Napoleon, De Gaulle, Macron? Generálové chtějí kvůli muslimům svrhnout prezidenta. Mají v tom tradici
V zemi, kde ozbrojené síly pravidelně svrhávaly civilní moc už od Napoleonova puče roku 1799 a fušovaly do politiky, není nostalgie po pevné vojenské ruce nikdy daleko, píše Charles Bremner, francouzský zpravodaj The Times. Teď vysloužilí generálové hrozí i prezidentu Emmanuelu Macronovi.
Generálové v dopise publikované pravicovým magazínem Valeurs Actuelles (Současné hodnoty) varují před rozpadem země a hrozící občanskou válkou a vyzývají prezidenta Macrona a jeho vládu, aby národ bránili před "islamismem a hordami z předměstí".
„Pokud se nic nestane, může to způsobit konečnou explozi a zásah našich kamarádů v aktivní službě v nebezpečné misi na ochranu civilizačních hodnot a záchranu našich spoluobčanů na národním teritoriu." Taková slova podepsalo na 80 vysloužilých generálů a dalších důstojníků včetně armádního generála Christiana Piquemala, někdejšího šéfa věhlasné cizinecké legie. Piquemal je kontroverzemi znám, před pěti lety byl zatčen poté, co promluvil na nepovolané demonstraci proti islámu v Calais, připomíná deník Times.
Dnešním mladým Francouzům může volání penzionovaných generálů po uchvácení moci připadat přitažené za vlasy, ale starší generace si stále pamatují dva pokusy o vojenské puče.
Roku 1958 armádní revolta proti chaotické čtvrté republice, včetně převzetí moci na Korsice, otevřelo cestu pro comeback válečného hrdiny: Charles de Gaulle byl povolán z penze a dostal speciální prezidentské pravomoci, výsledkem bylo zřízení páté republiky, fungující dodnes.
O tři roky později se ho jiný puč pokusil zase svrhnout. Mnohé vojáky zklamal, když dal Alžírsku svobodu – zastánci udržení kolonie ho z Elysejského paláce nakonec nevyhnali, příští rok se jim však málem podařilo prezidenta zavraždit. Incident inspiroval spisovatele Fredericka Forsytha k thrilleru Den pro Šakala.
Zklamání z De Gaulla
Mezi zastánci pravicových „patriotických“ doktrín touha po větším zapojení armády přetrvává. Pomohla k nástupu úspěšného vůdce francouzské krajní pravice – Jean-Marie Le Pen roku 1972 založil Národní frontu (FN) právě na rozčarování z De Gaullova „opuštění“ Francouzského Alžírska.
Po podobných radikálních krocích narůstá touha hlavně v časech rozkolů, jaké panují i nyní. Bouří vášně kolem přistěhovalectví, islamistického terorismu, zákona a pořádku i pocitu ekonomických nerovností.
Provinční povstání žlutých vest začalo otřásat vládou v roce 2018. Na podzim toho roku vydal knihu s názvem Qu'est-ce qu'un chef ? (Co je to velitel) zhrzený generál Pierre de Villiers, do roku 2017 velitel generálního štábu ozbrojených sil. Kritizoval však vládní škrty na obranu a prezident Macron ho dotlačil k rezignaci.
„Nejsem filozof, sociolog, ani průmyslník. Jsem praktik autority,“ napsal generál. „Představuji několik pragmatických trasovacích kolíků, jednoduchých a osvědčených, které ukazují, jak vyjít z nešťastné a zhoršující se společenské situace, jak vést spravedlivě a rozvážně.“ Žlutým vestám se jeho volání po pevné patriotické vládě zalíbilo a začaly ho vzývat jako potenciálního zachránce. Generál ujišťoval, že nemá v úmyslu kandidovat příští jaro na prezidenta, ale má mnoho stoupenců mezi staršími, katolickými nacionalisty. Otevřený dopis svých někdejších spolubojovníků ovšem nepodepsal.
Tento měsíc generálův bratr Philippe de Villiers, nacionalistický politik a někdejší prezidentský kandidát, publikoval skutečné volání po povstání.
„60 let po porážce puče v Alžíru vojáci, podporovaní krajní pravicí, volají po převratu a občanské válce!“ tweetuje zděšená poslankyně Cécile Rilhacová. „Nebezpečně to sklouzává k autoritářskému státu zapáchajícímu nacionalismem: snu RN a rodiny Le Penových.“
Marine Le Penová, dcera zakladatele FN, zahodila svou dosavadní zdrženlivost a opatrnost a vřele přijímá postoje generálů, jejich interpretaci Francie jako státu na pokraji občanské války. Podrývá tím vlastní úsilí, když se od roku 2011 snažila otcovu stranu detoxikovat, přivést blíž k politickému mainstreamu; přejmenovala ji na Národní sdružení (RN). Ještě roku 2018 varovala vysloužilé důstojníky, že Francie je demokracie a jejich požadavky se mají řešit politickou cestou.
V posledních týdnech jí průzkumy dávají v prvním kole voleb napřesrok podobné šance jako stávajícímu prezidentu Macronovi ze středového hnutí LREM; kandidáti dříve silných socialistů i pravicových republikánů výrazně zaostávají, zejména těm druhým Le Penová bere nemálo hlasů. Nynější podporou volání po převratu riskuje, že odradí konzervativní voliče, kteří se zatím v průzkumech vyjadřují, že by mohli Le Penovou volit.
