Risk je zisk: Proč Německo buduje „nebezpečná“ dětská hřiště?

Park Ludwiga Lessera, Frohnau, severní okraj Berlína. Nad dětským hřištěm se tyčí obří prolézačka, ze které musí mít nervy nejeden rodič. Děti od šesti let výše tu šplhají po konstrukci, sítích a klimbajících se provazových žebřících do desetimetrové výšky.

„V prostorové síti si lezci mohou cvičit svou trojrozměrnou představivost a čelit výzvám,“ popisuje atrakci výrobce, Berliner Seilfabrik. A snad ještě větší výzva je to pro rodiče, pokud snad chtějí své ratolesti ve spletité konstrukci sledovat.

Vypadá-li Triitopia nebezpečně, má to tak být. Věž z roku 2018 je příkladem trendu, který je v Německu zjevný posledních pět let. Jak argumentuje stále víc pedagogů, výrobců atrakcí i urbanistů, hřiště nemají usilovat o absolutní bezpečnost, nýbrž vytvářet výzvy, které by děti naučily orientovat se v obtížných situacích. I za cenu nějaké té zlomeniny.

„Hřiště jsou ostrovy svobodného pohybu v nebezpečném motorizovaném prostředí,“ říká Rolf Schwarz, profesor Pedagogické univerzity Karslruhe a poradce návrhářů hřišť i radnic. „Pokud chceme děti připravit na rizika, musíme je nechat s nimi přijít do styku.“

Skřípnuté prsty i zlomeniny. Dětská hřiště jsou stále rizikem, pomohou nová doporučení?

Vlivná studie z roku 2004 ukázala, že děti, které v raném dětství rozvíjely své motorické dovednosti na hřištích, měly později méně nehod. A vědci také ukázali, že trénink se projeví už za pár měsíců.

S vystavováním dětí určitému nebezpečí souhlasí i pojišťovny: „Podpora rizika, tedy nabývání schopností zvládat rizika, je ústřední součástí bezpečnosti, už od raného vzdělávání,“ konstatuje loňský report svazu pojišťoven DGUV o venkovních hřištích. „Mají-li se děti naučit chovat se bezpečně, musejí se učit rizikům. Bez rizika není bezpečnost.“ A čím víc času děti tráví doma před obrazovkami, tím víc to platí.

Stále větší prolézačky

„Naše produkty v posledních letech výrazně narostly,“ potvrzuje David Köhler z vedení firmy Berliner Seilfabrik, od níž pochází právě Triitopia na severu Berlína. „Děti se napřed v našich sítích nemusejí cítit bezpečně, ale to ve skutečnosti činí konstrukci ještě bezpečnější. Protože když se cítíte nejistě, jste obzvláště opatrní,“ řekl Guardianu.

V Německu se tradičně hraní bere vážně – a pro hřiště se po druhé světové válce ve vybombardovaných městech snadno nacházel prostor. Vedle hřišť navržených dospělými se také v zemi rozmohla taková, kde děti dostaly prostor a prostředky, ať si je přizpůsobí podle svého. Takovým „dobrodružným hřištěm“ je třeba Kolle 37 v Berlíně. Děti jsou tam pod dozorem pár správců či zřízenců, zato rodiče za nimi smějí jen v sobotu.

Zvelebování Prahy: Cyklostezka pod Vítkovem jako nová, nechybí trampolíny a dětské hřiště

„Houpačky a klouzačky jsou na ústupu,“ konstatuje Steffen Strasser z firmy Playparc, jednoho z šedesátky německých výrobců atrakcí pro hřiště v Německu (jichž je odhadem 120 tisíc) i v zahraničí.

Aktuálně Playparc nabízí třeba prolézačky s visutými mosty schválně vratkými, jen malým zábradlím a bez záchranné sítě. Ohromný kontrast proti nizoučkým pogumovaným konstrukcím, jaké jsou běžné v Británii a USA. „Moderní hřiště jdou na doraz toho, co jim dovolí regule,“ říká Strasser. „Když navrhujeme nové struktury, snažíme se zabudovat výzvy: Třeba překážku, kterou dítě na prvních devět pokusů nepřekoná, až na desátý. Cílem je umožnit maximální svobodu a zároveň garantovat bezpečnost. Ale nesnažíme se vyhnout každé zlomené noze.“

Bezpečnost hřišť je ale promyšlená. Triitopia má sice deset metrů na výšku, avšak je navržená tak, aby dítě nemohlo padat víc než tři metry; v síťové sekci pak 1,8 metru. Cedule vybízejí rodiče, ať dětem sundají případné cyklistické helmy, aby se při pádu nemohly škrtit popruhy.

A samozřejmě německé atrakce hlídají experti, konkrétně Technické kontrolní sdružení (TÜV), jež je známé třeba dohledem nad bezpečností automobilů. Příslušní inspektoři mají za úkol být kreativní a přestavovat si všemožná rizika, ne jen odškrtávat položky.

Razítko od TÜV dává výrobcům prolézaček solidní oporu, pokud by přece jen došlo k nehodě a rodiče se chtěli soudit. Například v USA tak silnou oporu výrobci nemají, a tak jsou daleko opatrnější.

Brňané rozhodli: V Bosonohách bude netradiční sportoviště, vznikne tu pumptrack

Možná ale německý příklad potáhne i v anglosaském světě a jinde. Mezinárodní organizace pro normalizaci aktuálně přehodnocuje své standardy pro sportovní a rekreační vybavení, v budoucnu by mohla vybídnout návrháře hřišť, aby nebrali v potaz jen bezpečnost, ale i přínosy rozkývaných lávek, nesouměrných schodů a vysokých prolézaček.

„Pozorujeme pomalý posun přístupů,“ uvádí David Ball, který se na Middlesexské univerzitě věnuje managementu rizik. „Přichází uvědomění, že jsou hřiště příliš sterilní: Pokud je berete jen jako soubor potenciálních rizik, něco důležitého vám uniká,“ uzavírá pro Guardian.