7°C
Marie (26) trpí depresemi a úzkostí. Ostatním radí, jak nevypustit duši
Zhruba jedna čtvrtina invalidních důchodů souvisí s psychickými onemocněními. Přesto máme v Česku žalostně málo organizací, které pomáhají v této oblasti šířit prevenci. „Ale lepší se to. Už máme i sociální pracovníky, kteří lidem pomáhají hledat práci či ubytování, aby se svou poruchou neskončili na ulici,“ řekla pro Blesk Zprávy Marie Salomonová, která si sama prochází depresivně úzkostnou poruchou a je spoluzakladatelkou organizace „Nevypusť duši“. Kvůli své medikaci se prý setkala s neochotou lékařů ji ošetřit, šířením osvěty chce podobným situacím předcházet.
Marie podle svých slov zastává funkci dvojitého agenta. Kromě znalostí ze studií neurovědy v Nottinghamu si totiž na vlastní kůži prožila problémy s psychickým onemocněním. „Byla jsme schopná to překonat a být v pohodě. Byla to zkušenost, díky které jsem si uvědomila, kolik nepravd v okolí koluje. Zároveň cítíte zášť jako pacient, když zjistíte, že se o vás mluví v nepravdách a hodně mě to pálilo,“ osvětluje Blesk Zprávám důvod, proč se spolu s další studentkou a doktorandkou Terezou rozhodly spolek „Nevypusť duši“ založit.
Marie žije se svojí diagnózou od třinácti let. „Depresivně úzkostná porucha mě doprovází už 13 let. Jako dítě jsem měla soft léčbu, přece jenom vám v takhle mladém věku nemůžou dát nášup prášků. Později to začalo být horší, až jsem skončila hospitalizovaná na dva měsíce v psychiatrické nemocnici,“ vypráví Marie s tím, že se léčba neustále proměňuje a v současnosti pobírá méně prášků, než když jí bylo 18 let.
Lékaři vše svedou na psychiku
„Jsou případy, kdy se jde léčit bez prášků, ale dnes máme natolik šetrné léky, že pokud jejich předepsání předchází rozhovor s lékařem a jasné vysvětlení, k čemu jsou třeba, není proč se jich bát, mnohdy vám opravdu pomůžou,“ říká Marie, která si ovšem kvůli své medikaci prošla několika nepříjemnými zážitky s lékaři. V momentně, kdy doktoři zjistí, že dochází na psychiatrii, totiž začnou všechny její problémy svádět na psychosomatiku nebo vedlejší účinky léků.
„Když za nimi jdu s čímkoliv, teď třeba s bolavou rukou, tak mě po konzultaci pošlou za mým psychiatrem. Ve chvíli, kdy jim totiž nadiktuju, jaké léky beru, jejich pohled na mě se změní,“ konstatuje smutně Marie.
Žena tak několik dnů třeba trpěla s bakterií v těle, se kterou ji lékaři posílali za psychiatrem. Nyní spolupracuje s ministerstvem na reformě péče o duševní zdraví, která by měla mimo jiné zajistit, aby nedocházelo k podobným přešlapům. Jeden z projektů se totiž zaměřuje i na informovanost zdravotnického personálu. „To, že je někdo lékař, neznamená, že v sobě nemá zakořeněné stigma jako naše babičky, které byly v době svého mládí zvyklé, že se psychicky narušený člověk ‚uklidí‘ do léčebny,“ říká.
Úzkost může spustit šikana, vyhazov i drogy
Podle Salomonové je pro boj s psychickými poruchami klíčová prevence, především pak na školách. „Například každá akreditovaná vysoká škola má povinnost zajistit svým studentům místo a člověka, ke kterému si mohou zajít, když jim není dobře. Studenti to ale kolikrát neví, většinou i proto, že je to zamaskované pod hlavičkou kariérní poradenství nebo něco podobného,“ míní.
