Pátek 26. dubna 2024
Svátek slaví Oto, zítra Jaroslav
Polojasno 14°C

Bude Praha další Paříží? Seženete tu klidně i samopal, varuje expert Šándor

Autor: Veronika Šmídová - 
17. listopadu 2015
05:00

Teror v centru Paříže ukázal, že na extremistické útoky musí být připraveny všechny západní země. Ale co Česká republika? Jsou naše bezpečnostní opatření schopna hrozby eliminovat? Kdepak – ukázala to i únorová střelba v restauraci v Uherském Brodě. V tuzemsku není velký problém sehnat ani samopal, uvedl v rozhovoru pro Blesk.cz bezpečnostní expert a někdejší šéf rozvědky Andor Šándor.

Během letošního února došlo ke střelbě v restauraci v Uherském Brodě, při které zemřelo osm lidí. Čin nespáchal radikál, princip je ale stejný. Hovořilo se tehdy o tom, že nebyly bezpečnostní složky připraveny na zásah. Je to teď jiné? Jak by Česko reagovalo na podobný útok, který se odehrál v Paříži?

Je to otázka dvojrole. Běžná hlídka není připravená a nikdy nebude tak jako zásahovka. Zásahovka bohužel není, nebo alespoň nebyla, v každém kraji. Než tedy dáte zásahovku dohromady nebo než ji přesunete na místo, můžete mít půl vesnice vyvražděnou. To se stalo v Norsku, když řádil Anders Breivik. Tady jde o to, že pokud stát věří, že je nějaká hrozba reálná, tak musí mít připravený aparát, který – když to bude nutné – v odpovídajícím čase zasáhne. Další věcí jsou zbrojní průkazy, které by se měly vydávat nejspíš obezřetněji.

 

Zbraně se ale samozřejmě nezískávají pouze legální cestou. I pokud by se snad v Paříži jednalo o teroristy uprchlíky, což není prokázané, určitě nepřijeli se zbraní ve člunu. Kde ji tedy sehnali? Jak v tomto ohledu funguje černý trh v Česku?

Osobně se nevěnuji této problematice, takže nemohu o černém trhu hovořit. Ale o jedné věci hovořit mohu. Že náš stát dovoluje, aby se samopal vzor 58 takzvaně zneschopnil pro sběratelské účely, a můžete ho tudíž získat. Přitom vám každý zbrojíř řekne, že takovou zbraň lze opět uvést do chodu. To je podle mne rozhodně špatně.

Vojenský analytik Jaroslav Štefec uvedl, že chápe snahy české armády pořídit narychlo i kvůli migrační krizi chybějící vybavení. Vyřeší tohle bezpečnostní hrozbu, která se opět připomněla s útoky v Paříži? 

Primárním nástrojem boje proti terorismu tohoto typu není armáda, možná ne ani policie, snad její část – Úřad pro odhalování organizovaného zločinu. Především je to úkolem zpravodajské služby. My nemáme naštěstí ten problém, který má řada západních zemí. Tedy že by tu byla obrovská muslimská menšina, která by generovala promile radikálních lidí. A kdy by tajné služby mohly tvrdit, že nejsou schopné sledovat všechny radikály, jak to vidíme ve Francii. Problém je u nich v tom, že ví, že je ten člověk radikalizovaný, ale protože momentálně nepáchá trestnou činnost, tak ho nemohou zavřít. 

V čem je tedy u nás problém?

Zcela nepochybně – a nechci být příliš konkrétní – jsou tu problémy v technické oblasti. Policie i tajné služby například ví, že tu operují mobilní sítě, které nejsou schopni penetrovat, do kterých se nejsou schopní dostat. A to jsou věci, které by stát měl zohlednit, když jim dává finanční prostředky a nástroje. Líbilo se mi, že britský premiér Cameron rozhodl o navýšení počtu tajných služeb o 15 procent. My bychom měli také uvažovat tímto směrem. Tajné služby potřebují tři věci – personál, personál, personál. Pokud tam nebudou kvalitní schopní lidé, kteří problému rozumí, kteří jsou samozřejmě i vlastenci, byť je v Česku tento termín více než pejorativní, tak nebudeme připraveni.

Jinak ano, armáda je dlouhodobě podceněna, o tom není pochyb. V armádě chybí jedna brigáda, zhruba pět tisíc vojáků, to už se ví asi deset let. Ale vidíte, jaké jsou reakce vedení státu. Přestože to vědí, tak to nechávají být. Nechápu, proč musíme zažít to, co zažívají jiné evropské země. Proč si nevezmeme příklad a neuděláme trochu víc preventivně předem. Je správné říct, že tu máme stát proto, aby nás chránil. Ne aby, byť si myslím, že to je také nutné, budoval mateřské školky. Primární role státu je bezpečnost. 

Dál je zapotřebí pokračovat v naší azylové a migrační politice. V žádném případě si nepouštět na naše území někoho, o kom nic nevíme. Vezměme si ty, které potřebujeme, a pomnožme těm, kdo pomoc potřebují. Ale všechno v počtech, které neohrozí naši vlastní bezpečnost. 

Jak chcete přesně určit, jaké počty nás mohou teoreticky ohrožovat? Kde je ta hranice?

