální punkce pak skutečně potvrdila klíšťovou meningoencefalitidu.

„Do té doby nás tahle možnost vůbec nenapadla – klíšťata jsme chytili každou chvíli ze zahrady nebo při rybaření, což je Járův koníček. Chodila jsem s ním. Ale ta, ze kterých onemocněl, byla z naší dovolené na Šumavě,“ říká Mirka a dodává: „Jára je hrozně hodný člověk. Chce každému pomáhat a možná i kvůli velkému vyčerpání a přepracování na něj klíšťová encefalitida zaútočila s takovou silou.“

Klíště šíří anaplazmózu. Nakazilo se už přes 50 Čechů, nemoc zvětšuje játra

Jaroslav nemůže sám mluvit a dýchat

S nemocí nyní rodina bojuje rok a půl. Od letošního jara si konečně Mirka mohla odvézt manžela z nemocnice. Jeho stav se ale lepší velmi pomalu. Je v podstatě ochrnutý, nemohl ani sám dýchat.

„Díky rehabilitaci už zvládne povolit pěst, kterou měl kvůli zkráceným šlachám stále sevřenou v pěst, podařilo se nám odpojit ventilaci a doufám, že se mi podaří přesvědčit lékaře k trvalému uzavření tracheotomie,“ doufá Mirka. Poté by totiž mohl být Jaroslav přijat na spinální jednotku nebo do specializovaného rehabilitačního centra.

„Snad by se rozpohyboval – to je mým největším cílem. Zatím leží, maximálně si s pomocí, když přijde sestřička, sedne. Další „metou“ je to, aby mohl Jára opět mluvit. Zatím hlavně artikuluje, protože hlasivky má kvůli dlouhému připojení na dýchací přístroj ochablé – společně cvičíme logopedii,“ popisuje Mirka každodenní boj s následky encefalitidy. 

Mirka: Je těžké sehnat pomoc

Mirka ale doufá, že láska vše překoná. Svému manželovi prý rozumí i beze slov. „Nechci se smířit s tím, že už se Járův stav nezlepší. Vždycky lidem pomáhal, teď potřebuje pomoc on,“ říká žena odhodlaně. Jak ale přiznává, je pro ni těžké sehnat pomoc.

„Jára se potřebuje dostat na rehabilitační pobyt, nebo rehabilitovat doma. Jenže je problém sehnat fyzioterapeutku a navíc je to drahé. V dnešní době je těžké sehnat pomoc. Tou nemám na mysli jen peníze, ale i čas lidí, kteří mohou zlepšit stav nemocných. U nás v Brně to tak tedy je,“ svěřuje se Mirka s tím, že se stejně nikdy nevzdá.

Z dovolené si přivezli nebezpečné tropické klíště, vyděsilo Slováky. Mají se bát i Češi?

Kéž by šel vrátit čas

Mirka a její dospělá dcera, která jí s manželem pomáhá, jsou očkované proti klíšťové encefalitidě. „Kdybychom to mohli vrátit, nechali bychom se naočkovat oba. Mysleli jsme ale, že když jsme chytili tolik klíšťat a nikdy nic, nemoci se nás netýkají. Teď vím, že očkování je důležitá věc. A ví to i Jára,“ uznává Mirka.

„Vždyť když se ho sestřičky v listopadu po příjezdu do nemocnice ptali, zda už pro mě má dárek, řekl, že ne. Že by mě ale chtěl nechat naočkovat. Vždy myslel víc na mě než na sebe,“ uzavírá Miroslava příběh své rodiny.

Nechte se očkovat

V případě lymeské borreliózy, která je léčitelná antibiotiky, je jedinou ochranou nepřisátí klíštěte, případně jeho včasné odstranění. V případě klíšťové encefalitidy, kterou naopak antibiotiky léčit nelze, je vhodnou ochranou očkování. Pokud zatím očkovaní nejste, využít můžete tzv. zrychlené očkovací schéma, kdy jste chráněni měsíc od první dávky. A pokud očkovaní jste, raději se podívejte, kdy je čas na přeočkování (po třech až pěti letech). Na očkování přispívají zdravotní pojišťovny v rámci preventivních programů.