V důchodu a na ulici. Senioři nemají na nájmy, někteří končí jako bezdomovci
Máte důchod jedenáct tisíc korun, za byt dáte devět tisíc. Kolik vám zbude na celý měsíc? Ne, to není školní úloha, ale běžné počty řady seniorů v Česku. Někteří jsou proto nuceni pronajímat pokoje cizím lidem nebo se sestěhovat s příbuznými. Jiní šetří na jídle či lécích. Nikdo nechce skončit na ulici, přesto právě tak někteří senioři končí, jak zjistil Blesk.cz.
„Problémy se hlavně týkají osaměle žijících starších lidí, kteří jsou odkázáni na jeden příjem,“ popsala pro Blesk.cz Kateřina Kňapová z obecně prospěšné společnosti Alternativa 50+.
„Specifickým problémem u seniorů je, že neradi využívají možnosti, které jim nabízí stát – například sociální dávky na bydlení. Vnímají to jako vlastní selhání, nebo dokonce ostudu,“ vysvětlila Kňapová.
I z toho důvodu mívají starší lidé často problém zaplatit náklady na bydlení, popřípadě je musí kompenzovat někde jinde. Hlavní kámen úrazu je ale samozřejmě nízký důchod v průměru kolem 11 334 korun.
„Náklady na bydlení tvoří tak velkou část výdajů, že pak senioři šetří na dalších, jako je třeba jídlo nebo léky. To pak značně zhoršuje jejich zdravotní i psychický stav. To se týká hlavně osaměle žijících starších lidí, kteří jsou odkázáni na jeden příjem,“ uvedla zástupkyně neziskové organizace.
S podobným problémem se setkává na lince důvěry i sociální pracovnice Gabriela Knápková, která pracuje pro spolek Život 90. Řada seniorů, kteří se na ně obrací, z důvodu finanční tísně čerpá dávky na bydlení nebo žije velmi skromným způsobem života.
„Lidé, kteří žijí s velmi napjatým rozpočtem, jsou pak ohroženi jakoukoli nečekanou událostí (například když přestane fungovat domácí spotřebič či musí užívat dražší lék). Klienti často zmiňují, že dokud měli dva důchody, tak bydlení zaplatit šlo. Potíž je, když na to pak jeden z páru zůstane sám a chybí úspory,“ popsala Knápková.
Senioři končí na ubytovnách i na ulici
Starší lidé tak nemají příliš na výběr. Z květnového výzkumu sociálně vyloučených lokalit například vyplývá, že neustále roste počet seniorů na ubytovnách. Pokud nedokáží platit ani tu, odcházejí z donucení k rodinám, do domova důchodců či v nejhorším případě končí jako bezdomovci.
Problém se ale netýká pouze lidí v důchodě, ohroženi jím jsou všichni po padesátém roku. „Toto téma je ve skupině lidí po padesátce poměrně citlivé. Zástupci organizací, které pracují s lidmi bez domova, uvádějí, že k nim přichází poměrně hodně lidí po padesátce, kteří ztratili práci a nemohou si najít jinou,“ nastínila své zkušenosti Kňapová.
Pro seniory má podle jejích slov bezdomovectví samozřejmě výrazně drastičtější dopady než pro mladší generaci. A to z důvodu zdravotního stavu, snížené schopnosti vydělávat na těžkých brigádách, což je pro lidi bez domova typické.
Neziskovky: Stát má podat pomocnou ruku
Otázkou zůstává, jak životní situaci starších lidí řešit a jak jí preventivně předcházet. Zástupkyně Alternativy 50+ navrhuje, aby byl zaveden širší systém sociálního bydlení. Jedná se o klasické byty, především v držení obce, které ale mají o poznání nižší nájem, než ty „tržní“.
„Pomoci může, když se senioři připraví na stáří v předstihu, například si dopředu zajistí výměnu finančně náročnějšího třípokojového bytu, který sloužil dříve celé rodině, za byt menší, v ideálním případě bezbariérový a v blízkosti služeb,“ poradila Knápková.
Z hlediska bytové politiky státu a obcí je prý žádoucí, aby vznikalo více malometrážních bytů pro seniory v takových lokalitách, kde jsou dostupné zdravotní a sociální služby i nějaké to kulturní či sportovní vyžití. Zároveň by se nemělo jednat o izolované komplexy, ale o běžnou zástavbu, kde žijí rodiny s dětmi spolu s lidmi v produktivním věku. 
A to nejsou jen starobní důchodci. Jsou ještě invalidní důchodci a nebo invalidní důchodci s dítětem v péči. A např 4000 za léky na měsíc / houby na měsíc pokud je v balení jen 28 tbl./, kde se dost lidí domnívá, že cena za léky nad určitou hranici je pojišťovnou vrácena. Pokud je něco vráceno, tak ne přeplatek skutečný, ale jen za podobné nejlevnější léky na trhu, které vám ovšem nikdo nenabídne. Potom je ovšem skupina léků na které se vůbec nevztahuje finanční kompenzace a náhrada není. To samé je s cenami energií, nebo PHM či potravinami v Čr . Prostě jeden podvod na lidi. Na co máme v ústavě že člověk má právo na důstojný život? Napsal bych to, ale to bych porušil podmínky tohoto webu, takže si to domyslete sami