Romové jako otloukánci českého školství? Expert: Musíme víc mluvit i s rodiči
Česko je často terčem kritiky za přístup k Romům. Podle ředitele Agentury pro sociální začleňování Radka Jiránka berou připomínky v instituci vážně. Nedávno třeba kritizovala tuzemsko Rada Evropy za to, že romské děti stále tvoří vysoké procento žáků ve speciálních školách. Jiránek s ní souhlasí a upozorňuje na to, že kromě práce s dětmi je potřeba se zaměřit i na rodiče a pomoci jim vybrat pro jejich potomky vhodnou školu.
V dopise, který komisař Rady Evropy pro lidská práva Nils Muižnieks v říjnu poslal českému premiérovi Bohuslavu Sobotkovi (ČSSD), opět kritizoval Českou republiku za přístup k Romům. Podle něj řada opatření přijatých českou vládou v posledních letech nepřinesla ve vzdělávání Romů žádnou významnou hmatatelnou změnu. Komisař tvrdí, že romské děti stále tvoří příliš velké procento ve speciálních školách a třídách a jsou segregovány ve školách a třídách jen pro Romy.
Ředitel Agentury pro sociální začleňování mu v řadě ohledů dává za pravdu. „České školství opravdu nyní prochází změnou a ta nahrává tomu, aby v praktických školách už nebyly umisťovány děti se sociálním hendikepem a doopravdy jen ty s tím zdravotním, tedy ty, které potřebují tu podporu z hlediska sluchové, vizuální nebo kvůli tělesnému hendikepu,“ míní ředitel Agentury pro sociální začleňování Radek Jiránek. Z hlediska zákona je to podle něj sice v pořádku, jen se to děje moc rychle.
„Strůjci nedobrého osudu dětí jsou i rodiče“
Agentura pro sociální začleňování podle svého šéfa mohla více pracovat s rodiči, nejen s jejich dětmi. „I rodiče jsou strůjci segregace, nedobrého osudu svých dětí, aniž by si to uvědomovali a říkáme tomu nějaká zvykovost,“ upřesňuje Jiránek.
Podívejte se, jak vnímá šéf Agentury pro sociální začleňování Radek Jiránek kritiku za přístup Česka k Romům:
Podle Jiránka je problém v tom, že rodiče vyberou školu, na kterou už někdo z rodiny předtím chodil. Anebo tu, která je nejblíž jejich bydlišti. Jenže už nezkoumají, zda na ní mohou být nějaké známky vyčleňování. „Je to i v práci s rodiči, abychom jim řekli: Škola o ulici dál nebo o čtvrť dál je pro vás z toho důvodu lepší. A není tak nutno trvat na tom, aby dítě chodilo do školy, která je nejbližší a může vést k segregaci,“ vysvětluje.
Šeď nicnedělání mají probarvit vhodné vzory
Dalším důležitým faktorem je šéfa agentury i to, že mladá generace nemá žádný vzor. Vzor, proč by měla dostudovat základní školu, ale třeba i nastoupit na střední školu a vyučit se v nějakém oboru. „Co bylo například před třiceti lety, to se už nedá vrátit. Ale teď, když se někomu dá šance, vystoupí z šedé zóny nicnedělání, začne být užitečný, vzdělaný a sám pak dobrý vzor pro své děti,“ myslí si Jiránek.
Ukazuje na zkušenosti ze Slovenska, kde zdravotní pomocníci inspirují mladé Romy k dostudování. Nebo na české zkušenosti s asistenty prevence kriminality. „Z lidí, kteří byli v šedé zóně, se po roce dvou práce asistentů prevence kriminality stali opravdu plnoprávnými strážníky městské policie. Se vzděláním, se všemi zkouškami, a to je ta nejlepší satisfakce, jaká může být,“ dodává šéf Agentury pro sociální začleňování.
