Češi dováží zeleninu za miliardy, zemědělci pěstují trávu. A ceny letí nahoru

Česko je závislé na dovozech řady zemědělských produktů ze zahraničí. Například v roce 2015 se dovezla zelenina za 13,1 miliardy korun, dále pak ovoce (včetně ořechů) za 16,9 miliard a maso dokonce za 26 miliard korun. A to přesto, že většinu ovoce, zeleniny nebo třeba brambory jsme schopni si u nás vypěstovat sami. Prakticky jediné potraviny, u kterých se bez dovozu neobejdeme, jsou mořské plody nebo subtropické ovoce.

Tento stav není dobrý pro koncové zákazníky a může se snadno promítnout v jejich peněženkách, varují odborníci. „Příkladem může být prudké zdražení zeleniny v posledních týdnech. V Evropě se dokonce hovoří o cuketové a olivové krizi. Neúroda cuket a olivovníků vyvolaná nečekanými mrazy na jihu Evropy vedla až k několikasetprocentnímu zdražení těchto komodit na pultech obchodů,“ uvedla pro Blesk.cz mluvčí Agrární komory Dana Večeřová.

Mléko za miliardy na cestách

Potíž je především v cenách. Zahraniční producenti řadu zemědělských produktů nabízejí výrazně levněji, než tuzemští zemědělci. Platí to jak o ovoci nebo zelenině, tak třeba o surovinách, které jsou určeny k dalšímu zpracování. Dochází tak k paradoxní situaci, kdy například loni Češi prodali do zahraničí mléko, mléčné výrobky nebo vejce v hodnotě 19,1 miliardy korun. Zároveň ale stejné potraviny v hodnotě 15,1 miliardy korun dovezli.

Za vepřové platíme přemrštěné ceny kvůli maržím obchodů, zuří chovatelé

A právě zahraniční produkty většinou míří i do českých obchodů, přestože ty české mají podle ministerstva zemědělství velmi vysokou kvalitu. „České potraviny mají obecně vysokou kvalitu, nepřevážejí se přes půl světa a tím šetří životní prostředí,“ uvedla pro Blesk.cz mluvčí resortu Markéta Ježková. Podle ní je problémem i to, že velké obchody si u českých potravin nepochopitelně dávají vyšší marže než u těch stejných dovezených ze zahraničí.

České zemědělství trpí levným dovozem potravin. | Archiv CNC

Podle zemědělců jsou velkým viníkem například skryté dotace zemědělcům v tradičních a silných zahraničních zemích. Pokud například Španělsko nebo Francie zadotují svého vlastního zemědělce, může své plodiny na trhu nabídnout levněji než zemědělec z Česka. A protože v rámci Evropské unie fungujeme v otevřeném trhu bez cla, je logické, že obchody raději sáhnou po levnějších potravinách.

„Trh je dále destabilizován a především nové členské země mají problémy s udržením produkce komodit, které jsou v těchto podmínkách tradiční,“ vysvětluje Večeřová.

Místo ovoce roste obilí a tráva

Dopady v Česku už jsou přitom viditelné. Zemědělci se přestávají věnovat náročnějšímu a v podstatě nejistému odvětví, což je třeba živočišná výroba nebo právě pěstování ovoce, a pozornost přesouvají k nenáročnému obilí nebo dokonce obyčejné trávě. Vyplatí se jim to více. V důsledku toho raketově ubývá pracovních míst jak v zemědělství, tak ve zpracovatelském průmyslu, a stát kromě vlastní soběstačnosti přichází o miliardy korun na daních.

Bude v reklamách i „ošklivá zelenina“? Křivé potraviny míří do obchodů

Jurečka slibuje řešení. Kdy přijde?

Ministr zemědělství Marian Jurečka (KDU-ČSL) o nepříjemné situaci ví a chce ji řešit. Aktivně hodlá podporovat tuzemské zemědělce a v rámci své strategie počítá se zvýšením soběstačnosti Česka u ovoce, zeleniny i dalších potravin. „Podporujeme tuzemské výrobce v oblasti technického rozvoje a marketingu. Součástí systému je samozřejmě i odpovídající kontrola dovážených potravin,“ uvedla mluvčí resortu Ježková.

Cesta k české soběstačnosti ale chvíli potrvá. „Budeme usilovat, aby ČR byla v roce 2030 přiměřeně potravinově soběstačná v základních komoditách, které lze u nás produkovat,“ dodala.

A dovzdělávat by se měli i čeští spotřebitelé. Ti totiž dnes koukají hlavně na cenu a až poté na to, odkud potravina pochází. Neuvědomují si přitom, že třeba česká zelenina je kvalitnější, čerstvější a chutnější. Na tom, že by se měly české produkty výrazněji propagovat, se shodují zemědělci i ministerstvo. „Propagace by se měla opírat o přínosy místní produkce, a to nejenom s tématy jako čerstvost, chuť, tradice, ale také v širším konceptu, jako je péče o krajinu, půdu či venkov,“ dodává Večeřová z Agrární komory.