Hlad, atomovky a drsná sestra po boku. Kim Čong-un ovládá KLDR už deset let
Když se před deseti lety mladý Kim Čong-un chopil moci v Severní Koreji, svět o něm věděl jen velmi málo, napsal v profilu vůdce server BBC. Hned se ale nastartoval státní kult osobnosti, jaký je v komunistické diktatuře tradicí. A po letech otevřenosti přišlo zase přitvrzení.
Podle oficiálních zdrojů se mladý vůdce narodil 8. ledna 1982, avšak jihokorejské rozvědky věří, že až o rok později – to prý jen režim chtěl kulatou symboliku, aby to bylo 70 let po narození jeho děda Kim Ir-sena a 40 po otci, Kim Čong-ilovi. Strýc a teta současného vládce, kteří emigrovali do USA v 90. letech, dokonce CIA vypověděli, že se narodil až roku 1984, jak informoval Washington Post. Každopádně se narodil do mytologie, která učí národ, že Kimové jsou dynastie polobohů úzce spřízněná s takřka svatou nejvyšší horou/sopkou KLDR Pektusan.
Zpočátku ho znalci nepovažovali za otcova následníka, však měl dva bratry. Jenže o deset let starší Kim Čong-nam (†45) způsobil mezinárodní ostudu, když se pokoušel cestovat na falešný pas (Dominikánské republiky na čínské jméno) do japonského Disneylandu; Japonci ho deportovali do Číny. Následovala propagandistická kampaň vyzdvihující třetí ženu tehdejšího vůdce a nepřímo i jejich dva syny. Kim Čong-čchol (40) však připadal otci „k ničemu, je jako holčička“, jak podle BBC tvrdil japonský kuchař tehdejšího vůdce.
Poté, co 17. prosince 2011 Kim Čong-il (†70) podlehl infarktu, byl jeho nejmladší syn prohlášen „velkým nástupcem“, který „dědí ideologii, vůdcovství, kuráž a smělost soudruha Kim Čong-ila“. Smělost, ba troufalost nebyla nemístná charakteristika. Do pěti let popravil vlastního strýce, zřejmě i svého polovičního bratra Kim Čong-nama na letišti v malajsijském Kuala Lumpuru, a tvrdil, že vyvinul vodíkovou bombu dostatečně malou na posazení na mezikontinentální střelu.
Jestliže jeho kulatá postava a zádumčivý zjev budily zpočátku na Západě posměch, do pár let byla KLDR zase globální hrozbou, jakou z ní jeho otec udělat nedokázal. Zároveň, zřejmě právě díky jaderným pokrokům, dokázal Kim Čong-un jako první severokorejský vládce přivést k jednacímu stolu úřadujícího prezidenta USA.
Mrakodrapy i hlad
Měl málo politických či vojenských zkušeností, ale svou pozici v čele diktatury rychle upevnil. Formálně se vedení Korejské strany práce, Korejské lidové armády i nejvyšších státních úřadů chopil v polovině dubna 2012, ke stému výročí narození zakladatele státu Kim Ir-sena. Tomu mimochodem dle ústavy nadále patří pozice „věčného prezidenta“, zatímco jeho syn Kim Čong-il se po smrti stal „věčným generálním tajemníkem“ strany.
Nový diktátor v prvních projevech sliboval vybudovat „hospodářsky mocný stát“ a zlepšit živobytí občanů. Reformoval zákony o zemědělství, do jisté míry povolil malé podnikání, přizval si zahraniční experty na vytváření speciálních ekonomických zón. V hlavním městě rostly futuristické mrakodrapy, kavárny či delfinárium, jinde se rozvíjela infrastruktura pro turistiku, připomíná týdeník The Economist. Rostl obchod s Čínou.
