Na co myslíte, když vidíte tuto fotografii?

První základní, takový negativní pocit je, že dnes všichni žijí z výsledku těchto jednání. Ale o jejich obsahu nemluví nikdo. Je důležité, což přiznávají i ti, kteří jsou stále čechoslovácky orientovaní, že vztahy mezi Slováky a Čechy nikdy nebyly tak dobré jako dnes. Ale kdo ty vztahy postavil? Právě my, s panem Klausem na těch jednáních před 20 lety. Podepsali jsme tehdy 28 smluv. Mezi lidmi se traduje, že za rozdělení Československa mohou Mečiar s Klausem. Ale já jsem byl ten, který předložil návrh změny ústavního zákona o tom, jak by mohla vypadat československá federace na principu rovný s rovným. Ten nebyl přijat těmi, kterým vyhovoval socialistický model federace. Proto ten proces nakonec vedl k rozdělení.

Jak jste tehdy vnímali Václava Klause?

Pokud jde o jednání, on byl lepší ve finančních věcech, já zase v státoprávních. Museli jsme se doplňovat, ne jít proti sobě. Byl partner, který byl bez emocí, poslouchal, analyzoval, navrhoval a hledal dohodu. A to i v těžkých situacích, když napětí mezi delegacemi šlo do emocí. Ta jednání byla velmi dlouhá ... V Brně jsme začínali jednat odpoledne a končili jsme až po půlnoci. Pak jsme šli do Bratislavy, ráno jsme projednali další agendu ...

Hodně jste toho asi nenaspali..

Někdy jsem nespal vůbec, bylo to velmi horečnaté období.

Čím jste zaháněli únavu?

Černou kávou s citronem a studenou sprchou.

Co jste během jednání jedli? Jaký jste měli komfort?

Tyto věci jsme dost dobře nevnímali ... První jednání byla z české strany, pokud jde o pohoštění, trochu problematická. Přitom my jsme nebyli nějací žrouti. Když jsme se vraceli domů, řekl jsem: Zatraceně, já jim ani bublinky nenechám v té vodě. Pak, když přišla česká delegace na Slovensko, pohostili jsme je na nejvyšší možné úrovni a pak se i jejich přístup změnil.

Všiml jsem si, že máte krátké rukávy. Do obleku? To se mohlo?

Bylo horko, proto jsme si sundali saka. Tehdy byla taková móda, že se nosily i košile s krátkými rukávy. Mnohdy jsme jednali i bez kravat.

Jednání asi nebyla jednoduché, jaká tam panovala atmosféra?

Pod tímto stromem jsme právě v době, kdy nás fotili z dálky teleobjektivem, rozebírali možnost, co když uděláme politické rozhodnutí, že zůstáváme spolu? Jak dlouho by to potom vydrželo? Jaké jiné síly přijdou? Nehrozí v takovém případě, že situace se vymkne kontrole tak, že na Slovensku a v Česku budou zasahovat mezinárodní jednotky? Nebude lepší se dohodnout? Oba jsme vycházeli z toho, že si musíme důvěřovat, protože kromě našich dohod nic nebylo. My jsme si nemohli dovolit osobní animozity, protože kdybychom se tam my nedohodli, došly by na řadu jiné složky, jiné síly ...

To se dá rozdělit stát tak snadno, že se na tom dohodnou dva muži? Nikdo se tento proces nesnažil zvrátit, byť násilím?

Byly tu takové indicie ...

Jaké? Že by se proti dělení mohla postavit například armáda?

Ano, tato indicie byla velmi silná, ale podařilo se nám to vyřešit a s armádou jsme se dohodli. Čeští generálové byli nakonec při dělení nejférovější. Říkali nám: Vy jdete armádu budovat, my budeme jen likvidovat.

A ze zahraničí nebyly tlaky na to, abyste Československo nedělili?

Jednání o tom, co chtějí mocní tohoto světa, bylo diskrétní, důvěrné a velmi složité ... Nebylo to tak, že všichni nás měli rádi. Byly těžké rozhovory s Američany, Němci, Poláky, Maďary ... Rozhovor s ruským prezidentem Borisem Jelcinem měl dva poločasy - první byl pro nás nepříznivý, druhý už dopadl dobře. To místo jsme si museli zkrátka vydobýt.

Proč o dělení federace nebo o vystoupení Slovenska nerozhodovali lidé v referendu?

