Redaktorka Blesku: Jak jsem chtěla vstoupit do politiky

Mé první kontakty se stranami vždy směřovaly na oblastní sdružení v Praze 10, kde bydlím. Všechny čtyři strany umožňují vyplnit on-line přihlášku na internetu. Pak už ale každá reaguje jinak. A co jsem po pár týdnech zjistila? Že někde je vstup do strany až podezřele moc jednoduchý a jinde o novou mladou krev vůbec nestojí. A u některých ani po měsíci nevím, na čem vlastně jsem...

ODS:  Pořádně tě proklepneme

U ODS jsem se setkala s velkou ochotou. V Praze 10 má přijímání nových členů na starosti oblastní manažer Martin Král. Jeho snahu trpělivě mi vysvětlit vše ohledně členství v ODS však zastiňuje neuvěřitelně zdlouhavý proces, jaký strana při přijímání členů praktikuje.

Zdlouhavé přijímání do ODS vyvažovala vstřícnost | Foto Blesk - Martin Hurda

„Zájemce mi nejprve napíše informace o sobě, např. bydliště, povolání, věk, zda už byl někdy členem nějaké politické strany apod. Já mu pak posílám kontakt na předsedu místního sdružení,“ popisuje Král. To ale zdaleka není vše. Následuje osobní pohovor s předsedou místního sdružení a pak ještě pozvání před místní radu, která si budoucího člena také proklepne. V případě přijetí pak podepíšu přihlášku a zaplatím členský příspěvek 500 korun, což už je pro studenta trochu větší rána než u ČSSD. V ODS však nevadí, že nemám trvalé bydliště v Praze, byl by to problém, pouze kdybych chtěla být na kandidátce. Jako členka ODS mám přístupy na všechny oblastní rady a sněmy a platí pro mě také zapojení se do předvolební kampaně. Nic z toho však není kromě členského příspěvku povinné. Oblastní manažer Král ještě jednou zdůrazňuje, že kdybych cokoli potřebovala, ať se ozvu, jinak že prý si mám sjednat schůzku s šéfem místního sdružení. Jak jsem říkala: zdlouhavé, ale milé.

ČSSD: A nebudou se ti smát?

Sociální demokraty v Praze 10 zastupuje mladý sympatický tajemník Vladimír Novák. Požádám ho o osobní schůzku. „Nejsem ještě rozhodnutá, chci si o svém členství spíše promluvit,“ říkám mu do telefonu. Neprotestuje.

Na schůzce mi po chvíli nabízí tykání. „Nejprve si tě proklepnu, musíme vědět, s kým máme tu čest,“ varuje mě. Následují dotazy typu: Proč chci vstoupit do strany? Kdo jsem a co studuji? Nebo jestli moji rodiče byli ve straně. „Ptám se, protože máme zkušenosti s tím, že se k nám chtějí dostat třeba novináři…“ prozrazuje tajemník a mně začne bít srdce o trochu rychleji.

Rychle se tedy vyptávám na své povinnosti. Tajemník jmenuje ty dvě hlavní: Účastnit se schůzí místních organizací a samozřejmě platit členský poplatek, který v ČSSD činí pro studenty 60 korun na rok. Jenže členkou se asi hned tak nestanu... „Spíš bych ti doporučoval, abys zkusila klub Mladých sociálních demokratů,“ zrazuje mě před vstupem do ČSSD sám tajemník. Zatím nerozhodnutá studentka se jim evidentně nehodí. Tajemník mi vysvětluje, že jako nejvhodnějšího člena by viděl někoho, kdo nechce na politice vydělávat, ale bude ji mít spíše jako hobby. Ale jestli na členství trvám, musím to prý stejně zkusit podle svého trvalého bydliště ve Středočeském kraji. „Když už, tak se přihlas tam. Je to kvůli tomu, aby se nenabíraly černé duše,“ radí mi Novák. Než se spolu rozloučíme, ještě jednou se ujišťuje, zda nejsem novinářka. Na studentku zapálenou do ČSSD se mu moc věřit nechce. Pro jistotu se mě ještě zeptá, jestli se mi spolužáci nebudou smát, až budu sociální demokratka. Upřímně. I kdybych to se členstvím v ČSSD myslela vážně, po této schůzce bych si to rozhodně rozmyslela.