Neumím to přesně vyčíslit. Libanon je čtyřmilionový stát a je tam milion uprchlíků. Nás je 10 milionů a máme problémy s pěti tisíci lidmi, co by měli přijít v rámci kvót. Je to na státu, aby řekl, kolik jsme schopni přijmout, abychom je byli schopní integrovat, abychom si tu nevytvořili sociálně vyloučenou skupinu. Musíme si ovšem říct, co si představujeme pod pojmem asimilace. Mně by stačilo – naprosto – aby každý cizinec, který sem přijde, dodržoval zákony České republiky. Ať si nosí burku, vyznává islám, budhismus, cokoliv, ale ať dodržuje zákony. Víc nepotřebujeme.

Zmiňoval jste, abychom k nám pouštěli ty, kdo potřebují pomoc, ale o kom něco víme. Jak by to ale v praxi mohlo být možné? Například Syřané dokumenty ani nemají, pokud jim někdo vybombarduje například dům. Další je mohou mít falešné. A to platí o jakýchkoliv migrantech z jakýchkoliv zemí. Jak je možné si cokoliv ověřit?

To je právě ta kruciální otázka. Jak si ověřit, že člověk je ten, za koho se vydává? Co se ovšem týká syrských pasů, byl bych velmi opatrný v naskakování na teorie, že v Paříži byli teroristé migranti. Pro teroristu, který tu žije řadu let, je snadné si k sobě vzít takovýto syrský pas a celá Evropa bude hned zradikalizovaná proti uprchlíkům. Musíme být opatrní, k jakým závěrům sklouzneme, protože závěry budou předurčovat, co budeme dělat. Jinak Francie může mít docela pochopitelný problém ve spolupráci se syrskými tajnými službami. Prezident Hollande stojí proti Asadovi, tak bych se dost divil, kdyby Asad jakkoliv vycházel vstříc.

Politici ovšem hlavně musí přestat řečnit a něco dělat. Chtějí zvýšit bezpečnost jižní hranice Schengenu, tak ať ji zvýší. Je tu přesummitováno a výsledek žádný. Už v březnu říkali, že musíme zvýšit ostrahu, a v listopadu to ještě stále není?

Hovoříte o možném nebezpečí od nových uprchlíků. V Paříži se ale spíše zdá, že hrozba přišla od těch, kteří tam dávno žili. 

To navazuje na to, co jsem říkal. Vyjádření belgického ministra vnitra, že si konečně posvítí na bruselskou čtvrt Molenbeek, je neuvěřitelné pokrytectví. Už 10 let se ze čtvrti v Molenbeek rekrutují džihádisté. Tak na co Belgie čekala tak dlouho? 

Říkáte, že by si měla dát Evropa velký pozor na to, jak moc se začne vůči muslimům radikalizovat. Je přesně tohle cílem Islámského státu? Rozdělit Západ a neradikální muslimy, aby se otevřeli jeho ideologiím? 

Jestli má Abú Bakr Bagdádí (vůdce ISIS, pozn. red.) něco perfektně zvládnuto, tak PR. Jen si uvědomte, jak dokáží s poměrně malým úsilím destabilizovat celou Evropu ve vnímání potenciální hrozby. Pokud přistoupíme na to, že to je válka kultur, válka bílých proti Arabům a podobně, tak jsme na nejlepší cestě k opravdu velikému problému, který nevím, jak budeme na svém konci řešit. 

Politici, speciálně v Česku, ale situaci vůbec nemírní. Neapelují na zdravý rozum. Naopak.

U nás, minimálně zatím, není žádná migrační krize. Velmi nešikovně jsme nicméně stvořili tlak proti islámu. Je libozvučný pro pravicovou extremistickou scénu, která se porvala už s každým Romem v této zemi a potřebuje nový terč.

Musíme myslet na naši muslimskou komunitu, která tu je asi 20tisícová, není úplně bezproblémová, ale rozhodně není radikální. Pokud dojde na maximalizaci tlaku na ně, která by vyvrcholila hloupostmi typu, ať se všichni zbaví Koránu, někdo z nich to neustojí a něco udělá. A víte, co se pak stane? Pak extremisté, co to rozpoutali, řeknou: Vidíte, my vám říkali, že jsou takoví. To je ten obrovský problém, na který si zaděláváme. A přitom nemusíme. Buďme obezřetní, hlídejme si bezpečnost země, buďme solidární v mezích možností. Řada uprchlíků utíká, protože zahraniční operace rozbily jejich domovy, vedly k občanským válkám. Utíkají i před násilím Islámského státu.  

Mluvil jste o tom, jak se Islámskému státu výborně daří šířit hrozbu. Jiným teroristickým skupinám se to v tomto rozsahu nepovedlo. V čem se ISIS liší, v čem postupují odlišně?

Oni mají jiný záběr. Al-Káida si vybírala výrazné cíle a proti nim se zaměřovala, ale nikdy nebyla jednotnou vertikálně horizontálně řízenou organizací. Vždy to byly jednotlivé buňky, které se ani nikdy nemusely vidět. Pokud se bin Ládin vyjádřil k akci v zahraničí, tak obvykle tím, že na ni dal peníze. Ale vše si řídily buňky samy. Dnes se mi zdá, že Islámský stát – tím, že je konstituován geograficky – je lépe organizován a lépe ovlivňuje události nejen na svém území, ale i evropském.

Co je důležité – Islámský stát má obrovský přísun stoupenců na Západě. Nemusí tak ani posílat příliš bojovníku do Evropy. Má tu už dost lidí, kteří jsou vůči Západu nenávistní a prošli výcvikem. Potřebuje je, protože každou výbušninu opravdu nesestrojíte podle internetu. Ti, kdo sestrojují výbušniny, je ovšem následně nenosí na pásku a neodpalují se. Jde tedy o organizovaný systém lidí, kteří se logisticky, finančně i technicky zabezpečují a podporují.