Našli jsme skokana z Homolků...v Americe!
Pamatujete si na kluka z filmu Homolka a tobolka, který prosil Jiřího Hrzána, aby se na něj přišel podívat, jak skáče z můstku na lyžích? Tak to je Petr Kakeš. Muž, který emigroval do Ameriky a tam se stal lyžařskou hvězdou.
Petr Kakeš bydlel v Peci pod Sněžkou a jako téměř každé dítě, které vyrůstá na horách, uměl dříve lyžovat než mluvit. Zapsal se do zdejšího lyžařského družstva Slovan, kam jednoho dne zavítal štáb filmu Homolka a tobolka.
Pec pro něj přitom byla až druhá štace, když si vhodného kandidáta nevybral ve Špindlerově Mlýně. Petřík se jim jevil jako nejvhodnější představitel malého skokana a kluk proti tomu nijak neprotestoval.
„Jenže až po natočení scén v interiéru filmařům došlo, že jsem sjezdař a ne skokan a já předtím z můstku skákal jenom na normálních sjezdovkách,“ vzpomíná Petr Kakeš. A tak mu štáb koupil pořádné skočky a přidělil trenéra Balcara, aby ho na nich naučil. „Nebyl to velký rozdíl. Jenom musíte více zalehnout,“ vypráví Kakeš, kterému tehdy bylo dvanáct let.
Přátelství
„Na Barrandově v ateliérech jsem trávil volný čas hledáním malých Formanů, kteří se schovávali v tanku. Byli to větší neposedové než já,“ vzpomíná Kakeš, který se přesto nejvíce spřátelil s o dost starším Jiřím Hrzánem. Ten říkával, že chce létat jako pták, ale na skokanský můstek se neodvážil. Skákal pouze Kakeš, akorát při skoku z padesátky ho nahradil syn skokanského trenéra, mladý Balcar.
Ve scénách, kde měl předvádět své lyžařské umění, se cítil jako ryba ve vodě, horší to bylo se samotným hraním. „Režisér Jaroslav Papoušek měl jasnou představu o tom, jak mám mluvit, takže po mně často vyžadoval změnu tónu hlasu. Například, když jsem Hrzána přemlouval, chtěl více prosebné vyznění,“ směje se dnes.
Po natáčení a uvedení filmu v kinech se dorostenec z Pece dočkal slávy, přicházely pozvánky na konkurzy, ale on na žádný nepřišel. „Věnoval jsem se hlavně lyžování v národním mančaftu a musel jsem si vybrat. Herectví, nebo lyžování. Lyžování u mě zvítězilo,“ přiznává. Přesto se dále stýkal s hercem Jiřím Hrzánem, který ho pravidelně zval na svá divadelní představení.
Amerika
Přátelství trvalo do roku 1980, kdy Kakeš v 21 letech emigroval do Ameriky. Se syny Miloše Formana se od premiéry Homolky a tobolky neviděl, ale v Americe se hned první noc setkal s jejich tatínkem Milošem Formanem, na kterého rád vzpomíná.
„Přijal mě na své farmě v Connecticutu. První noc jsem strávil v jeho apartmá a díval se na filmy, co natočil.“ Druhý den ráno už se pustil do své zahraniční kariéry lyžaře. „Jezdil jsem profi ligu, udělal jsem si známosti a ve 27 letech jsem začal podnikat. V roce 1992 jsem se stal rekordmanem v rychlostním lyžování.“
„Největší rychlost, které jsem dosáhl, byla 223 km/h,“ říká skromně, přitom 21 let byl držitelem českého rekordu, než ho překonal Radek Čermák.
Partnerka
„V Americe vedu lyžařskou školu a půjčovnu lyží, v létě půjčuju horská kola a organizuju túry,“ vyjmenovává své aktivity. Je rozvedený, ale před sedmi lety potkal nyní čtyřicetiletou trenérku akvabel Lucii z Brna, která pracuje v Portlandu v Oregonu.
„Z mistrovství světa v Montrealu přivezla dvě první místa,“ říká pyšně. „Společné potomky neplánujeme, Lucie děti trénuje a to jí stačí. Proto si ještě můžu hrát a nemám šedivé vlasy jako můj o šestnáct let mladší brácha,“ vypočítává jednu z výhod bezdětného vztahu Kakeš.
Svoje dětství si ovšem občas připomene filmem, který ho proslavil. Naposledy jej viděl před několika týdny, když dával dohromady pozůstalost po své zesnulé mamince a říká, že i v tomto smutném období dokázala komedie vykouzlit na jeho tváři pobavený úsměv.
Současný světový rekord v rychlostním lyžování je 245 km/h.
Ale šlo mu to, to loudění.