TOP09: Měsíce čekání na audienci

Tvrzení, že co strana, to jiný postup a přístup, se mi potvrdilo i u TOP 09. První zarážející fakt je ten, že »topka« nemá na svých stránkách telefonické kontakty na jednotlivá sdružení v městských částech. Protože si chci před vyplněním přihlášky o svém členství nejprve s někým popovídat, vytáčím jediný kontakt u pražské TOP 09, a to sice na krajskou manažerku Evu Marečkovou. „Vytiskněte si přihlášku a podepsanou, vyplněnou ji zašlete na krajskou kancelář, my se vám ozveme,“ stírá mé snahy o osobní setkání manažerka. Poté, co kancelář mou přihlášku obdrží, se mi prý do tří dnů někdo ozve.

A skutečně, po zhruba týdnu mi přijde na e-mail, že TOP 09 obdržela mou přihlášku. Teď však mám zhruba do konce ledna opět čekat, než si mě předseda místního výboru TOP 09 Praha 7 a předseda regionálního výboru TOP 09 Praha 7 (Zde jsem musela zvolit jinou městskou část, protože TOP 09 nemá na Praze 10 místní organizaci, pozn. red.) pozvou k pohovoru. Poté, co si konečně budu moct s někým promluvit o svém úmyslu osobně, však následují další dva měsíce nejistoty, které výbory mají na rozhodnutí o mém přijetí. Pokud se však neshodnou, rozhoduje o přihlášce krajský výbor TOP 09 a ten si bere lhůtu až do konce května! TOP 09 si je zřejmě zdlouhavého a neosobního přístupu vědoma, v závěru e-mailu mě prosí o strpení. Vzápětí mi však začnou automaticky chodit na e-mail novinky ze zákulisí TOP 09. A to ještě nejsem a zřejmě dlouho nebudu členkou. Výše členských příspěvků je u TOP 09 pro studenty 100 korun, na jejich stránkách se to však nedozvíte.

Věci Veřejné: Rychlé přijímačky u ministra

Při hledání kontaktu na sdružení Věcí veřejných na Praze 10 mě čekalo překvapení. U telefonního čísla totiž doslova září jméno Kamil Jankovský. Ano, současný ministr pro místní rozvoj! Odhodlám se a volám tedy přímo panu ministrovi a žádám, stejně jako u ostatních stran, o osobní schůzku. Ministr slibuje, že se ozve buď on, nebo jeho asistentka. Čekám týden a pak se raději připomenu. „Hrozně se omlouvám, úplně jsem na vás zapomněl! Jestli chcete, přijďte ke mně na ministerstvo za hodinu,“ domlouvá si se mnou bleskurychle schůzku. Neváhám.

Za véčkařku přijímal redaktorku sám ministr Jankovský | Foto Blesk - Martin Hurda

V zakouřené kanceláři na Staroměstském náměstí se mě Jankovský po uvítání podezřívavě ptá, proč vlastně chci vstoupit do politiky. „Jsem studentka a politika je pro mě možnost lákavé budoucnosti,“ tvrdím. Následně se dozvídám, že to, jaké výhody mi »véčkařství « přinese, je jen na mně. „Když je člověk přirozeně aktivní a chce něco dělat, tak se mu to vyplatí a vrátí,“ vysvětluje mi ministr. Jednou měsíčně prý bývají v Praze 10 schůze, kde se rozdávají různé úkoly a kde se členové mohou případně na něco zeptat. Ani u Věcí veřejných není mé mimopražské trvalé bydliště problém.

A navíc – zdlouhavý přijímací proces, který jsem poznala u jiných stran, mě u nich podle ministra nečeká. „Dám vám číslo na kolegu, řekněte mu, že jsem s vámi mluvil, a pak je to jen o podepsání přihlášky a zaplacení příspěvku,“ osvětluje mi rychlé přijímačky.

Jankovský mi také během pohovoru zdlouhavě vypráví o filozofii jak Věcí veřejných, tak dalších českých politických stran. Vymýšlí se mnou dokonce mé možné zařazení. Například bych prý mohla působit v PR oddělení. Je to fofr... Ale nejsem si tak úplně jistá, jestli je dobře, že se »véčkařem« může stát úplně každý, kdo si chvíli popovídá s ministrem. Členský poplatek u VV je 200 korun pro studenty. Jako jediní požadují po svých budoucích členech podepsání »prohlášení o bezdlužnosti«.