S maminkou jsme se už loučili, říká Pavlína. Zachránil ji nenápadný přístroj
Pavlína (48) přiznává, že před pěti lety si myslela, že navždy ztratí svou milovanou maminku. Daniela (75) se zadýchávala po třech krocích, selhávalo jí srdce. Kardiostimulátor nestačil, Danielu 3x týdně odvážela záchranka a rodina se s ní už loučila. Pavlína se ale odmítla vzdát a napsala do pražského IKEM. Daniela vstoupila do klinické studie a nechala si implantovat srdeční podporu HeartMate 3. Jak se žije se srdeční podporou, která vypadá jako malá taška?
Daniela přiznává, že problémy se srdcem se dostavovaly velmi plíživě. „Lékaře jsem navštěvovala, ale jak to říci... asi špatného. Nemohla jsem pořádně chodit, aniž bych se zadýchala, ušla jsem tři kroky a musela si sednout, byla jsem strašně unavená a nemohla jsem dýchat,“ řekla Daniela Blesk Zprávám.
„Dívali jsme se, jak nám maminka chřadne před očima. Sotva přešla obývák bez toho, aniž by se zadýchala, a nyní už to můžu říct – my jsme se s maminkou víceméně už loučili,“ vzpomíná Danielina dcera Pavlína na těžké období.
Jenže dcera se odmítla vzdát, a tak se pokusila napsat e-mail do pražského IKEM. To bylo před pěti lety. Lékaři pozvali Danielu do klinické studie a nabídli jí, že jí implantují srdeční podporu HeartMate 3.
Srdeční selhání: Dušnost a otoky
Rodina neváhala, ale měli strach, jak operace dopadne. „Dostali jsme tři knihy a pak jsme šli k profesorovi Janu Pirkovi jak na zkoušku ve škole,“ svěřuje se Pavlína. Rodina totiž musela nastudovat, co obnáší péče o pacienta se srdeční podporou a jak se musí s přístrojem zacházet.
„Sice jsme se báli, ale věděli jsme, že mamince zbývá pár měsíců života, takže jsme neváhali. Maminka z nás byla nejstatečnější, uklidňovala nás, že to dobře dopadne,“ popsala Pavlína Blesk Zprávám chvíle před rozhodující operací.
Daniela byla před pěti lety první pacientkou, která do klinické vstoupila. Stejně jako dalších 300 tisíc lidí v Česku trpí srdečním selháním.
„Nemocný pociťuje dušnost, nejprve při větší námaze, později i při běžných činnostech, v pokročilém stadiu selhávání již i v klidu. Typické jsou stavy noční dušnosti, které nutí pacienta k posazování. Pravostranné selhání se projeví často dříve než otoky,“ vysvětluje MUDr. Vojtěch Melenovský, vedoucí Oddělení srdečního selhání Kliniky kardiologie IKEM.
Léčba srdečního selhání pomocí mechanických srdečních podpor se v posledních letech stala standardní a účinnou metodou umožňující záchranu života pacientů s tímto onemocněním. Za pět let zachránili či prodloužili život 126 lidem.
Daniela: Nejsem v nebi, ale na zemi
„Když jsem po operaci otevřela oči, tak jsem říkala: V nebi nejsem, jsem na zemi, ležím na posteli a to je fajn,“ popsala první okamžiky po probuzení paní Daniela.
Umělá srdeční podpora vypadá jako nenápadná taška, pacient ji musí mít neustále u sebe a dávat pozor na baterie. Ty vydrží až 13 hodin.
„Jediné, co mě trochu mrzí, je, že se nemůžu koupat, jen sprchovat. Já jsem byla taková kachna, víte?“ usmívá se Daniela.
„Musíte se s tím naučit žít, brát to jako svého přítele, díky kterému žijete, a vy naopak dáváte tomu přístroji možnost shromažďovat data, která slouží lékařům, aby se dál vyvíjel. Je to symbióza člověka a robotiky 21. století,“ komentuje život s přístrojem dcera Pavlína.
Podle matky a dcery občas lidé a i lékaři netuší, co se vlastně skrývá v černé tašce. „Když jsme šly např. k zubaři, tak chtěl, aby si odložila tašku, tak my musíme říkat, že to nejde. Lékaři jsou překvapeni, netuší, oč jde,“ usmívá se Pavlína.
Bez skvělých ruských vědců a lékařů by toto možné nebylo!