8°C
Psycholožka o skandální záměně embryí: Ženy se cítí podvedené
Několik milionů korun by v rámci odškodněni za zpackané umělé oplodnění mohly dostat dvě rodiny, kterým v brněnské klinice Reprofit zaměnili embrya. Na případ jako první upozornil Blesk. Klinika je proti omylům pojištěna a věc už nahlásila jako pojistnou událost. Ale psychický šok, nutnost »Sophiiny volby« mezi tím, zda si dítě nechat vzít, nebo žít s vědomím, že není jejich...? To žádné peníze nespraví. Co se může odehrávat v myslích těchto žen? Blesk se ptal psycholožky Laury Janáčkové.
Jak mohou vypadat pocity ženy, která zjistila, že byla kvůli chybě zdravotníků oplodněna cizím embryem?
„Situace je pro tuto ženu velmi složitá. Zdravotně, emocionálně i psychicky se cítí matkou, a najednou je tato její role zpochybňována. A co víc, cítí se podvedena a tento pocit pak odpovídá její následné reakci.“
Dovedete si jako psycholožka představit, že se žena, která dlouho usilovala o to stát se matkou, dítěte vzdá, když ví, že není biologicky její?
„Ze své praxe takový případ neznám.“
Nebo naopak, že podstoupí interrupci?
„Domnívám se, že žena toužící po dítěti, kterého dosáhne umělým oplodněním, by k takovému kroku v jistém smyslu musela být dohnána pouze tlakem okolí.“
Jak by se k této situaci měli postavit partneři? V diskuzích se řeší především pocity matek, ale i muži z obou párů se s tím musí vypořádat…
„Pro muže je tato situace do jisté míry snazší, neboť otcovské pouto se silněji rozvíjí až po narození dítěte a navázání vztahu s ním. Kdežto matka si vytváří trvalé pouto s dítětem již v těhotenství. Muži spíše řeší racionální důsledky této situace.“
Co by měly podle vás oba páry nyní udělat, aby se s tím, co je potkalo, nějakým způsobem vyrovnaly?
„Oba páry by měly spolu komunikovat a najít si společného zkušeného psychologa, který jim pomůže situaci zvládnout.“
Čeho se ženy, které se rozhodnou pro umělé oplodnění, obávají podle vašich zkušeností nejvíc?
„Ve své praxi se často setkávám se ženami, které se rozhodnou řešit svou situaci umělým oplodněním. Mezi nejčastější obavy těchto žen patří strach ze ztráty feminity. Dále strach z toho, že zůstanou neplodné a ani umělé oplodnění situaci nevyřeší. S tímto strachem pak úzce souvisí strach z opuštění partnerem, ze ztráty lásky, z jisté míry stigmatizace atd. Dále mívají obavy ze zdravotních dopadů oplodnění a hormonálního zásahu na své zdraví.“
Mají podle vašich zkušeností vůči této metodě výhrady spíše muži, nebo ženy?
„Mnohdy se ženy potýkají s jistou mírou psychické lability související s očekáváními nejen vlastními, ale i okolí. Pocit ztráty ženství pak často vyvolává napětí, na které žena reaguje buď submisí a sebelítostí, nebo obviňováním a hádkami ve vztahu. Muži často nelibě nesou jistý sexuální diktát a nekomfort související s umělým oplodněním.“
Je rozdíl v psychickém prožívání, pokud je žena oplodněna vlastním vajíčkem a pokud je oplodněna se svým souhlasem vajíčkem dárkyně?
„Vysoké nároky na psychiku ženy jsou kladeny v obou případech. V případě oplodnění vajíčkem dárkyně se přidružují obavy, jestli bude narozené dítě »její«.“
Považují tedy ženy dítě z darovaného vajíčka zcela »za své«? Nepřichází časem pochybnosti, »po kom to dítě vlastně je«?
„V první fázi převažuje u těchto žen racionalizace typu: matka je ta žena, která dítě porodí, vychovává a miluje. K tomuto pohledu v této fázi též napomáhá hormonální příprava těla na porod a narození dítěte. Ve většině případů však s jakýmikoliv zdravotními, výchovnými či společenskými problémy tyto pochybnosti přicházejí.“
