
Prezidentské volby ve Francii: Za Putina to víc schytává Macron než z Ruska financovaná Le Penová

Vůdkyně populistické krajní pravice se dlouhé roky hlásí k Rusku a Vladimiru Putinovi, přesto to pro Marine Le Penovou nevypadá jako zásadní problém. Naopak liberální prezident Emmanuel Macron musí odrážet kritiku, že se s Putinem stále snaží jednat, byť to nevypadá, že by jejich časté telefonáty situaci na Ukrajině nějak zvlášť posunuly, píše server Politico. Francouzi jdou k urnám v neděli 10. dubna, do druhého kola o dva týdny později nejspíš postoupí právě Macron a Le Penová.
Le Penová má ve skříni víc než jednoho ruského kostlivce, od jejího dávného obdivu k Putinovi po půjčky její straně od ruské banky. Ruská invaze na Ukrajině a nejčerstvěji pak odhalovaná zvěrstva okupantů by tak její kandidatuře měly uškodit. Přesto nadále obhajujícímu prezidentovi šlape na paty, ba dotahuje jeho náskok.
Ten naopak čelil odsudkům, že se s Putinem baví – v dlouhých telefonátech se ho aspoň snažil přesvědčit třeba k otevírání humanitárních koridorů pro civilní evakuaci obléhaných měst.
Jednat s Putinem a Stalinem?
„Prezidente Macrone, kolikrát jste vyjednával s Putinem? Čeho jste dosáhl?“ pronesl polský premiér Mateusz Morawiecki v pondělí. „Se zločinci se nedebatuje. Se zločinci se musí bojovat. Jednal byste s Hitlerem, Stalinem, Pol Potem?“ citoval ho server RP.
„Tato tvrzení jsou skandální a nezakládají se na pravdě, ale nepřekvapují mě,“ označil Macron komentář za vměšování do francouzské politické kampaně. „Polský premiér je z krajně pravicové strany, paní Le Penovou podporuje, několikrát ji přijal,“ řekl v televizi TF1. „Naprosto, naprosto si stojím za svou volbou mluvit s Ruskem, aby se předešlo válce a vybudovala se nová mírová architektura Evropy. Dělal jsem to už od začátku svého mandátu, vzpomeňte si, že roku 2017 se Putin vměšoval do kampaně a útočil na mě,“ připomněl Macron předchozí volby, v nichž se ve finále rovněž utkal s Le Penovou. „Na rozdíl od jiných jsem nikdy nebyl naivní. A nikdy jsem nebyl jeho komplicem, na rozdíl od jiných.“
Stejně tak při úterní návštěvě Bretaně prezident obracel pozornost na vztahy své rivalky k Rusku. „Nejsem to já, u koho je třeba hledat zalíbení k panu Putinovi a financování z Ruska. To u jiných kandidátů,“ citoval ho deník La Dépêche.
Le Penové strana Národní sdružení (RN, dříve Národní fronta) splácí dluhy do Ruska. Roku 2014 vyšlo najevo, že si půjčila u První česko-ruské banky. Ta o něco později měla v Rusku i Česku problémy a pohledávku od ní odkoupila ruská firma Aviazapčast', která obchoduje s komponenty pro civilní i vojenská letadla. Firma stranu RN žalovala kvůli nesplácení dluhu, roku 2020 se našla dohoda.
Le Penová vylučuje, že by peníze dostala v rámci podpory od Kremlu – prý jí prostě žádná francouzská banka nechtěla půjčit. Každopádně často stranila Putinovi – třeba v otázkách okupace Krymu roku 2014 či věznění ruského opozičního aktivisty Alexeje Navalného.
Pamflet s Putinem
Na webu má Le Penová předvolební pamflet, na němž se mj. chlubí „mezinárodním postavením“. „Už 15 let pracuje na budování silných a trvanlivých vztahů s početnými šéfy států a představiteli vlasteneckých hnutí v Evropě,“ stojí v brožuře. Fotky pak ukazují Le Penovou s Putinem a také prezidenty Libanonu, Čadu, Slovinska a ideologickými stoupenci ze střední Evropy – maďarským premiérem Viktorem Orbánem a jeho polským protějškem Morawieckim. „Na oficiální návštěvě v Budapešti a Varšavě ji přijali premiéři Maďarska a Polska: Mohla potvrdit své odhodlání budovat Evropu svobodných národů,“ dodává pamflet. Českého exprezidenta Václava Klause či předsedu SPD Tomia Okamuru, za nimiž jezdila do Prahy, nevyzdvihuje.
Podle deníku Libération strana v dubnu zničila 1,2 milionu výtisků této brožury, právě kvůli fotce s Putinem. Strana to však odmítá, prý nadále pamflet rozdává.
