Zatímco lidé hledají nejúčinější způsob, jak se zbavit napětí v těle, které se při uspěchaném životním stylu pravidelně nashromáždí, některé kurzy kombinují hned několik variant zbavování stresu, aby s co největší efektivitou docílily kýženého výsledku. Funguje to ale?

Proto jsme se vypravili na podzimní lekci Být - meditovat - malovat pod vedením dvou dam – bodyterapeutky Jany Juřicové a lektorky  Zuzany Klímové Vaňkové, které své protistresové lekce pořádají v podvečer v malebném zákoutí Prahy 3 nedaleko zastávky Biskupcova v Integračním centru Zahrada, kde si člověk před vstupem dovnitř připadá, jakoby opustil Prahu. Není tady slyšet ruch tramvají, ani aut.

Celá lekce startuje v místnosti s měkkým gaučem a velkými sedacími polštáři a koberci. Každý z účastníků si vybírá místo, které mu je nejpříjemnější, a usedají si do kroužku. Po úvodním představení a potykání si se všemi, včetně lektorek, ze všech návštěvníků opadá prvotní nejistota z neznámého a atmosféra se stává přátelštější a uvolněnější.

Tanec v kruhu

V ten moment se rozezní hudební podklad. Všichni se zvedají a dle instrukcí se bez tlumení světel a bez nutnosti posilnění alkoholu pomalu roztancovávají. „Následujte mé kroky,“ vyzývá ostatní Jana Juřicová, která postupně zrychluje pohyb. Z poklidného ťukání noh před sebe se tanec po pár minutách dostává do zadýchaného „úprku“ v rytmech hudby. Konec. V tom největším vypětí se hudba přerušuje a přichází neméně důležitá fáze večera.

Vyjádři své pocity na papír

Všichni dostávají před sebe čtvrtku, štětce, kalíšky s vodou a vodovky. Po namočení papíru má každý za úkol vyjádřit své nitro. „Voda vás nenechá malovat precizní tahy, jak byste chtěli. Je to jako v životě. Není cílem vytvořit umělecké dílo,“ vysvětluje a uklidňuje hned v úvodu s úsměvem Zuzana, která bedlivě pozoruje malování každého člena kurzu, aby zaznamenala vše podstatné a mohla se na vše posléze doptat. Pak v kroužku jeden po druhém představuje svou malůvku, kdy je na první pohled z tvorby patrné, že každý v místnosti daný tanec prožil rozličně. Zatímco v někom začala vřít silná energie, jiný se zklidnil, a další na pár minut zapomněl na svůj vztek.

Meditace

Po rozebrání niterných pocitů v hloučku nových známých, kdy se každý zamyslel hlouběji sám nad sebou, zhasnou hlavní světla. Malá lampička dává najevo, že je čas zklidnění. Po nalezení nejpohodlnějšího místa se zaposloucháváme do klidného hlasu bodyterapeutky. Jen dýcháme a prociťujeme každou část těla. „Vnímejte konečky prsů, nárt, kotník… Nezapomínejte dýchat,“ popisuje lektorka jednotlivé části těla, zatímco všichni naslouchají jejímu hlasu se zavřenýma očima.

Úprk před koncem

Z poklidného několikaminutového takřka spánku se však tělo dává zase do pohybu. Předposlední část večera dá sice zabrat po fyzické i psychické stránce, ale z podložky se nikdo nezvedá. Čtvrt hodiny se opakuje dokola stále tentýž cvik. Nejprve zběsilé pochodování vleže, pak uvolňování, které roztřese nohy všech. A pak přichází konečné úplné vyklidnění, kdy jsou veškeré stresy přebity pocitem úlevy a klidu. Což potvrzuje i konečná fáze, kdy obrázky nabývají od zakroucených rozměrů až do klidové fáze.

Rozebrání jednotlivých duševních procesů v intimním kruhu dává každému zajímavou sebereflexi. „Tohle bych měla praktikovat častěji,“ padne mezi posledními slovy přítomných. A z tváří všech kolem je jasné, že starosti, se kterými odpoledne přišli, byly po třech hodinách nejen zažehnány, ale i objasněny a nasměrovány k tomu, aby pochopili, jakým směrem se do budoucna vydat.

Lekce Být - meditovat - malovat
Autor: Eva Fornálová