9°C
Smrtelné diagnózy bez obalu. Lékaři nemají čas na soucit, tvrdí experti
„Na něm už nezáleží, stejně brzo umře.“ Věta lékaře motolské nemocnice na adresu pacienta s rakovinou nedávno obletěla Česko. Rodina se s takovým přístupem odmítla smířit a případ zveřejnila. Podobnými zážitky prochází v tuzemsku stále řada těžce nemocných, i když se situace zlepšuje. Diagnózy jsou jim například sdělovány nešetrně. Podle České lékařské komory se na tom podepisují i špatné pracovní podmínky tuzemských zdravotníků.
„Maminku v nemocnici poslali na CT a tam se ukázal malý nádor 2×2 centimetrů na slinivce. Bylo to hrozné. Přístup, jak se v nemocnici k mamince zachovali, byl otřesný. Celou dobu jí nikdo nic neřekl. Až poslední den jí primář interního oddělení sdělil, že má metastáze a že co by chtěla v 53 letech,“ popisuje své zkušenosti Hanička F. na jednom lékařském fóru.
S podobnými zážitky se na internetu svěřují desítky lidí. Ať již jde o rodinné příslušníky těžce nemocných nebo o samotné pacienty. Někdo si stěžuje na hrubost, většině vadí nedostatek informací. „Maminka byla na vytažení stehů po odstranění znaménka a doktor jí dost nešetrně sdělil, že je to karcinogenní. Nedal jí vůbec žádné informace – prý je to vše ve zprávě a dál se s ní nebavil. Ale copak umí všichni latinsky?“ ptá se Judy v další diskusi.
Uživatelka „Muffinka“ se zase svěřuje s tím, jak těžce nesla přístup nemocnice k umírající matce. V zařízení neměli údajně žádné zkušenosti s onkologickými pacienty. Když přišla na návštěvu, maminka se dusila a nemohla dýchat: „Ty sv*ně jí nedaly kyslík, nic. Sestry byly v sesterně a popíjely si kafíčko. Jedna sestra řekla, ať se rozloučíme (nechala nás tam tak 30 vteřin), a pak nás vyhnala, že nám zavolá, až bude konec.“
„I lékař je jen člověk“
Uvedené případy jsou spíše výjimkou, nelze z nich dělat obecné závěry. Česká lékařská komora (ČLK) nicméně upozorňuje, že podfinancované zdravotnictví situaci nikterak nepomáhá. Chybí tisíce pracovníků, doktoři jsou tak pod stresem, musí sloužit dlouhé přesčasy.
„Výsledkem chronické únavy a vyčerpání jsou nejenom častější chyby, kterých se zdravotníci dopouští, ale také syndrom vyhoření. Unavení zdravotníci, kteří již sotva pletou nohama, pak v řadě případů již nemají sílu na to, aby se vedle léčení ještě za všech okolností na pacienty usmívali,“ vysvětluje pro Blesk.cz Milan Kubek, prezident ČLK.
To potvrzuje také Libuše Kalvodová, předsedkyně Psychoonkologické sekce České onkologické společnosti (ČOS). Kromě toho je nutné si uvědomit, že i lékař je pouze člověk. „Z psychologického hlediska mohou být příčinami problémů i frustrace z mnohdy se nedařící léčby pacientů, především pak jsou to osobní problémy, které lékař nedokáže oddělit od pracovního života, a syndrom vyhoření. Ve hře jsou také osobnostní faktory lékaře a jeho pacienta, někdy se stává, že si prostě nedokážou rozumět,“ uvádí pro Blesk.cz odbornice.
Zdůrazňuje přitom, že kvalitní komunikace mezi doktorem a pacientem je spolu s moderní onkologickou léčbou základem při zdolávání nádorového onemocnění. „Rozmluva s rozvahou o povaze a léčbě nemoci dokáže vytvořit silné pouto důvěry pacienta ke svému lékaři. Nevhodně vedený rozhovor, v podstatě monolog lékaře, může v pacientovi a jeho blízkých prohloubit negativní emoce a vytvořit nedůvěru v lékaře i léčbu,“ upřesňuje expertka.
Podle ní se budoucí lékaři už na fakultách vzdělávají v komunikaci s pacienty. Po vstupu do praxe ale obvykle k obnovování komunikačních dovedností nedochází. Pokud je na onkologiích členem týmu psycholog, mají doktoři možnost konzultovat strategii rozmluvy s pacientem přímo s ním. Tomu tak ale mnohdy nebývá, což by si přála ČOS změnit. Prozatím tak alespoň Psychoonkologická sekce pořádá odborná sympózia a vede poradnu na toto téma.
Intimita a individualita
I přes občasné incidenty a nespokojenost některých nemocných mají vesměs pacientské spolky dojem, že se situace zlepšuje. „Za šestnáct let trvání naší pacientské organizace se dle mého názoru přístup lékařů k onkologickým pacientům dost významně změnil, co se týče komunikace s pacienty. Ne že by nebylo dále co zlepšovat, ale to už je spíš taky o dostatku času na každého pacienta, protože čekárny jsou na onkologiích stále plné,“ popisuje pro Blesk.cz Jana Drexlerová, ředitelka Mamma HELP.
Jistý nedostatek ale ještě přeci jen expertka vidí, a to v malé úctě k intimitě pacienta. To prý například v USA neexistuje. „U nás se ještě pořád stává, že kolem svlečeného člověka klidně projde nemocniční personál – přijde jim to samozřejmé, setkávají se s nahotou denně, ale ten svlečený se rozhodně dobře necítí,“ říká Drexlerová.
Další odbornice – Jana Koželská z onko centra Arcus i Michaela Čadková Svejkovská z centra Amelie – se nicméně shodují, že danou problematiku vnímá každý nemocný velmi individuálně. Někdo si stěžuje na necitlivý přístup, jiní naopak lékaře na onkologických odděleních chválí. V každém případě je přístup doktorů k pacientům jedním ze základních témat, která organizace i odborníci řeší.
Vážná nemoc se nevyhýbá nikomu:
Témata:
Související
A to se mně matka snažila přesvědčit, abych se na starý kolena vrátila zpátky do Česka. Ani náhodou!