„Co se týče středních a základních škol, jsou to místa, kde ve velmi citlivém věku trávíme většinu času, vedení školy i učitelé by měli dávat větší pozornost například na problémy se šikanou a drogami, které mohou často vyvolat úzkost nebo depresi,“ dodává.
Škola je také místem, kde nás může potkat spouštěč geneticky vrozené poruchy. „U schizofrenie je 10% šance, že se ‚přenese‘ z rodiče na dítě, pokud ji má jeden z biologických rodičů. Propuknout může sama, ale stejně jako u jiných poruch je zde řada ovlivňujících faktorů, které poruchu spustí,“ vysvětluje.
Nemoci se prý nedá vždy předejít, ale lze minimalizovat riziko. „Geny nehrají takovou roli jako zdravý životní styl. Propuknutí ať už vrozené nebo získané poruchy nahrává prostředí a stresové situace, jako je rozchod, vyhazov nebo již zmíněná šikana,“ doplňuje Marie.
Podle ní by si lidé měli uvědomit, že druhá nejčastější příčina invalidního důchodu je zapříčiněna právě duševním onemocněním a 75 % chronických duševních onemocnění se objeví do 24. roku života. Tyto informace se snaží šířit přednáškami, workshopy a aktivitou na sociální síti.
„Studie prokazují, že lidé s psychickým onemocněním žijí kratší dobu, ale deprese nezabíjí. Zabíjejí infarkty a obecně zanedbaná léčba fyzických onemocnění, k čemuž u pacientů s duševním onemocněním dochází častěji než u duševně zdravých lidí,“ varuje Marie.
Marie: O duševní zdraví je třeba pečovat jako o zuby
Podle ní má Česko na poli prevence ještě hodně co dělat. „Myslím, že si lidé moc dobře neuvědomují, že duševní zdraví není velká neznámá. Dá se o to starat stejně dobře jako o zuby, kdy se prostě při porušení pravidel něco zkazí,“ říká o situaci v tuzemsku a vysvětluje pro Blesk Zprávy, jak funguje psychohygiena.
Člověk by měl myslet na svoji pohodu. Měl by mít dostatek spánku, čerstvého vzduchu a dobré stravy. Důležitý je i zdravý pohyb, který člověka baví a naplňuje, stejně tak i dobrá společnost a čas strávený o samotě se svými myšlenkami. Další položkou v psychohygieně je také mít realistická očekávání od sebe samotného a svých nálad a v případě, že se dlouhodobě trápíme a máme pokroucenou a špatnou náladu, nebát se vyhledat pomoc. Důležité je také neřešit své duševní trápení alkoholem.
Myšlenka na „Nevypusť duši“ vznikla v roce 2015, když se Marie a Tereza vrátily ze zahraničních studií. Toužily pracovat na projektech prevence duševního zdraví, ale nenašly v ČR obdobný spolek, jako je třeba v Anglii nebo v Americe. Tak založily vlastní. Během několika dní nasbíraly přes tisíc „lajků“ na sociálních sítích.
„Je to důkaz toho, jaký hlad po tomto tématu v naší společnosti byl,“ říká Marie s úsměvem. „Lidé nám děkují, že jsme s tím vyšly s Terezou na světlo. Píší nám i starší 65 let, mají radost, že v problémech, co mají, nejsou sami a že o tom mohou mluvit bez stigmatizace a výčitek,“ dodává.
„Nepleteme se ale do práce psychiatrů a psychologů, neposkytujeme poradenství ani léčbu. Šíříme hlavně prevenci a rady, jak se vyhnout stresu. Prozatím nezvažujeme nic víc než jen přednášky, protože na to ani nemáme peníze. Zaměřujeme se na úzkosti, deprese, bipolární poruchu, poruchy přijmu potravy a z psychotických nemocí pak na schizofrenii,“ doplňuje Marie informace o spolku.
Témata:
Související
