Sestra Jobse o jeho smrti: Volal mi a bál se...

Mona svého bratra poznala až v pětadvaceti letech, o to víc ho ale milovala a vážila si ho. V posledních měsících, kdy ho ničila zákeřná choroba u něj trávila většinu svého času. Den před bratrovou smrtí však byla u sebe doma.

Steve jí zavolal a zašeptal do telefonu: "Volám ti teď, protože se bojím, že už to nestihneš, přijeď, zlato." Když přijela do Palo Alta, bylo jasné, že měl Steve pravdu a má před sebou poslední hodiny života. Obklopen rodinou, se svou milovanou ženou klečící u postele, ještě dokázal přežít noc.

Pomalými soustředěnými krok však šel vstříc smrti. "Vypadalo to jako, když vylézá na nějakou horu. Smrt si pro něj nepřišla, to on jí dosáhl," řekla Mona. Na této poslední cestě k vrcholu byl podle ní Steve jako po celý život plný úžasu, jeho poslední slova totiž byla: "Oh wow, oh wow, oh wow..."

Setkání

"Přestože jsem byla odjakživa feministkou, hledala jsem pořád muže, který by mě miloval. Když mi bylo 25 let, našla jsem ho... Byl to můj bratr," píše ve své zpovědi Jobsova sestra.

Mona, která vyrůstala bez otce, o němž věděla pouze, že byl arabského původu, začala ve svých dvaceti pěti letech pracovat v malém vydavatelství jako spisovatelka a její život byl naprosto obyčejný. Jednoho odpoledne však přišel mohutný zvrat. Zavolali jí z renomované právní kanceláře a oznámili jí, že je dlouho hledanou sestrou jednoho velmi známého a bohatého muže. Její kolegové z vydavatelství tipovali Johna Travoltu, na sjednaném setkání jí však ruku podal Steve Jobs.

Rodina

"Steve strávil velké množství času povídáním o lásce, choval se jako děvče. Láska byla pro něj nejvyšší ctnost. Sledoval a zajímal se o vztahy lidí, které měl rád," píše Mona. Vzpomíná také, jak jí Steve telefonoval, když potkal svou budoucí ženu Laurene. "Potkal jsem nádhernou ženu, je velmi chytrá, má psa a hodlám si ji vzít," křičel radostí do telefonu.

Své čtyři děti pak odmítal vychovávat v bohatství. Do rodinného domu v Palo Altu nekupoval žádné drahé věci a dětem se snažil co nejvíce věnovat. Se svou rodinou a přáteli z práce prožíval v té době to nejšťastnější období.

Nemoc

Pak ale přišla nemoc a jeho život se radikálně změnil. Steve miloval procházky, ať už po Paříži nebo firemním kampusu. Po transplantaci jater ale nebyl téměř schopen udržet se na nohou. Brzy ale vstal z nemocniční postele a pomocí chodítka se pokusil ujít prvních pár kroků. Každý den o kousek dál. Laurene u něj každý den klečela, dívala se mu do očí a šeptala: "Ty to dokážeš, Steve!"

Podle Mony si Steve bolest nepřipouštěl a k jejímu překonávání si určoval mezníky v budoucnosti, kterých se chtěl dožít. Promoce jeho syna Reeda, cesta dcery Erin do Kjóta, dokončení jachty, na které chtěl s rodinou obeplout svět a nakonec na ní s manželkou Laurene dožít. Toho se už ale nedočkal, stejně jako svého snu vést své dcery k oltáři. "Všichni jednou zemřeme uprostřed příběhu," píše ve své řeči Mona.