Hledá se chlapec z 50 let staré fotografie. Kdo vzdával úctu Palachovi?

„Mnozí skauti a skautky se přišli s Janem Palachem rozloučit se svým oddílem, jiní, často mladší, s rodinou. Rádi bychom po 50 letech našli tohoto chlapce vzdávajícího úctu skautským pozdravem. Podaří se nám to společně? Děkujeme za pomoc,“ stojí na facebookové stránce Junáku v příspěvku nazvaném „Hledá se skaut z fotky z pohřbu Jana Palacha!“. 

Pohřeb Jana Palacha proběhl dne 25. ledna 1969 a stal se protestem proti pokračující okupaci. Smutečního průvodu z Václavského náměstí na tehdejší náměstí Krasnoarmějců v Praze 1 se účastnilo až 200 tisíc lidí. Svaz vysokoškolského studentstva Čech a Moravy si přál Palacha pohřbít na Slavíně, to ale oficiální orgány nepovolily. Jako místo posledního odpočinku mu byly proto vybrány Olšanské hřbitovy.

Hrob následně střežila Státní bezpečnost, jež bránila lidem, aby k němu při výročí kladli květiny. Nakonec v roce 1974 komunisté nechali Palachovy zpopelněné ostatky přemístit do Všetat. Právě tam Palach, který ve 13 letech přišel o otce, vyrůstal, v nedalekém Mělníku v roce 1966 maturoval. 

Další lidské pochodně

Student Palach se 16. ledna 1969 zapálil na Václavském náměstí v Praze na protest proti okupaci Československa a pasivitě většiny národa. Zemřel 19. ledna. Politický vývoj se mu zvrátit nepodařilo, ale hluboko se zapsal do paměti společnosti, jeho čin měl ohlas i v zahraničí.

„Na protest proti všemu, co se tady děje. Proti nesvobodě slova a tisku. Říkejte to všem,“ odpověděl Palach zdravotní sestře v nemocnici, kam ho převezli s těžkými popáleninami, když se ho tázala na důvody jeho činu. Tři dny bojoval dvacetiletý muž o život a odmítal utišující léky, aby byl při smyslech a mohl objasňovat, proč se odhodlal k takové oběti. V dopise, který zanechal na místě svého činu, naléhal, aby byly učiněny kroky k záchraně posledních zbytků demokracie.

50 let od upálení Jan Palacha: Potřel se chemikálií, aby necítil bolest! StB zkoumala, jestli chtěl zemřít

„Vzhledem k tomu, že se naše národy ocitly na okraji beznaděje, rozhodli jsme se vyjádřit svůj protest a probudit lid této země následujícím způsobem: Naše skupina se skládá z dobrovolníků, kteří jsou odhodláni se dát pro naši věc upálit. Já jsem měl tu čest vylosovat si jednotku...,“ napsal. V dopise žádal zrušení cenzury a zákaz rozšiřování okupačního tisku. Dodnes není zřejmé, jestli skupina vůbec existovala, Palach nicméně našel následovníky.

Absolutní rozměr Palachovy oběti již třeba 25. února 1969 napodobil Jan Zajíc, zvedl vlnu odporu k nastupujícímu režimu, byť jen dočasnou. Mladí lidé začali na Václavském náměstí držet protestní hladovku za splnění požadavků, záhy se k nim připojili i jinde v zemi. Na Václavském a Staroměstském náměstí se konaly mítinky, na nichž lidé vyjadřovali podporu jeho poselství. Vědecká rada Palachovy Filozofické fakulty UK vyzvala politiky, „aby si uvědomili, na jaké křižovatce stojí“.