13°C
V Účastnících zájezdu jste zpívala. Prozpěvujete si i mimo film?
„Písničku z filmu dokonce ještě umím, každý ji po mně chce zazpívat. A ano, momentálně se věnuji i zpěvu. Jako máma jsem potřebovala rozptýlit a díky své sousedce jsem se dostala do ženského sboru, kde jsme až na výjimky samé maminky. Trénujeme každý týden a máme několik koncertů ročně.“
To byste mohla do příští řady show Tvoje tvář má známý hlas…
„Nemyslím, že bych toto chtěla podstupovat. Je to strašná dřina, maskéry i účinkující velmi obdivuji. Mnohem bližší by mi byla StarDance, kterou s dětmi každou sobotu s nadšením sledujeme.“
Tyto soutěže by vás mohly dostat zpět na výsluní, přeci jen jste se v poslední době nějak »ztratila«. Co za tím vlastně stojí?
„Nechci být moc na očích. Rozhodla jsem se, když byly děti malé, že se chci věnovat rodině a méně práci. Budu ráda, když si mě lidé budou spojovat spíš s naší nadací než s novinovými články.“
A svědčí vám to…
„To ano, jsem šťastná. Synovi je šest a nastoupil do první třídy. Dceři jsou tři roky a začala chodit do školky. Tím pádem mám více osobního volna a mohu se věnovat práci.“
Čemu se pracovně nejvíc teď věnujete?
„Mám čtrnáct let nadační fond Srdce na dlani, jehož jsem s kamarádem Vítem Šubertem spoluzakladatelka. Díky práci se tak nestarám jen o své dvě vlastní děti, ale o dalších 150 jiných. A stále moderuji různé akce, čemuž se chci teď opět věnovat trochu víc.“
Nadace podporuje dětské domovy. Kolik jich máte pod svými »křídly«?
„Pět. Bereme hlavně vzdálenější od Prahy, které nemají takovou možnost dosáhnout k financím – na rozdíl od pražských. Kromě akcí pro děti v domovech pořádáme každoročně nadační vánoční koncert. Letošní proběhl 23. listopadu v Národním domě na Vinohradech.“
Nenapadlo vás adoptovat si dítě z domova?
„Po pravdě ne. Mám své dva rarášky a ti mi stačí. Navíc děti z domovů mají své rodiče, kteří se jich nechtějí vzdát. Pouze nejsou způsobilí k tomu, aby je vychovávali.“
Říkáte dětem v domovech pravdu o jejich rodičích?
„Ony si nemyslí, že je tam rodiče dostali, a říkat jim pravdu je zbytečné ubližování. Domnívají se, že byly rodičům odebrány, ale už netuší, že až se v osmnácti vrátí, bude to pro ně to nejhorší. Většinou jim rodiče seberou našetřené peníze a zmizí. My se je v nadaci snažíme motivovat k tomu, aby byly schopné se po odchodu z dětského domova postavit na vlastní nohy.“
Říkala jste, že se více chcete věnovat moderování, které vás i proslavilo. Díky Telebazaru a Účastníkům si vás lidé zařadili do škatulky »hloupá blondýna«. Nevadí vám to?
„V Telebazaru jsem měla roli hodně prostinké dívenky, ale bavilo mě to. Dříve o tyto role nebyl takový zájem, neměla jsem konkurenci. V dnešní době jsou hloupé blondýny populární a spousta lidí si na tom staví kariéru. Myslím si, že právě Telebazar toho byl strůjcem.“
Blondýnky rády využívají své »přednosti«, je to i váš případ?
„Hloupá blondýna je póza, za kterou je fajn se schovat. Srandovní a příjemná hra a i já ji ráda využívám. Čím však budu starší, tím míň bude fungovat.“
Mimo jiné jste byla 2. vicemiss ČR v roce 1999, to na vás jistě manžel musí žárlit?
„Doufám, že žárlí! Kdyby ne, musela bych si myslet, že mě nemiluje. Samozřejmě mi zájem mužů dělá dobře, to asi každé ženě, tak doufám, že ještě nějakou dobu ten zájem bude.“
Přihlásila jste se do soutěže sama?
„Vždycky jsem si přála být modelka. Začala jsem s modelingem už ve čtrnácti při studiu letecké školy v Praze. Pak jsem jela do zahraničí, ale chyběla mi rodina, takže jsem se vrátila. Miss jsem brala jako způsob, jak se zviditelnit.“
Což se vám podařilo.
„Ano, Miss mi dala popularitu a ostatní na to navazovalo. Dostala jsem se do Primy, kde jsem natáčela Telebazar. Pak přišla nabídka na Účastníky zájezdu a další filmy – jako třeba Veni, vidi vici, nebo Jak básníci neztrácejí naději.“
Co děláte ve volném čase?
„Moc toho času nemám, ale mám jednu úžasnou věc, že nemusím chodit do práce každý den. Díky bohu a asi hlavně díky manželovi. Takže si mohu vybírat, co budu dělat a co ne, kdy se budu věnovat dětem a kdy práci. Každopádně mé děti jsou pro mě vždy prioritou.“
Chápu dobře, že manžel finančně zajišťuje rodinu?
„Ano. A já vařím, starám se o děti a o teplo rodinného krbu. Nicméně i já pracuji a přispívám do rodinného rozpočtu.“
Na někoho to možná může působit, že jste »vydržovaná panička«...
„Samozřejmě může. Myslím však, že v domku se zahradou bydlí dnes hodně lidí. Jsme klasická rodina, žádná výstřední. Vyrostla jsem na venkově, tak nemám problém v teplákách sázet stromky či okopávat záhonky. Naopak mě to baví.“
Blíží se Vánoce, pečete doma cukroví?
„Jasně. Pečeme cukroví, zpíváme koledy. Na štědrovečerním stole máme klasicky rybí polévku, obalovaného kapra a bramborový salát.“
A přesto máte dokonalou postavu. Hlídáte se nějak?
„Když potřebuju něco shodit, přestanu večeřet a pravidelně sportuji. Jinak jím normálně. Miluju sladké a nejhorší pro mě je udržet se u rumových pralinek.“
Nadělujete si také nějakou dovolenou?
„V zimě mám potřebu někam vyrazit, nadýchat se čerstvého vzduchu a užít si sluníčka. Takže jezdíme buď na hory, nebo někam do tepla. V létě ale většinou trávíme dovolenou jen v Česku.“
Jaký jste dostala nejhezčí dárek od manžela?
„Děti, to je pro mě nejvzácnější dar.“
Očima autorky
Jitku Kocurovou jsem si pamatovala jako naivní Pamelu z Účastníků zájezdu, v nichž turisty místy přiváděla k šílenství a jednoho pak k orgasmu. Jak sama v rozhovoru přiznává, polohu hloupé blondýny občas využívá, i když ve skutečnosti je přemýšlivá (nad otázkami uvažovala, na žádnou ale neodmítla odpovědět), pokorná (to když přiznává, že za mnohé vděčí manželovi) i pracovitá (i když to v poslední době oceňovala jen rodina a lidé v charitě).