Ruskou invazi Ukrajiny ovšem Le Penová rychle odsoudila jako jasné porušení mezinárodního práva. „Vladimir Putin před pěti lety není přesně ten samý jako dnes,“ hájí svou dřívější náklonnost a připouští, že změnila názor. Dokonce apelovala na vyhoštění ruského velvyslance.
Příznivci její argumentaci zjevně uznávají, během války na Ukrajině Le Penové preference neklesly, ba naopak. K pátku „průzkum průzkumů“ portálu Politico ukazuje, že v prvním kole skončí druhá s 22 procent hlasů – prakticky stejně jako před pěti lety. Macron by si měl ještě polepšit (27 procent oproti tehdejším 24 procentům). Rozhodující bude druhé kolo. Zatímco roku 2017 Macron rivalku zdrtil 66:34, nynější výhled je o poznání těsnější, 53:47.
V minulých týdnech si Le Penová polepšovala na úkor dalšího kandidáta krajní pravice, Erika Zemmoura. I ten se netajil náklonností k Putinovi, které se na rozdíl od ní nedokázal tak rázně zříci.
„Jak ruská invaze ovládla veřejnou debatu ve Francii, Macronovo znovuzvolení se zdálo nezastavitelné. Prezident mezi rivaly vyčníval jako jediný kandidát se zahraničněpolitickou zkušeností, který by zemi mohl vést současnou krizí,“ komentuje Politico. V prvních týdnech invaze jeho preference skutečně rostly, ale Le Penové rovněž – a na rozdíl od ní se jeho nárůst opět zvrátil, takže ho rivalka v průzkumu Harris dotáhla na pouhé tři procentní body. V žádném průzkumu ho nepřeskočila, ale už tento těsný náskok mainstreamového kandidáta nad krajní pravicí je ve Francii nevídaný.
Zatímco se Macron v minulých týdnech věnoval právě hovorům s Putinem i dalšími světovými státníky, soupeřka objížděla zemi. „Le Penová vedla kontaktní kampaň, navštěvovala spoustu maloměst a vesnic. Jejích cest si celostátní tisk příliš nevšímal, ale měly velkou odezvu v lokálních médiích,“ konstatuje pro Politico Mathieu Gallard, ředitel průzkumů firmy Ipsos. „Dojem blízkosti je pro francouzské voliče velmi důležitý.“
Rovněž Le Penová zase o kousek ustoupila z krajně pravicových pozic. Stranu zdědila po otci – Jean-Marie Le Pen (93) je legendou nacionalistů, na scéně od 50. let, do roku 2019 byl europoslancem. Nejdál to dotáhl do druhého kola prezidentských voleb roku 2002, kdy ho zdrtil Jacques Chirac a Le Pen nedostal ani 18 procent hlasů (přičemž když se ve finále utkají dva mainstreamoví politici, je to vždy o pár procentních bodů). Roku 2011 předal stranu dceři, která se rozhodla ji „odďábelštit“, posunout z extremistických pozic k mainstreamu. Dokonce strana o pět let později vyloučila svého čestného předsedu Le Pena.
Inflace místo islámu
Před nynějšími volbami Le Penová už tolik netepe do migrantů a muslimů, zaměřila se na reálnější problémy – drahotu, inflaci, energie… „Skutečně opustila styl svých předchozích kampaní i těch otcových. Zaměřila se na kupní sílu a ne na migraci a bezpečnost,“ dodává Gallard.
A Rusko? Staví se sice proti silným sankcím, ale nesnaží se tím otevřeně pomáhat Putinovi. „Zarazit dovoz plynu a ropy z Ruska by bylo tragédií pro francouzské rodiny,“ argumentovala v rádiu RTL. „Mou prioritou je hájit kupní sílu francouzských rodin.“
Poučila se i z minulých voleb, kdy ji Macron v televizní debatě zahnal do kouta v ekonomických otázkách, mizerný výkon Le Penové tehdy dost poškodil její důvěryhodnost. Brzy poté přestala volat po opuštění Evropské unie a eurozóny.
Nyní jí pomohl i další kandidát krajní pravice – halasný televizní komentátor Eric Zemmour byl třikrát odsouzen za podněcování nenávisti, dohnaly ho i dávné komentáře ponižující ženy… Proti němu teď Le Penová vypadá jako umírněná, skoro až mainstreamová politička. Jestliže se vyplní předvolební průzkumy, bude mít Macron před druhým kolem těžký úkol. Zatím se do hlavní rivalky adresně příliš nepouštěl, víceméně se vyhýbal televizním debatám. V duelu už ale zřejmě odhodí rukavice, uzavírá Politico.
Zdravíš zdviženou pravicí nebo čest práci soudruzi.