Referendum není nutný předpoklad pro vznik státu. V ústavním zákoně o dělení státu prostřednictvím referenda byla jedna zákeřnost, která ho dělala neproveditelným. A to, že stát, který vystupuje z federace, se zříká svého majetku ve prospěch státu, který ve federaci zůstává.

Je pravda, že Češi byli na dělení lépe připraveni než Slováci?

Ano. Jejich delegace zastávala jednotný názor a měli rozdělené úkoly - jeden byl laskavý, druhý přísný, třetí člověk kompromisu ... My jsme nebyli připraveni vůbec. Česká vláda měla připravený plán jednostranného vystoupení z federace, na Slovensku o tom nikdo nevěděl. Češi měli pro ten případ vytvořené zásoby a rezervy. Mezi oběma republikami byly v té době velké ekonomické rozdíly - ceny byly deformovány, celý zahraniční obchod byl federální, bankovnictví bylo federální , největší podniky na Slovensku byly federální ...

Naznačujete, že Češi brali federální za své?

Ano.

V čem byly při jednáních o dělení největší rozpory?

Česká strana ze začátku trvala na tom, že federální majetek se bude dělit podle území, my jsme trvali na tom, že v poměru 2:1.

Češi byli asi lépe schopní orientovat se v tom, jaké majetky a peníze jsou ve hře. Nesnažili se Slováky ošidit?

Za prvé, toto nebylo Klausovou vlastností. Za druhé, ve federálních orgánech bylo dost lidí, mezi nimi i Čechů, kteří nám pomáhali a byli jsme tedy v obraze, o co se hraje.

Bylo fér, že si nechali státní vlajku?

Bylo to v rozporu s ústavou, ale nebyla to ta nejpodstatnější věc. To jsou takové prkotiny v porovnání s tím, na čem jsme se dohodli.

A když bereme dělení jako celek, jak dopadlo?

To dělení bylo fér, nedělili se jen peníze, ale například i duševní majetek, televize, archiválie, dokumenty zpravodajských služeb ... Nemůžu říct, že by česká strana vědomě Slovensko poškodila. I když ve více věcech byly chytřejší. Například civilní letectví před dělením převedli na francouzskou společnost, ta jim ho vrátila a my jsme nedostali nic. V dopravě, při dělení vagónů a lokomotiv, jsme dostali zejména ty starší. Ale i my jsme byli v něčem chytřejší ...

Například?

Pokud dovolíte, o tom ještě pomlčím. Ti aktéři ještě žijí ... Ale nebyli jsme úplně bezzubí.

Vláda chce v rámci boje proti krizi zrušit státní svátek - Den Ústavy SR. Jak to vnímáte?

To přece nedělá žádný barbar ve světě. Každý si váží data vzniku svého kmene, má to ledajaký africký národ a Slováci by měli o to přijít? Proč? Takové něco nelze vysvětlit ekonomickými důvody. Slováci nás, kteří jsme stáli u vzniku samostatné republiky, vymazali z paměti ...

Rozpad společného státu

1990

Pomlčková válka

Válka o název společného státu Čechů a Slováků skončila přijetím názvu Česká a Slovenská federativní republika, přičemž zkrácený název se v ČR používal jako Česko-Slovensko. V tomto roce také SNR přijala státní znak a vlajku (znak do ní přidali až v r.. 1992).

1992

Červen - Volby na Slovensku vyhrálo HZDS následované SDL a SNS.

8. červen - První setkání premiérů Vladimíra Mečiara a Václava Klause v brněnské vile Tugendhat, kde byla zahájena jednání o dělení federace. Delegace obou vlád o otázkách s tím spojenými, jednaly během léta ještě několikrát.

17. července - Prohlášení Deklarace o svrchovanosti ČR, bylo jasné, že dny federace jsou sečteny.

20. července - Československý prezident Václav Havel abdikoval na funkci.

26. srpen - Vladimír Mečiar a Václav Klaus podepsali dohodu o rozdělení československé federace. Společný majetek byl rozdělen v poměru 2:1 ve prospěch Česka.

1. září - Přijetí Ústavy SR v národní radě.

25. listopad - Federální shromáždění přijalo ústavní zákon o zániku ČSFR.

1993

1. leden Vznik samostané České republiky a samostatné Slovenské republiky.

1999

24. listopad

premiéři Mikuláš Dzuirinda a Miloš Zeman podepsali protokol o tzv. nulovém řešení, tedy, že dělení majetku ČSFR je skončeno a ani jedna strana si nebude uplatňovat žádné majetkové nároky.