Vedle Lenčina domu vzniklo ghetto: Křik, vandalismus a splašky z oken
Paní Lenka zdědila v Liberci zachovalý činžovní dům, o který svědomitě pečuje. Přesto musí byty pronajímat levněji, než bývá běžné. Proč? Zájemce totiž děsí sousední „barák hrůzy“. Jde o nemovitost, kterou město prodalo tzv. obchodníkovi s chudobou. Ten do ní sestěhoval 31 sociálně slabších lidí a pak se o ni přestal starat, aktuálně dokonce hrozí, že se stavba zřítí. Z kdysi normální čtvrti se tak stala vyloučená lokalita plná odpadků, hluku a vandalismu. Mimo jiné to zahýbalo s cenou místních nemovitostí, poškození ale na odškodné nárok nemají, jak uvedli právníci oslovení Blesk Zprávy.
„Moji rodiče koupili činžovní dům, který jsem následně zdědila, zhruba v roce 2002. Město ho totiž prodávalo a oni v něm strávili většinu života a nechtěli se stěhovat. Padly na to jejich celoživotní úspory a ještě se zadlužili,“ popsala paní Lenka pro Blesk Zprávy, jak ke stavbě přišla. V době, kdy její rodiče dům pořizovali, šlo o dobrou, i když ne exkluzivní, lokalitu.
To se ale o rok později změnilo, když město prodalo sousední nemovitost Radimovi Urbanovi, kterého například situační analýza Frýdlantska z roku 2015 označuje za „jednoho z hlavních oblastních obchodníků s chudobou“.
Splašky z oken a zničené okapy
Urban nastěhoval do několika bytových jednotek zhruba 31 lidí z nízkopříjmových skupin. „O ten sousední dům se Urban pak zřejmě vůbec nestaral. Má opadanou omítku, propadlé stropy, vymlácená okna i dveře, došlo tam k požáru. Všude okolo se válí hromady odpadů, nájemníci hází věci z okna přímo na mou zahradu nebo lijí do potoka, který mezi našimi domy protéká, fekálie a splašky. Říkalo se, že tam nemají ani pořádnou kanalizaci. Nechal je zřejmě v hrozných podmínkách,“ nastiňuje Lenka.
Začaly i problémy s hlukem a vandalismem. „Věčně máme poničený plot, rozkopané okapy, okopané dveře, mnohokrát se nám něco ztratilo ze zahrady. Bojím se i nainstalovat nové zvonky, aby to hned nezničili. Kdykoliv přijde zájemce o byt, tak vidí hned naproti tohle. Chápu, že to některé odradí,“ říká nešťastně.
Znehodnocení nemovitosti
Postupně se oblast zhoršila natolik, že bylo okolí Urbanova domu oficiálně označeno za „sociálně vyloučenou lokalitu“. To všechno samozřejmě má - kromě kvality života - dopad i na hodnotu místních nemovitostí, jak potvrzují odborníci.
„Takzvané vyloučené lokality skutečně významně ovlivňují ceny nemovitostí. Ty se mohou lišit dokonce i vchod od vchodu. Obvyklý dopad na cenu představuje až desítky procent. Výjimkou není i to, že stejná nemovitost se o několik ulic dál prodává za cenu o polovinu nižší, protože už spadá do této oblasti. Dopad na cenu se přirozeně projevuje jak u prodeje, tak u pronájmu,” popsal pro Blesk Zprávy Pavel Hassman z RE/MAX 4You.
Souhlasí s ním i Tomáš Hanauer, vedoucí pobočky Ústí nad Labem společnosti M&M Reality. „Nemovitosti ve vyloučených lokalitách a jejich těsné blízkosti jsou pronajímatelné, ale bohužel jen zase těm samým lidem, kteří tyto oblasti neustále vybydlují,“ okomentoval stav s tím, že místy už byty v podstatě žádnou hodnotu nemají a nikdo nechce v dané lokalit bydlet.
Paní Lenka považuje znehodnocení vlastního - udržovaného - domu za nespravedlivé. „Ze situace viním hlavně stát, který umožnil podobné zneužívání chudoby a dávek. Majitelé podobných domů nejsou nijak postihnutelní, jak je možné, že tam žijí lidé bez elektřiny a kanalizace a stát za to platí desetitisíce? Naše rodina dům koupila od města v době, kdy to byla slušná lokalita, tohle považuji v podstatě za podvod,“ uvedla.
Na nějakou formu odškodného ale může ona i další poškození nejspíš zapomenout. Obecně platí, že pro vznik nároku musí existovat protiprávní jednání, škoda a příčinná souvislost mezi protiprávním jednáním a vzniklou škodou. A to tu chybí.
„Skutečnost, že majitel sousední nemovitosti pronajímá byty sociálně slabším osobám, není sama o sobě protiprávním jednáním a rovněž není protiprávním jednáním ani vyhlášení oblasti za sociálně vyloučenou. I když tak paní Lence nepochybně určitá škoda vznikla, neexistuje v tomto případě protiprávní jednání ani příčinná souvislost, a tak nárok na odškodnění nevzniká,“ okomentoval právník Petr Novák z Vaše nároky.cz.
