7°C
Vyjedená lednička i hlasitý sex: Češi nemají na nájmy, musí snést spolubydlení
Ceny nemovitostí a pronájmů rostou rychleji než mzdy, hlavně v Praze. Řada Čechů tak musí využívat možnosti spolubydlení, zdaleka už přitom nejde jen o studenty. To ovšem přináší ztrátu soukromí a někdy i únavné hádky o vyjedenou ledničku, toaletní papír nebo příliš hlasité zvuky při intimních chvílích. Své o tom ví například Rebeka (25) a David (27), jak popsali pro Blesk Zprávy.
„S přítelem jsme neměli vysoké příjmy, ale chtěli jsme bydlet spolu. S mámou jsme bydleli v garsonce 30m2, a to už prostě nešlo,“ vypráví Rebeka, která v době stěhování končila studium a začínala kariéru v bance.
Zalíbil se jim byt na pražském Andělu, kde ale jen samotný nájem stál 20 tisíc. Rozhodli se tak přizvat ještě třetího spolubydlícího - Rebeččina bratra. „Výměnou mi ale byli bratrovi opilí kamarádi, kteří mi nechali utéct kočku, neuklizená kuchyň a chybějící toaleťák,“ vzpomíná mladá žena s tím, že navíc bratrova přítelkyně byla velice hlasitá, a to hlavně během sexu v noci.
„Kdybychom si nenašli každý vlastní bydlení, asi bych s ní neměla dobrý vztah a s mým bratrem taky,“ dodala Rebeka.
Sára si na spolubydlení pochvaluje veselí
Spolubydlení ale má i své světlé stránky, příkladem jsou třeba Agáta (25) a Anna (24). Ty studují na Karlově univerzitě a ve dvou by platit nájem a výdaje nezvládly. Do bytu si tak přizvaly ještě Sáru (25). „Každá máme trochu jiný přístup k domácnosti, například v úklidu, pro někoho je to méně důležité. To ale otvírá i pozitiva, že se pak snažíme komunikovat otevřeně o tématech jako dospělí,“ popsala Blesk Zprávám Sára.
„Pozitivní taky je, že si s holkami rozumíme, je tam veselo. A když má člověk blbou náladu, je větší šance, že se nakazíte dobrou náladou,“ dodala Agáta s tím, že si navíc dělí práci a také ušetří na výdajích. A o to jde. Ve větších městech se nájem pohybuje zhruba od 12 do 30 tisíc podle výměry a místa. V centrech není výjimkou nájem okolo 20 tisíc korun za 3+kk bez poplatků.
Praha a Brno lidi kvůli penězům sbližují
Podle průzkumu agentur Spolubydlení a BezRealitky je 55 procent sdílených domácností v Praze a v Brně. Zbytek pak v krajských městech. Překvapivé je i to, že spolubydlení, mnohdy i ve stejném pokoji, praktikují i lidé starší 39 let. Podle průzkumu je to až 18 procent.
Obecně pronájem většinou vítězí nad koupí, protože na vlastní bydlení lidé nemají. Podle statistiků si totiž na byt v osobním vlastnictví musíme šetřit nejdéle z Evropy. Průměrná cena nemovitosti je 3 991 002 kč, aby si ji člověk mohl pořídit, musel by dávat skoro 14 let jednu celou průměrnou výplatu stranou. Zároveň banky už nedávají 100procentní hypotéky. Na uvedenou půjčku by tak bylo třeba mít našetřeno vlastních 900 tisíc.
Spolubydlení seniorů v Brně
Realitní kanceláře i majitelé domů přizpůsobují nabídku trhu, a není tak výjimkou množství inzerátů s hlavičkou „vhodné pro dva pracující páry“ nebo „vhodné pro studenty“. Spolubydlení pak nabízí kolikrát sám nájemník, který jen majiteli představí nově vybraného spolubydlícího a dopíší jeho jméno do smlouvy.
V roce 2016 se také v Brně rozjel projekt spolubydlení seniorů. Zde ale sdílené bydlení funguje odlišně. Byt, který připravilo město, je devítipokojovým obytným prostorem, kde se nachází sdílená jídelna, obývací prostor, kuchyň a televizní prostor.
„Cílová skupina jsou důchodci, kteří hledají cenově dostupné bydlení," napsala tisková mluvčí magistrátu. Jedná se o alternativu pečovatelských domů. Podobný princip spolubydlení funguje i jinde ve světě.
Například v Irsku fungují tyto formy spolubydlení běžně. V jednom domě se sejde až sedm lidí, kteří mají sice svůj pokoj na patře, ale společně se starají o kuchyň a koupelnu.
Mr....al jsem svoji spolubydlící do za....ku ve společné domácnosti na Smíchově.... a řvala u toho tak že obsluze Metra anděl z toho vypadly zubní protézy na zem