Socialistická Francie míří na krajní pravici? Macron čelí veteránce i „intelektuálnímu Trumpovi“

V posledních týdnech nejvíc bodují ti prezidentští kandidáti, kteří slibují tvrdší přístup k imigraci a bezpečnosti. Třetina voličstva v průzkumech avizuje, že bude volit hodně doprava.

Marine Le Penové se docela dařilo už v minulosti, ostatně v minulých volbách postoupila s nováčkem Macronem do druhého kola. Aktuální senzací je ovšem Eric Zemmour se svými pozicemi, že islám je pro Francii existenciální hrozbou – a se dvěma tresty za podněcování nenávisti.

„Imigrace začala vyvolávat vážné obavy, protože jsou Francouzi hluboce přesvědčeni, že je Francie v úpadku. Cítí, že jejich země bývala globální velmoc,“ vysvětluje politolog Gérard Grunberg. „Když v nějaké zemi vládne pocit, že se jí daří dobře, zvládá přistěhovalectví lépe.“

Posun doprava

Od středu se ovšem posouvá i tradiční konzervativní strana Republikáni (Les Républicains, LR), která v historii páté francouzské republiky (pod různými názvy) měla tři prezidenty: Georges Pompidou, Jacques Chirac a Nicolas Sarkozy. Z levého středu na Republikány tlačí ekonomický liberalismus Emmanuela Macrona, zprava zase Le Penová, která dříve dost radikální a nacionalistickou stranu Národní fronta (zděděnou od otce Jean-Marieho Le Pena) přetvořila do ne až tak extrémní partaje Národní sdružení (Rassemblement National, RN). Republikáni se v těchto kleštích vydali spíše doprava, k tématům jako bezpečnost, identita, přistěhovalectví, islám…

Na sobotním předvolebním sjezdu si nakonec Republikáni zvolili umírněnějšího kandidáta, někdejší Sarkozyho ministryni pro rozpočet Valérie Pécresseovou, která nabízí moderní pojetí konzervativní politiky: Ekonomicky liberální, ale tvrdá v otázkách práva a pořádku, píše Politico.

A představitel tvrdšího křídla Eric Ciotti za ní nebyl daleko; bude záležet, jak aktivně se za svou přemožitelku postaví. Pokud ano, můžou Republikáni odsát nějaké hlasy oběma krajně pravicovým kandidátům; jinak hrozí opak.

Macron změnil barvu na francouzské vlajce. Námořnická modř odkazuje na revoluci

Spíš než na politické zkušenosti či vypracované programy dnes francouzská pravice slyší na silácká hesla, jaká umí nabídnout Le Penová, ale hlavně též protřelý televizní komentátor Zemmour.

Jeho vzorem je Donald Trump, který překvapivě v primárkách porazil všechny republikánské politiky a pak i ve volbách Hillary Clintonovou. „Trumpovi se podařilo sjednotit pracující třídy a vlasteneckou buržoazii. O tom jsem snil už dvacet let,“ vysvětlil Zemmour.

Minulý týden konečně po měsících napínání oznámil svou kandidaturu, a to desetiminutovým videem. Míchá v něm opěvování starých zlatých časů, archivní obrázky poválečných let, tahá za srdce připomínkami slavné historie a přihazuje desítky slavných jmén: Jana z Arku, Ludvík XIV., Blaise Pascal, Napoleon, Brigitte Bardotová, Jean-Paul Belmondo, Charles de Gaulle... A hrdinu odboje a slavného poválečného prezidenta evokoval i kulisami – Zemmour na videu sedí za stolem s velkým mikrofonem, jako když de Gaulle za druhé světové války z exilu přes rozhlas oslovoval francouzský odboj, připomíná Politico.

„Naši vojáci dobyli Evropu a svět. Naši velcí spisovatelé a umělci vzbudili světový obdiv. Objevy našich vědců a výrobky našich průmyslníků značily novou epochu,“ recituje Zemmour. „Po tisíciletí jsme byli jedním z těch mocných národů, které tvořily dějiny.“

Napoleon, De Gaulle, Macron? Generálové chtějí kvůli muslimům svrhnout prezidenta. Mají v tom tradici

Přítomnost je však podle jeho výkladu neslavná - a může být ještě hůř. „Kráčíte ulicemi svého města a nepoznáváte je,“ vykreslil kandidát teskný obraz blízké budoucnosti a připojil záběry potyček s lidmi tmavší pleti. „Francouzi se zase budou cítit doma,“ slibuje však. Nepřipomíná to snad heslo „Make America Great Again“?

„Jak Trump, tak Zemmour emočně apelují na nostalgii. Zemmour hraje na jistý obraz Francie, podobně jako Trump prezentoval jistou ideu Spojených států. Má to mocný efekt,“ uvedl Christopher Bickerton, profesor politologie z Cambridgeské univerzity.

