„Děti pláčou, ale pak hrají fotbal.“ Rodina V. Vojty pokračuje v jeho metodě
Už přes půl století pomáhá Vojtova metoda tisícům dětí i dospělých po celém světě zlepšovat pohyblivost a fungování svalů. Vymyslel ji český lékař Václav Vojta a v jeho stopách kráčí i jeho děti, Václav a Veronika. „Je krásný pocit mít v rukou nástroj, který může pomoci dětem,“ řekla Veronika v rozhovoru pro Blesk.cz. Spolu s bratrem hovořili také o tom, proč děti při terapii pláčou a jak celá rodina utekla z Česka po vpádu sovětských vojsk v roce 1968.
„Vojta není bůh, ale je moc dobrá terapie,“ říká Veronika Walther, terapeutka světoznámé Vojtovy metody. Je dcerou jejího tvůrce, Čecha Václava Vojty, který ji v 50. letech minulého století vymyslel a dal jí světový věhlas. Ona sama, stejně jako její bratr Václav, kráčí v otcových stopách a terapii dětí se věnuje už přes 30 let.
Jde o soubor cvičení pracujících s pohybovými vzory, které má každý člověk vrozené, ale kvůli nejrůznějším zdravotním problémům nebo vrozeným nedostatkům je nedokáže používat. Díky speciálním aktivizačním polohám, do kterých je dítě při cvičení až několikrát denně uváděno, dochází k výraznému zlepšení pohybových schopností.
Léčba problémů hned po narození
„Tatínek byl dětský neurolog. Vymyslel diagnostiku, která umožňuje ihned po porodu poznat, jestli má dítě problém. A těmto dětem dokážeme nejlépe pomoci,“ říká Veronika. Častým problémem podle ní je skutečnost, že rodiče neodhalí pohybové problémy dříve než po několika měsících. Tedy až v době, kdy se například ukáže, že dítě nedokáže dobře chodit. „Pak je zlepšení těžké. Je to jako dobíhat vlak, který už odjíždí,“ dodává Veronika.
Podívejte se na celý rozhovor s Veronikou Walther a Václavem Vojtou mladším:
Video
„Vojtova metoda pomáhá tisícům dětí i dospělých po celém světě,“ říkají syn a dcera doktora Václava Vojty. Oba se stali terapeuty.
Video se připravuje ...
Metoda se běžně využívá také v ortopedii, například při úrazech, bolestech plotýnek nebo zad. Využívá se také při léčbě potíží, které způsobuje mozková mrtvice, roztroušená skleróza nebo třeba Parkinsonova choroba. A pomoci může i lidem, kteří své tělo nárazově přetěžují, což jsou třeba sportovci. „Když mají sportovci přepracované svaly, je možné terapii využít k tomu, aby svaly pracovaly lépe a byly lépe koordinované,“ říká Veronika.
„Metoda pomohla tisícům dětí i dospělých po celém světě,“ tvrdí Václav Vojta mladší, který je také terapeutem Vojtovy metody. Sám ji pravidelně cvičil třeba se svou vlastní dcerou, která se narodila s krční asymetrií.
Terapeutická střediska se vedle Česka nacházejí ve více než desítce zemí, mezi které patří Japonsko, Španělsko, Norsko, Mexiko nebo třeba Chile. Většina výukových terapeutů pracuje v centrech, která autorizuje Mezinárodní Vojtova společnost. Ta se zabývá jak šířením metody ve světě, tak jejím dalším rozvojem. Základem je přitom hlavně garance kvality, kterou vyžadoval sám tvůrce metody Vojta starší.
Pláč a noční můry dětí při cvičení
Vojtova terapie bývá kritizována za to, že ji děti špatně snášejí. Není výjimečné, když u cvičení křičí a objevují se dokonce i případy, kdy následně trpí třeba nočními můrami. To je však podle terapeutů cena za její účinnost. „Je lepší, když dítě řve u terapie, než aby potom nemohlo hrát fotbal nebo tančit. Potom kvůli tomu řve celá rodina,“ je přesvědčená Veronika.
Souhlasí i Václav, podle kterého je ale možné se naučit s dětmi správně pracovat, aby jejich psychika byla zasažena co nejméně. „Základem je důvěra. Pak dítě žádné noční můry mít nemusí. Záleží na tom, jak se komunikuje,“ říká Václav.
„Když jsou rodiče nešťastní, zoufalí a staví se k cvičení negativně, dítě to vnímá. Ale když maminka řekne: Cvičíme, aby se ti udělalo dobře! Pak je ta situace v rodině pozitivní. Dítě má pocit, že to je správné,“ vysvětluje Veronika Walther.
Útěk do Německa
Václav Vojta (†83) se narodil a působil v Česku. V roce 1968 s rodinou odešel do Německa, kde až do svého úmrtí v roce 2000 působil jako terapeut. „Byli jsme na dovolené v Jugoslávii, když jsme byli „osvobození“ vojsky Varšavské smlouvy. A tatínek věděl, že se nesmí vrátit, protože byl věřící. Věděl, že když přijde absolutní totalismus, tak ho vyřídí,“ vzpomíná Veronika na nelehké otcovo rozhodování.
Podívejte se na druhou část rozhovoru, ve které Václav a Veronika vzpomínají na nové začátky Vojtovy rodiny v Německu i na to, jak byla v Česku metoda v době normalizace úplně zakázaná.
Mohu jen potvrdit, že tato metoda je úžasná. Moji dceru zachránila a jsem každý den vděčná a děkuji panu profesorovi.