Vyšla nová kniha: Jak jsme se rozváděli se Slováky

Václav Klaus

Prezident ČR, v době jednání o rozpadu republiky předseda české vlády

O tom, kdy se vlastně začalo mluvit o "slovenské otázce": Začátkem ledna 1990 vznikla přirozená ambice: musí se co nejdříve sejít parlament, aby zrušil slovo "socialistická" v názvu státu. Všichni jsme to považovali za samozřejmost. Jenže najednou vyvstal šokující problém: slovenští poslanci přišli s myšlenkou, že když už se vypouští slovo socialistická, má se dát doprostřed slova Československo pomlčka!

O svém protějšku Vladimíru Mečiarovi: Mečiar je homo politicus, který, kdyby 51% Slováků za každou cenu chtělo udržet společný stát, za něj bude bojovat. Protože ale věděl, že v politické sféře na Slovensku není nikdo, kdo by chtěl udržet společný stát, přidal se na druhou stranu. O tom, co bylo největším problémem: Rozdělení logicky vedlo k tomu, že se musí zrušit Federální shromáždění. A teď si představte ten soukromý problém nemalého počtu politických špiček. Zvednout ruku pro to, že končí v politice, že ztratí vysoký společenský status i na tehdejší poměry vysoký poslanecký plat

Vladimír Mečiar

Stále předseda HZDS, v roce 1992 předseda slovenské vlády

O tom, proč na Slovensku probíhala ekonomická transformace jinak: Báli jsme se, že se rozkrade velké národní bohatství. My jsme proto zastavili i kuponovou privatizaci! Vyčlenili jsme základní věci, o které měla zájem společnost, a ty jsme do privatizace nikdy nepustili! I když tlak byl mimořádně velký. Přišel třeba zástupce nějakého londýnského klubu a začal rozdělovat, co z energetiky komu připadne, co z plynu komu připadne. Moje otázky byly: „Kdo u toho vašeho jednání byl ze Slovenska? Jak si můžete dovolit přijít a diktovat nám, co máme dělat?“

O tom, proč s Václavem Klausem chtěli rychlé rozdělení: Během jediného roku by nás vývoj smetl a konflikt by musely řešit jednotky OSN. Na slovenské straně navíc vyvolávalo jistý nepokoj i to, že Češi měli už dokonale zpracovaných několik variant vývoje včetně svých jednostranných kroků. Dokonce se už řešily krizové zásoby a zajištění hranice. Slovenská strana neměla absolutně nic.

Petr Pithart

Dnes senátor, Klausův předchůdce ve funkci předsedy české vlády

O tom, že Češi se Slováky vůbec neznali: Můj přítel Václav Žák, tehdy místopředseda ČNR, v jednu chvíli zjistil, že poslanci o Slovensku a o slovenských dějinách a dějinách československých vztahů nevědí skoro nic. To mohlo být tak na jaře 1990. Žák proto nabídl poslancům – asi jako pan učitel vyzývá zaostalé žáky: „Kdo chce, přijďte odpoledne, já vám to vysvětlím.“ Jako na doučovacím kroužku. A oni ochotně přišli! Nechat se poučit! Pamatuji se, že jsem přišel večer do ČNR, tam potichu sedělo snad padesát poslanců a zapisovali si, co jim kamarád Venca povídal.

Miro Žbirka

Slovenský zpěvák

Že by to pro Slováky bylo teď jednoznačně lepší, s tím si dovolím minimálně polemizovat. Teď musíme alespoň pracovat na tom, aby naše kultury zůstaly propojené a neotočily se k sobě zády s tím, že „vy v sousední zemi nás už nezajímáte“. Kdybych byl dnešním mladým slovenským zpěvákem, tak bych se chtěl prosadit i v Čechách, protože to je jediná možnost, jak to se slovenským jazykem v jiné zemi udělat. Všude jinde totiž musí cizinec zpívat anglicky. V Čechách vám rozumí. V době ČSSR a ČSFR to byla samozřejmost, dnes to ještě jakžtakž funguje, ale nemusí to vydržet dlouho.

Deana Horváthová - Jakubisková

O tom, jak to, že rozdělení proběhlo tak rychle: Představte si manželství, které se rozvádí. Mají jednu chatu, jeden byt a jedno auto. Hádají se o to několik let. A vy mi chcete říci, že republika, která byla pohromadě od roku 1918, se dá rozdělit za čtyři měsíce?! Takoví géniové tam zase neseděli. Proto si myslím, že ten model už musel být připravený.

Od pomlčkové války k samostatnosti

Po sametové revoluci v roce 1989 nikoho ani nenapadlo, že by se Československo mělo rozdělit. Počátkem roku 1990 prezident Václav Havel přišel za poslanci federálního parlamentu s plánem na vypuštění slova socialistická z pojmenování republiky. Parlamentní politici však této záminky využili k tzv. pomlčkové válce , tahanici o nový název společného státu Čechů a Slováků.

Výsledkem dvouměsíčního jednání byl název Česká a Slovenská Federativní Republika (ČSFR). Na Slovensku začaly patřit k folklóru demonstrace, na nichž nacionalisté volali „Dost bylo Prahy.“ Zásadním zlomem byly parlamentní volby v roce 1992, ve kterých slovenští příznivci federace drtivě prohráli. Do čela české reprezentace se dostala ODS vedená pragmatickým Václavem Klausem, nejsilnější silou na Slovensku se stalo HZDS, v čele s populistou Vladimírem Mečiarem.

Tito politici usoudili, že nemá smysl dále diskutovat o společném státě a na jednání v brněnské vile Tugendhat se shodli na dohodě o rozdělení Československa. Dne 25. listopadu 1992 přijalo Federální shromáždění ústavní zákon o zániku ČSFR. Nový rok 1993 už prožili Češi a Slováci ve vlastních suverénních státech.