Odškodnění by se podle něj paní Lenka mohla domáhat pouze v případě, kdy by přímo na její nemovitosti vznikla škoda, která by byla způsobena konkrétní osobou (například pokud by byl její dům postříkán graffiti). V tu chvíli by byl za škodu odpovědný tento daný jedinec.
Dům na spadnutí
V prosinci 2018 musel ale problém s „barákem hrůzy“, jak mu místní přezdívají, začít řešit i Liberec. Stavba byla totiž v tak hrozném stavu, že ji odborníci nařídili okamžitě vyklidit kvůli narušené statice a nájemníci se museli v podstatě ze dne na den vystěhovat. Město a místní neziskové organizace tedy narychlo rodinám s dětmi hledaly náhradní ubytování. Dům tak nejspíš zůstane opuštěný a bude dál chátrat.
Náměstek primátora pro sociální oblast Ivan Langr (SLK) vidí tři viníky současné situace. „Za prvé majitele nemovitosti, který objekt využíval výhradně k byznysu s chudobou, aniž by do něj alespoň přiměřeně investoval. Za druhé samotné nájemníky a do třetice stát, který nedokáže legislativně a finančně podpořit obce a města natolik, aby zásadně investovaly do rozvoje veřejného bydlení," uvedl pro ČTK.
Město podle něj nemá moc možností k řešení situace. Sám chce prý v libereckém zastupitelstvu hledat podporu pro to, aby radnice s vlastníky takových objektů jednala a postupně domy vykupovala.
Přetahovaná o ubytovnu Kovák
S tím mají ovšem například v Chrastavě neblahé zkušenosti. Radim Urban tam v polovině 90. let získal ubytovnu Kovák, v které pod jeho správou přespávalo třeba i 200 lidí, i když kapacita byla sotva poloviční. Kvůli nevyhovujícím podmínkám musel být objekt na začátku roku 2010 vyklizen, několikrát tam následně hořelo. O demolici ale majitel nechce ani slyšet. Chrastava se s úřady o zbourání ruiny dohaduje dodnes.
Další domy má Urban třeba na zmiňovaném Frýdlantsku. „Jeho domy jsou ve špatném stavu (absolutně nevhodné pro rodiny s dětmi); bydlení ‚u Urbana' je až 3x dražší, než bydlení v obecních bytech; specializuje se na pronajímání bytů romským nájemníkům. Ve Frýdlantu tak vznikl s domy pana Urbana závažný problém, na jehož řešení nyní město má jen malý vliv,“ stojí například v strategickém plánu sociálního začleňování Frýdlantska pro roky 2018 - 2020. I dokument potvrzuje, že v domech mnohdy nebývá zavedená ani elektřina či voda.
Vyjádření Radima Urbana se redakci Blesk Zpráv nepodařilo získat. Muž s médii dlouhodobě nekomunikuje.
Obchod s chudobou
Některá města se snaží proti podobným podnikavcům bojovat tím, že zavádí tzv. bezdoplatkové zóny. V nich nevzniká novým obyvatelům nárok na doplatek na bydlení, který končívá právě na kontech pronajímatelů. Takovou zónu vyhlásil v jedné z problematických ulic i Liberec, což paní Lenka považuje za dobré znamení, že by se něco takového mohlo stát i v její čtvrti.
Zástupci Institutu pro sociální inkluzi i dalších organizací na pomoc lidem v nouzi ale opakovaně uvádějí, že pouhé zpřísnění pravidel vyplácení dávek problémy v Česku nevyřeší. Odborníci na sociální problematiku i některá města volají po vytvoření systému sociálního bydlení. Ten v tuzemsku nyní neexistuje.
Babišova vláda se v programovém prohlášení zavázala, že zákon o sociálním bydlení připraví. V kapitole o bytové politice stojí, že norma bude řešit potřeby lidí v nouzi a na okraji společnosti, vytvoří podmínky pro obce a s nájemníky sociálních bytů budou pracovat sociální pracovníci. Premiér Andrej Babiš (ANO) ale před nedávnem řekl, že samostatný zákon nevznikne a vláda se soustředí na program výstavby. Ministryně práce Jana Maláčová (ČSSD) mluvila pak o „zatočení s obchodem s chudobou a šmejdy", tedy nepoctivými pronajímateli. Zástupci resortů sestavili seznam 15 opatření.
Mezi těmito podněty je regulování pronájmu více bytů živnostenským oprávněním, stanovení hygienických standardů bytů, posílení policie a sociální práce v ghettech či sloučení dvou dávek na bydlení do jedné. Zajistit se má vymahatelnost dodržování pravidel sousedského soužití i to, aby „všichni práceschopní skutečně pracovali", stojí v souhrnu podnětů. Podle IPSI se ale nestačí spoléhat na několik opatření a podobné seznamy kroků nepomohou.
