I chirurg může na home office: Urychlí pandemie nástup medicínských robotů a dalších technologií?

Pandemie ukázala, jak moc současné zdravotnictví spoléhá na fyzický kontakt. Mnohé operace se kvůli pandemickému náporu rušily, což ovšem mělo výrazné zdravotní, duševní i ekonomické následky pro pacienty, nemocnice i společnost obecně.

Kde to šlo, nasazovali roboty, s jejich pomocí probíhaly specializované operace. Například lékařští výzkumníci mohučské Univerzity Johannese Gutenberga ověřili, že při robotických operacích se od pacienta, který se později ukázal jako covid pozitivní, zdravotníci nenakazili. „Rané klinické zkušenosti s robotickou chirurgií za pandemie covidu-19 ukazují, že ji lze provádět bezpečně pro pacienty i zdravotníky,“ shrnuli autoři, třebaže doporučili operovat jen pacienty s negativním testem.

Celosvětová pandemie covidu skončila, oznámila WHO. Trvala přes tři roky

Přesnější než člověk

V některých případech jsou už roboty přesnější než lidští chirurgové, třeba při riskantních krocích výměny kyčelních a kolenních kloubů. Mnohdy chirurg při takové operaci nestojí nad pacientem, ale sedí vedle u počítačové konzole. Technologicky není o tolik větší rozdíl, pokud robota ovládá z jiné budovy, jiného města, ba kontinentu… Stačí k tomu i běžné internetové připojení, v současnosti takové možnosti telemedicíny vyzdvihují mobilní operátoři při zavádění sítí 5G a „internetu věcí“.

A vývoj má nakročeno i k větší samostatnosti robotů a umělé inteligence, podobně jako třeba „autopilot“ v autech. „Nemůžeme automatizovat celý proces, aspoň ne bez lidského dozoru, ale můžeme začít budovat automatizované nástroje, které chirurgům trochu usnadní život,“ popsal pro New York Times Greg Hager, který takové technologie zkoumá na Univerzitě Johnse Hopkinse.

Jiný typ robota za pandemie testují v Southmeadské nemocnici v anglickém Bristolu. Takové se vyvíjely třeba pro firmy, když se pracovník nemůže zúčastnit porady či chodit po kancelářích. Pacientům na jednotce intenzivní péče zprostředkovávaly komunikaci s blízkými, kteří je nesměli navštěvovat, ale i s lékaři.

„Komunikační roboty vypadají jako dědictví covidu, najednou tu vznikla potřeba takové technologie,“ komentuje pro British Medical Journal Tim Whittlestone z Bristolu. „Nejsou užitečné jen kvůli pandemii, pomáhají i personálu. Když máte omezený počet lékařů a sester, dávají jim roboty flexibilitu, mohou obcházet pacienty na dálku, nemusejí oblékat ochranné oděvy, ba můžou pracovat z pohodlnějšího prostředí, třeba i z domova, když jsou v karanténě.“

Přítel na tabletu

Podobnou komunikační technologii, v zásadě prostou, ale specializovanou na operace, vyvinula firma Proximie. Založila ji americko-libanonská doktorka Nadine Hachach-Haramová, o možnostech medicíny na dálku uvažovala už dlouho před covidem. Když vyrůstala ve válkou rozvráceném Libanonu, uvědomila si, jak ničivý efekt může mít nedostávající se chirurgická péče.

Dnes se k pořádnému chirurgovi nemá jak dostat pět miliard lidí. „Rozvoj bezpečné základní chirurgie v nízko- a středněpříjmových zemích stagnoval či couval. Bez chirurgické a anestetické péče je vysoká smrtnost běžných, snadno řešitelných problémů, včetně zánětu slepého střeva, kýly, zlomenin, nepostupujících porodů, vrozených anomálií či rakoviny prsu a děložního čípku,“ konstatuje analýza v lékařském magazínu The Lancet.