Do jisté míry se mu záměr dařil; lidé, kteří prchali do Jižní Koreje, začali místo bídy zmiňovat jako hlavní důvod touhu po svobodě. „Jeho otec a děd budovali své identity okolo konfliktu, utrpení a obětí,“ řekla Economistu Jenny Townová z amerického think tanku The Stimson Center. „To on neměl, takže slibovat lidem lepší život bylo alternativou, jak si budovat legitimitu.“
To se však příliš nedaří. Jestliže první léta diktátora-mileniála slibujícího jistou modernizaci a hospodářský rozvoj či pozdější diplomatická jednání s Donaldem Trumpem dávala naději na otevírání režimu, poslední roky byly spíš v opačném směru. Řadu z těch vzácných spojení mezi KLDR a zbytkem světa Kim utnul přísným uzavřením hranic kvůli pandemii. Dle toho mála informací, co ještě za hranice pronikne, se země potýká s politickými čistkami a vážným nedostatkem potravin, píše Economist.
Zároveň za vlády Kima třetího rostl útlak, represe, střežení hranic… A hlavně upevnil doktrínu „armáda na prvním místě“, kterou celých deset let drží. Pokračoval vývoj zbraní hromadného ničení. Podle informací, které roku 2017 unikly do redakce Washington Postu, americké zpravodajské služby věří, že KLDR skutečně dokázala miniaturizovat jadernou hlavici.
Zároveň postupně roste dolet Kimových balistických raket, pár let už tvrdí, že doletí až do USA. Tato tvrzení vedla ke slovní přestřelce s tehdy čerstvým prezidentem USA Donaldem Trumpem, který Kima nazval „rakeťákem na sebevražedné misi“, zatímco on kontroval označeními jako „mentálně narušený“, „dětinský“ či „senilní“. Za pár měsíců však Kim nabídl olivovou ratolest Jižní Koreji a v únoru 2018 už na olympijských hrách v Soulu pochodovala společná korejská reprezentace.
V dubnu se pak Kim setkal přímo s Trumpem na summitu v Singapuru, probírali ukončení jaderného programu výměnou za zrušení amerických sankcí. Dalšího roku se symbolicky setkali v demilitarizovaném pásmu mezi oběma Korejemi a pak ještě uspořádali summit v Hanoji – tím ale diplomatické naděje skončily, když Washington odmítl zrušit sankce, dokud Pchjongjang komplet neskončí s programem atomovek. Kim naopak pozastavený program zase obnovil a dál se chlubil novými pokroky ve zbrojení.
Mocenské boje a čistky
Vztahy s armádou však zjevně vůdce neměl nejlepší, například za dekádu vystřídal přinejmenším sedm ministrů obrany. Nejsilnějším náznakem soubojů o moc v elitách KLDR byla poprava Čang Song-tcheka, který za vlády svého švagra zastával vysokou pozici v Komisi národní obrany.
V prvním roce synovcovy vlády jel do Číny setkat se s premiérem i prezidentem; v prosinci 2013 však Kim Čong-un nechal strýce popravit a vymazat z fotografií. Státní média oznámila, že osnoval kontrarevoluci či puč.
Nejstarší (poloviční) bratr Kim Čong-nam byl zavražděn, snad na vůdcův rozkaz; zato nejmladší sestra Kim Jo-čong (34) je důležitou postavou po Kimově boku. „Stala se nejdůležitější figurou v severokorejském režimu po svém bratrovi,“ zhodnotil tokijský korespondent The Guardianu. Střídala prestižní pozice ve straně i vládním aparátu, doprovázela ho na summitech s Donaldem Trumpem, na olympijských hrách 2018 ho zastupovala v čele delegace. Je považována za strůjce Kimova pečlivě konstruovaného mediálního obrazu doma i ve světě, vyjadřuje se k mezinárodní politice – například vychválila Trumpa za diplomatické kroky a zepsula Jižní Koreu coby „štěkajícího vystrašeného psa“ za kritiku vojenských manévrů.
