Jak se dědí byznys v Česku? Otcům se nechce do penze, dětem pořád radí
Předání úspěšné rodinné firmy potomkům není vůbec snadné a může trvat i několik let. Proto až polovina majitelů své děti do chodu firmy zapojuje už před 17. rokem. Zásadní komplikací snadného pokračování zavedené firmy bývají konflikty, které způsobují rodiče tím, že do řízení mluví i po svém odchodu. Neštěstím pak bývá hlavně to, když se děti rozhodnou třeba pro uměleckou kariéru.
Podoba toho, jak se předávají firmy příbuzným, se za uplynulých 15 let výrazně proměnila. „Dříve se předávání dělalo hodně intuitivně, ale dnes už je to propracovanější. Předávají se kompletně bankovní i obchodní vztahy,“ řekl Blesk.cz Karel Havlíček z Asociace malých a středních podniků (AMSPČR).
Zároveň firmy podle něj dříve obvykle neměly příliš velký kapitál. „V současné době se předávají stomilionové i miliardové majetky. Majitelé jsou také vyspělejší a uvědomují si, že to není jen o převedení právního podílu, ale také o předání veškerých vazeb na zaměstnance, dodavatele, odběratele či právníky. A to je proces, který trvá několik let,“ vysvětluje Havlíček.
Lidé neví, kdy jít do důchodu
Podle průzkumu AMSPČR mezi tuzemskými rodinnými firmami si je této skutečnosti vědomo 9 z 10 majitelů. Ne vždy jsou však schopni správně vyhodnotit, kdy s procesem začít. „S předáváním firmy by se mělo začít přibližně v 55 letech, v 60 už by měl fungovat souběh obou lidí a postupný odchod do důchodu. Pak už by člověk do denního fungování firmy neměl zasahovat,“ říká Belinger, místopředseda asociace.
Jenže ani včasný odchod se nemusí obejít bez problémů. Řada lidí si i po šedesátce myslí, že jsou nepřekonatelní, a zbytečně tím způsobují konflikty ve firmách. „Předávající tuší, jaké chyby může potomek udělat, a snaží se tomu zabránit. Prošlapávají cestičku, což děti nesou velmi nelibě. Je potřeba, aby si ty děti trochu ‚nabily čumák‘, jinak úspěch firmy neberou jako svůj vlastní, ale pokračování úspěchu rodičů,“ říká Havlíček.
Umělec se do firmy nehodí
„Člověk se musí obrnit a přijmout i to, že třeba firma po jeho odchodu nabere jiný směr. Ale s tím se musí počítat,“ říká Belinger, který sám nedávno v rodině předával dvě firmy. „Jednu začal vést syn, druhou synovec. Každá z firem má obrat přes 250 milionů korun,“ popsal Belinger.
I v těchto případech budoucí šéfové do firem nastoupili krátce po dokončení školy, aby se sžili s prostředím a poznali celý chod. Postupně si prošli různými pozicemi, až se dostali úplně na vrchol. „Začínali od píky. Jeden začínal v účtárně, druhý jako prodavač,“ dodal Belinger.
V obou těchto případech předání proběhlo relativně bez problémů, protože oba příbuzní měli o obor zájem. Horší je to však v okamžiku, kdy se potomek rozhodne vydat jiným směrem. „Problém je, pokud lidé mají úspěšnou firmu technického směru, a jejich potomek je zaměřen třeba na hudbu nebo jinou uměleckou činnost, která je pro podnikání nepoužitelná,“ uzavřel Belinger.
Buďte první, kdo se k tématu vyjádří.