Dominik (45) propadl drogám už za komunismu: Do života ho vrátilo narození syna

Dominik první drogy okusil už v pubertě. Své rodiče popisuje jako typické „máničky“, co poslouchali The Plastic People of the Univese a revolta byla jejich životním stylem. „Můj otec měl doma marihuanu schovanou v hrníčku. Takže kouření trávy jsem vnímal jako přirozenou rozkoš,“ řekl Blesk Zprávám Dominik.

„Od malička jsem tedy trávil čas ve skupině lidí, kteří se snažili s režimem bojovat, někdy ale volili spíše sebedestruktivní způsoby, popisuje tehdejší dobu Dominik. Navíc sám sebe zpětně vnímá jako člověka, který měl velkou svobodu a důvěru rodiny. „A jako každej puberťák jsem tu důvěru zklamal,“ míní  a dodává: „Měl, jsem pocit, že se potřebuji od vnějšího světa nějak izolovat, ta doba byla pro mladého člověka s ideály opravdu hodně frustrující.“

„Nerad bych adoroval minulé časy, ale já vstoupil za totality do společenství, kde byli všichni opatrní a nechtěli přijímat někoho nového - měli samozřejmě strach, zda po nich nejde policie. A mezi uživateli drog byli např. i vystudovaní chemici, do bytu, či k varu drogy vás jen tak někdo nepustil. Dnes bych v nějakém společenství nepřežil ani den, je tu naprostá absence morálních hodnot, lidé berou drogy ryze konzumně,“ říká Dominik.

Nejdříve začal s pervitinem. Pak zkusil heroin, na kterém si okamžitě vypěstoval silnou závislost.

„Pak už to se mnou šlo z kopce. Pro dávku jsem byl schopný udělat cokoliv, nepřemýšlel jsem o následcích, nebyl pro mě sebemenší problém sdílet jehlu s lidmi, které jsem viděl poprvé v životě,“ pokračuje ve své zpovědi Dominik.

V dovolenkovém ráji Čechů řádí smrtelná „krysí žloutenka“. Nakažení kašlou krev

Strach o nenarozené dítě

Zachránilo ho setkání s kamarádkou z dětství, jeho současnou manželkou. Dominik se rozhodl svůj život změnit, ale nešlo to tak snadno. Nejdříve nastoupil substituční léčbu metadonem a součástí prohlídky byly i testy na žloutenku, HIV a další nemoci. Navíc se psala 90. léta a testování se do Česka teprve dostávalo. „Nejprve to vypadalo, že jsem HIV pozitivní, ale opakovaný test to nepotvrdil. Ukázalo se však, že mám hepatitidu typu C,“ přiznal Dominik.

V té samé době jeho partnerka čekala dítě. „Měl jsem hrozný strach, bál jsem se, že ona nebo můj syn budou nakaženi žloutenkou. Naštěstí byli oba zdraví,“ oddechl si Dominik. Jenže cesta za odvykáním a vyléčením byla ještě dlouhá.

Na terapii metadonem musel ještě léčit komplikovanou žloutenku. Měl ale štěstí, že mu choroba nezpůsobila vážnější problémy.

„Léčba žloutenky byla náročná. Dnes už je to jinak, žloutenku typu C lze vyléčit moderními léky za dva měsíce. Já si musel píchat injekce do podkoží, což byl zásah na úrovni chemoterapie. Slezly mi vlasy, byl jsem hubený, podle fotografie manželky jsem spíš vlál na kočárkem,“ přibližuje léčbu Dominik.

Pašerák schovával balík kokainu pod parukou. Celníci jeho „skrýš“ odhalili

Dominik: Lidé budou vždycky brát drogy

Dnes už má Dominik těžké chvíle za sebou. Společně s dalšími přáteli založil Spolek lidí ohrožených narkomanií (SLON), jehož prostřednictvím chce závislé lidi podporovat a hledat východisko z jejich nelehké životní situace.

„Komunismus se tvářil, že narkomany nemáme a bylo to pokrytecké. Dnes se tváříme, že na vyléčení závislosti stačí substituce, ale je to otázka daleko těžší. Nemyslím si, že by se něco výrazně změnilo, lidé budou brát drogy vždycky, otázkou je, na kolik jim společnost vyjde vstříc a dá jim hodnotnou náhradu,“ uzavírá Dominik.