Mužští asistenti sexu jen tak nebudou. Postižené ženy i gayové mají smůlu

V Česku začalo minulý podzim působit prvních pět speciálně vyškolených sexuálních asistentek pro lidi s postižením. Na jejich mužskou obdobu si však tuzemsko bude muset ještě řadu let počkat. A to i přesto, že se s problémy v intimní oblasti potýkají samozřejmě rovněž handicapované ženy či gayové.

Postižený Tomáš: Sexuální asistentky nejsou prostitutky. Není to jen o orgasmu

„V České republice žádní vyškolení muži pro pozici sexuálního asistenta nejsou. Organizace Rozkoš bez rizika se rozhodla vyškolit ženy, které již měly zkušenosti v somatoterapii, tedy práci s tělem. Některé asistentky měly zkušenosti v práci v sexbyznysu či ovládaly techniku erotických masáží. Vyškolit muže se neodvážili, neboť by kurz musel být prakticky zaměřen na nácvik s tělem a to by trvalo dlouho. Na to nebyli připraveni,“ vysvětlila pro Blesk.cz Petra z projektu Sexuální asistence, na kterém spolupracuje s organizací Rozkoš bez rizika.

Muže nemá kdo školit

Zájemci o pozici sexuálního asistenta by se přitom našli. Nemá je ale kdo připravit. „Nyní se na nás občas obracejí muži, kteří by měli zájem služby sexuálního asistenta poskytovat a byli by ochotni se vyškolit, jen nevědí kam se obrátit. Nemůžeme jim pomoci a Rozkoš bez rizika školení mužů neplánuje,“ popsala Petra.

To potvrdila i manažerka projektu Právo na sex Bára Pšenicová. „Zájem mezi muži pracovat jako sexuální asistent je. Dá se dokonce hodnotit jako velký – tedy za posledního půl roku jsme dostali několik e-mailů se žádostmi o to stát se asistentem/kou, a to ve skoro stejnému počtu od mužů i žen,“ okomentovala pro Blesk.cz.

Podle Petry by speciálně mezi ženami nebyla ani nouze o poptávku, i když primárně touží po příteli a ne placeném sexu. Na rozdíl od mužů jsou ale obecně stydlivější, nerady dávají své potřeby najevo. „Společnost dělá ze sexuality problém, často se o tématu sexu žertuje, vliv má výchova v rodině i výchova společností,“ dodala odbornice. I v zahraničí je dle Pšenicové poptávka tvořena z 90 % muži.

Osamělým handicapovaným ženám tak zbývá jediné – najít si sexuální asistentku, která je ochotná poskytovat služby i něžnějšímu pohlaví. V případě gayů je situace ještě komplikovanější. „Na tuto možnost Česko připravené není,“ potvrdila Petra. 

Na homosexuály se v této otázce nemyslí

Podobně se k problematice staví i docentka Dana Štěrbová, lektorka sexuality u osob s mentálním postižením. Co se týká žen, i těch bez handicapu, stále je podle ní ovlivňuje společnost a to, co je vnímáno jako „přijatelné“.

Postižení už mají své asistentky rozkoše. Hodina sexu stojí 1200 korun

„U žen s handicapem či bez disability bych předpokládala, že byla-li by nabídka a širší povědomí o možnosti sebenaplnění v oblasti sexuality, byl by o ni větší zájem a přispělo by to ke zkvalitnění jejich života. Samozřejmě jde o vytváření postojů k této podobě naplnění sexuálních potřeb, tedy vše bude souviset se sexuální výchovou a osvětou v rodinách, ve školách a v dalších institucích (např. v zařízeních poskytujících sociální služby),“ uvedla pro Blesk.cz expertka. I ona ovšem zdůrazňuje, že ženám možná více chybí milenecká a partnerská rovina. 

U gayů je podle ní Česko v situaci, kdy „ještě ne všichni postojově kladně ladí s přijetím otázky homosexuality (šíře pak problematiky LGTB)“. A když ano, tak vůbec neuvažují o tom, že by se i u této skupiny obyvatel měla řešit například otázka sexuálních asistentů. „Nemusí jít jen o lidi, kteří jsou po úrazu, ale i o ty, kteří mají postižení vrozené. Snížené sebehodnocení a sebevědomí, pocit ztráty sexuální role, stud a obavy zahájit či znovu obnovit sexuální život mohou mít lidé s postižením i bez, gayové i lesby,“ popsala Štěrbová. 

Dodává, že skutečně dobře proškolený asistent/ka ví, kde má své profesionální a osobní hranice. Nemusí tak mít emočně postojový problém k lidem lesbicky či gay orientovaným. „Jsou zodpovědní vůči sobě a své profesi, jednoduše vykonávají dobře svou profesi,“ shrnula odbornice. 

Jen školení nestačí

Zdůrazňuje nicméně, že samotné školení nemusí být dostatečné. Profese sexuální asistence totiž vyžaduje člověka vyrovnaného s vlastní intimitou, který má detailní znalost a rozumí problematice sexuality a rizik s ní spjatých. Musí také umět přistupovat k intimním otázkám druhých lidí, v tomto případě lidí s disabilitou.

V Česku ovšem nejsou pevně stanovené podmínky pro vzdělávání v profesi sexuálního asistenta, jako je tomu například ve Švýcarsku, Dánsku a Holandsku, kde asistenti a asistentky musí dosáhnout tříletého pomaturitního studia a projít psychoterapií, jak popisuje ve svém článku exvýkonná ředitelka a terapeutka R-R Lucie Šídová.

Senioři potřebují sex! Dostanou asistentky za 2 miliony

To by se dle Štěrbové mělo změnit. „Přijala bych model cíleného studia se zaměřením na specifika sexuality osob s disabilitou a souběžný sebezkušenostní výcvik a průběžnou supervizi. Optimálně ten, kdo vykonává činnost sexuálního asistenta/ky, ať jako každý jiný v pomáhající profesi využívá možnost supervize, neboť v této činnosti a ve vztazích, které se naváží mezi poskytovatelem/kou služby sexuální asistence a klientem/kou, se do vztahu promítají emoce ve vysoké míře a navíc související s libidinózním prožitkem,“ uzavřela expertka.