Pryč s Mohamedy

Televize Zemmoura milují – tedy možná ho mnozí novináři nesnášejí, ale vyhnout se mu nelze. Podobně jako Trump okupuje média směsí přehnaných póz a slibů tvrdých kroků proti migraci. Třeba když nastřelil, že by děti narozené ve Francii měly povinně dostávat francouzská jména.

Od Trumpa se ale hlavně inspirují Zemmourovy konstantní provokace, útoky na mediální establishment i důraz na sociální sítě. V jednom se však politické zvyklosti liší: „Rozdíl je, že Donald Trump vedl antiintelektuální boj, usilovně předváděl své pohrdání intelektuály,“ upozorňuje na velký rozdíl sociolog Philippe Corcuff. „Jenže ve Francii musí mít prezident určitý intelektuálský plášť. Takže Zemmour chce být vnímán jako Trump-intelektuál,“ řekl pro Politico.

A další inspirací je Zemmourovi matador krajní pravice ve Francii – právě otec jeho rivalky, Jean-Marie Le Pen. „Snaží se ho kopírovat, jenže Le Pen byl řečník, který dokázal uhranout tisícové davy, rozesmát je, rozbrečet, skutečně je dovedl chytit. Jenže Zemmour za pultíkem vypadá slabý, v politice musíte vyzařovat sílu,“ komentoval pro Politico blízký poradce Le Penové.

Trumpovská strategie nemusí ve Francii fungovat, kvůli volebnímu systému. Dva nejúspěšnější kandidáti prvního kola postoupí do druhého. Pro politiky je to vždy výzva vést kampaň dostatečně impulzivní, která by je dostala do finále – jenže zase nesmí jít do takového extrému, který by ve druhém kole znemožnil nalákat přes 50 % voličů. Pokud se ve finále potkají dva „normální“ politici, bývá výhra otázkou několika málo procentních bodů. Když však způsobil poprask Jean Marie Le Pen a roku 2002 postoupil do druhého kola, Jacques Chirac ho zdrtil s víc než 82 procenty. I jeho dcera, zdaleka ne tak radikální a plamenná, získala v posledních volbách, v duelu s Macronem, jen 33,9 % hlasů.

„Zemmourova kampaň strategicky nemůže fungovat, neboť jsou dvě kola a extremisté, excentrici jsou vždy vyřazeni,“ argumentuje zmíněný poradce Le Penové. To si ale mysleli i odpůrci Donalda Trumpa před volbami 2016 – že i když to v primárkách nandal všem stranickým rivalům, nemá ve finále, čili v samotných volbách, reálnou šanci. Celkově získal méně hlasů než Clintonová, ale volitelů víc, čili vyhrál.

Odchod Angely Merkelové změní EU. Po její pozici touží prezidenti i premiéři

Slabou stránkou Zemmoura je, že kandiduje na vlastní pěst, bez organizační i finanční opory v nějaké straně. Rovněž pro kandidaturu potřebuje podpisy 500 volených politiků – ovšem počítají se i starostové, a těch je zhruba 36 tisíc, tam jistě dost podpory najde.

Ublížit mu rovněž může, pokud se potvrdí informace magazínu Closer, který napsal, že ženatý katolík Zemmour, zaklínající se důrazem na rodinu, přivedl do jiného stavu svou šéfku kampaně. S redakcí se hodlá soudit.

Eurokomisařka Helena chtěla zrušit Vánoce, křestní jména i slečny. Dost se ale spálila

„Elektorát se stočil doprava; mládež je daleko levicovější, ale mívá nejnižší volební účast,“ vysvětluje Antoine Bristielle, který se věnuje veřejnému mínění v Nadaci Jeana Jaurèse. „V této fázi kampaně jsou levicoví voliči daleko méně mobilizovaní než pravicoví.“

Na pravicové požadavky musel v prvních letech své vlády reagovat i středový prezident Macron, který zvítězil hlavně na tématech jako hospodářské reformy. Přitvrdil v odvážení nelegálních migrantů, přidal peníze policii a loni učinil ministrem vnitra Géralda Darmanina ze strany Republikáni, tvrdého konzervativce. Ten se pak v únoru pustil do Le Penové, kterak vyměkla, když prohlásila, že islám jako takový nepovažuje za problém.

Levice na dně

Zato levice je, podobně jako v řadě jiných evropských zemí včetně Česka, na tom mizerně. Žádný z kandidátů se v průzkumech pro první kolo nedokáže dostat přes 10 %. A tak se jen málo v politických debatách řeší pokles kupní síly či klimatická politika.

Volby jsou 10. a 24. dubna, Macron, Le Penová i další kandidáti ještě mají dost času na to se do kampaní pořádně opřít. Zatím to ale je Zemmour, kdo nastoluje agendu.

„Levicovým kandidátům se věnujeme minimálně, místo toho řešíme imigraci,“ říká anonymně reportérka jedněch levicových novin. Přistěhovalectví by pro ně nebývalo tak důležité téma. „Ale teď se všechno točí kolem Zemmoura a jak na něj budeme reagovat.“