Alenu chyba lékařů málem stála život. Mimoděložní těhotenství jí nevěřili

Alena vystudovala 1. lékařskou fakultu Univerzity Karlovy a v době, kdy ucítila první varovné příznaky, byla dva roky po promoci. Doma už měla dvouletého syna.

„S manželem jsme chtěli další dítě a měli jsme radost, že se cítím těhotná. Ze začátku to bylo normální. Citlivá prsa, únava a mírné bolesti břicha,“ vzpomíná na začátek těhotenství. „Jednou jsem ale zkolabovala a probrala se až po třech minutách. Doktor na pohotovosti mě ale poslal domů, že gravidita není nemoc a že to bude v pořádku,“ líčí Alena.

Mimoděložní těhotenství je problematické i dnes. Ani v současnosti nejde s určitostí hned na začátku určit, jestli se vajíčko uhnízdilo správně v děloze, jak má. Rentgen totiž problém rozpozná až po pěti týdnech. U Aleny ale plod přežíval na vejcovodu a při své snaze udržet se naživu narušil vnitřní cévy, což to způsobilo krvácení.

„Prvním jasným příznakem byly projevy hypovolemického šoku ze ztráty krve (projevuje se bledostí, nízkým tlakem a poruchou vědomí - pozn. red.), později bolest břicha a dušnost, jak jsem ztrácela červené krvinky a nebylo jich dost, aby vázaly kyslík,“ vypráví Alena.

„Žije! Žije! Žije!“ Barunka se narodila předčasně, maminka si libuje: Nádherný pocit

Přesto Alenu i druhý den doktoři poslali domů. V tu dobu se jí ale nepodařilo ani odejít z čekárny. A jako vystudovaná lékařka si uvědomila, že prožívá příznaky typické pro vnitřní krvácení. „S tímhle vším a bolestmi břicha jsem hledala zdroj v těhotenství, ale asi jsem byla jediná, kdo tu souvislost viděl. Nakonec se mi povedlo přemluvit doktora, aby mi zavolal aspoň sanitku,“ svěřila se Blesk Zprávám.

Primář Aleně vynadal, mladý lékař se nechal přemluvit

V nemocnici se Alena dlouho neradovala. Doktoři totiž došli k závěru, že má zhoubnou anémii. A podle jejích slov jí ještě primář neopomenul říci, jak špatným lékařem a diagnostikem si sama sobě byla. „Následoval kolotoč nesmyslných vyšetření, hádek o tom, kdo má pravdu. A spousta naprosto zbytečných transfúzí. Vzácnou krev mi dávali pořád, což mělo jen dočasný účinek, protože sem pořád krvácela kvůli plodu do břicha,“ vypráví Alena.

Na další těhotenství čekejte po porodu aspoň rok, studie uvádí alarmující čísla

O příčině mimoděložního těhotenství doteď doktoři jen spekulují. Může jej způsobit spontánní potrat, který ani mnohdy žena nedokáže rozpoznat. Dále to mohou být předchozí gynekologické záněty, operace nebo třeba nitroděložní tělísko. „Nic z faktorů, které mohou mimoděložní těhotenství spustit, jsem neměla. Naštěstí jsem po týdnu nesmyslů přemluvila, trochu ostřeji a hlasitěji, mladého doktora, že vím, co mi je,“ vzpomíná Alena.

„To už jsem na tom byla špatně. Museli jsme ale čekat na další krev, protože mi nemohli břicho otevřít, aniž by to něčím pak nenahradili,“ pokračuje ve svém příběhu. Situace dospěla do bodu, že Alenina rodina byla informována, že je možná pozdě, a připravovali je na nejhorší. Během operace byla dokonce dvakrát resuscitovaná a doktoři se báli poškození mozku a ledvin.

„Bylo štěstí, že mi před operací udělali preparaci hlubokých žil na rukách, ty periferní už jsem měla zkolabované, nebylo kam píchnout," vysvětluje Alena, aby pokračovala: „Bez toho zajištění žilního přístupu bych během resuscitace nepřežila“. Operaci jí tak doteď připomínají jizvy na rukou. 

Dcera jako malý zázrak

Alenina rekonvalescence byla nakonec rychlá. Lékaři jí odstranili jeden vaječník a vejcovod, jak je to u mimoděložních těhotenství běžné i dnes. Během operaci jí ale doktoři našli cystu i na druhém vaječníku a zjistili, že druhý vejcovod je slepený dlouhodobým krvácením.

„Nebála jsem se, že nebudu mít další děti, brala jsem to jako jistotu. První, co mi po operaci řekli, bylo, že už neotěhotním,“ dodává Alena ke svému příběhu. Po deseti letech se jí i přesto narodila dcera Tereza, která jde v matčiných stopách a studuje na lékařské fakultě Karlovy univerzity.