„Kvůli tomu ročně umírá asi 18,6 milionu lidí ročně,“ uvádí Hachach-Haramová pro BBC. „To je víc než HIV, malárie a tuberkulóza dohromady.“

Miliony lidí v depresích: Terapie tripem jako zlatý důl? Jak pomáhá LSD a spol. v medicíně

Zkušenosti z Bejrútu si nesla i do své lékařské praxe, rozhodla se, že chce chirurgii demokratizovat, zpřístupnit chudším oblastem. Její platforma nespoléhá na drahé roboty (nejběžnější systém Da Vinci vyjde na milion dolarů – 22,5 milionu Kč), ale postačí si s běžnou spotřební elektronikou – mobilem, tabletem, počítačem, případně dodatečnou kamerou. „Tento software lze používat v těch nejzapadlejších prostředích, v polních nemocnicích uprostřed ničeho, ale i v nejsofistikovanějších fakultních nemocnicích velkých měst.“

Software je platformou podobnou konferenčním aplikacím jako Zoom či Skype, ale s pár nástroji navíc pro chirurgy. Zejména má umožnit specialistům či zkušenějším lékařům, aby na dálku, odkudkoli, vedli, podporovali a hlídali kolegu, který na místě provádí operaci. V lepším případě je operační sál vybaven několika kamerami, asistující chirurg s nimi může hýbat a obraz si přibližovat. Vlastními gesty či šipkami pak třeba operatérova nasměruje, kde a jak má vést řez.

„Ideou je spojovat virtuální zdravotníky – digitalizujeme operační sál a zpřístupňujeme ho lidem po celém světě,“ uvedla Hachach-Haramová pro Financial Times.

„Obzvláště pro endoskopické operace, tedy kdy operujete přirozenými tělními otvory, neřeže se do břicha a není tam pořádně vidět, je ta možnost interakce a poznámek fantastická,“ pochvaluje si Amyn Haji, chirurg nemocnice při King’s College v Londýně. „Vezmete pero a kreslíte po monitoru a řeknete, OK, řezat musíte tudy a tohle doporučuji udělat,“ dodal pro BBC.

Operace ve virtuální realitě

Ještě pokročilejší verze softwaru Proximie nabízí rozšířenou realitu – operatér i konzultant rovnou přes pacientovy orgány vidí třeba diagramy, rentgenový snímek či jiné pomůcky, které umožní přesnější či méně invazivní zákroky.

Kromě toho se všechny operace nahrávají, a tak mohou záznamy sloužit pro další analýzu, předvádění na odborných konferencích i pro výuku - jak mediků, tak umělé inteligence. „Možnost mít síť operačních sálů, kde je zachycen, digitalizován a analyzován každý krok, přináší zásadní změnu. Činí chirurgii demokratičtější i kvalitnější,“ uvádí Hachach-Haramová pro server Sifted. 

Covid, rakovina, astma, imunita… Může z nás technologie mRNA udělat superlidi?

„V roce 2019 jsem předvídala, že potrvá tři až pět let, než se skutečně tato řešení začnou rychleji zavádět,“ doplňuje lékařka-vizionářka. „Ale jak přišel covid, změnilo se to skoro přes noc. Někteří zdravotníci onemocněli, další byli v karanténě, personálu se nedostávalo. Za covidu jsme měli řadu příkladů, kdy tato technologie byla jediným řešením, jak můžeme za určitých okolností poskytnout péči pacientům.“

A rovnou dodává konkrétní příklad pacientky na prahu šedesátky, která podstoupila několik nepříliš zdařilých operací, trávila měsíce na jednotce intenzivní péče a už ztrácela chuť žít: „Pak jsme na operační sál dokázali připojit globálního experta, který takových případů dělá hodně. Za čtyři dny už byla doma, následující léto už byla klidně na pláži v plavkách, kompletně jí to změnilo život. A ta pacientka je má matka.“