„O něčem to svědčí, že ji Kim Čong-un nechal napsat a zveřejnit břitké stanovisko k Jižní Koreji v tak osobním duchu,“ uvedl pro Guardian Youngshik Bong, který se na Univerzitě Jonse v Soulu věnuje KLDR. „Je zjevně připraven nechat sestru, aby se stala jeho alter egem.“
Expertka propagandy
Za významnou ji považuje i americká vláda, když ji roku 2017 s dalšími představiteli KLDR zařadila na černou listinu pro vážné porušování lidských práv. „S čistkami ani ostrou vojenskou politikou nemá nic do činění, ale ví o nich vše. Má ke Kim Čong-unovi přímý přístup a velký vliv,“ soudí Leonid Petrov, specialista na Severní Koreu na Mezinárodní škole managementu v Sydney. „Je spolehlivou politickou figurou, jež Kimovi pomáhá udržovat pozitivní image u cizinců a Jihokorejců.“
Podobně jako o bratrovi se o ní před otcovou smrtí prakticky nevědělo. Společně chodili na základní školu ve švýcarském Bernu. „V podstatě spolu byli v exilu a věděli, co je čeká,“ dodává Bong. „A tak má bratrovou bezpodmínečnou důvěru.“ Potom absolvovala počítačové vědy na Kim Ir-senově univerzitě v Pchjongjangu, roku 2007 začala působit ve straně. Roku 2010 se objevila její fotka z komunistického sjezdu, od té doby se víc objevovala v otcově blízkosti – než před deseti lety zemřel.
O poznání méně se ví o „první dámě“. Po vůdcově boku se od roku 2012 objevovala na fotografiích pohledná žena, až po čase severokorejská média oznámila, že to je jeho manželka, „soudružka Ri Sol-ču“. Podle různých zdrojů se narodila mezi lety 1985-89; možná se ani neuvádí její pravé jméno. Kim si ji vzal snad roku 2009. Podle jihokorejských tajných služeb mají tři děti.
Záhadné zmizení a shozená kila
Stejně tajnůstkářský je režim ohledně vůdcova zdraví. V dubnu 2020 se spekulovalo, že podstoupil vážnou operaci. Tou dobou chyběl při významném státním svátku – dědečkových narozeninách. Vůdce byl zjevně obézní, hovořilo se o možných problémech se srdcem.
Letos v říjnu jihokorejští rozvědčíci informovali parlament, že ze 140 kilogramů Kim (170 cm vysoký) zhubl asi dvacet – což vypočítali z oficiálních fotografií a videí pomocí sofistikovaného softwaru. Vypadá ale zdravě a objevuje se na veřejnosti, takže zřejmě jde o záměrné hubnutí, informovala agentura AP.
A kdyby snad Kim zemřel, kdo ho nahradí? Sestra nejspíš ne. „Kim Jo-čong ví, jak uhlazovat bratrovy iniciativy a posilovat jeho image, ale nenahradí ho,“ soudí Leif-Eric Easley, badatel mezinárodních vztahů na Ženské univerzitě Ewha v Soulu. „Severní Korea je konfuciánská země, kde se respektuje věk a mužskost. Sestra je Kimovým nejspolehlivějším spojencem, ale víc ne,“ řekl Guardianu. Nejstaršímu vůdcovu potomku je zřejmě 11 let, podle BBC se ani neví, zda vůbec má nějakého syna. Druhé dítě je ale dcera – alespoň to roku 2013 pro Guardian tvrdil vůdcův kamarád, slavný basketbalista NBA Dennis Rodman, kterého Kim několikrát hostil.
„V rámci politické mytologie se moc odvíjí od krve Kim Ir-sena,“ uzavírá BBC. „Čím dál je nová generace od zakladatele země, tím větší šance je, že může eskalovat mocenský boj mezi stranou, armádou a vládou.“
Buďte první, kdo se k tématu vyjádří.