Divoké orgie plné drog: Fenomén chemsex se šíří Německem koronakrizi navzdory

Tom je na večírku v Amsterdamu. Hosté se líbají, svlékají a souloží, přičemž spolu užívají drogy. Těmto večírkům se říká chemsex-party a jedná se o orgie, při kterých se hodně konzumují návykové látky zvyšující vnímání a umožňující sex po celé hodiny nebo dny. „Za oknem jsem viděl proslulé amsterdamské kanály a měl jsem u toho celou dobu sex. Bylo to prostě úžasné, popsal bych to jako sexuální Erasmus,“ vzpomíná Tom s narážkou na mezinárodní univerzitní program.

Během svého studijního pobytu v zahraničí byl Tom na několika takových večírcích. „Než jsem odjel do Nizozemska, sekal jsem dobrotu. Měl jsem přítele, ale před Erasmem jsme se rozešli,“ říká pro Jetzt. Během semestru v cizině chtěl experimentovat, získat zkušenosti a potkávat muže prostřednictvím seznamovací aplikace Grindr. Podle svých slov měl sex s několika muži současně a užíval při tom ketamin, kokain, tekutou extázi a pervitin.

Fenomén chemsex

„Pervitin jsem si vzal omylem. Myslel jsem, že šňupu lajnu koksu, teprve potom mi bylo řečeno, co to ve skutečnosti je.“ Okamžitě vycítil, že šlo o mnohem silnější drogu. „Myslel jsem jen na sex. Když to skončilo, cítil jsem se fakt mizerně,“ vzpomíná pro Jetzt.

Kombinace sexu a konzumace chemických látek se nazývá chemsex a tento termín byl poprvé použit britským sociálním pracovníkem Davidem Stuartem. Fenomén drogami poháněných sexuálních dobrodružství se v Británii provozuje po celá desetiletí, především v komunitě homosexuálů. O chemsex scéně dokonce vznikl v roce 2015 dokument. „Je to hororový příběh,“ popsal pro The Guardian jeden z distributorů filmu Tom Abell.

Kliniky sexuálního zdraví v Británii v posledních letech upozorňují, že stále více účastníků potřebuje léčbu. V Německu neexistují téměř žádné údaje o tom, kolik lidí chemsexu propadlo. Ve stále více velkých německých městech však vznikají poradenské služby pro homosexuály s problémy se závislostmi, specializují se také na poradenství v oblasti chemsexu.

Tom se po semestru v Amsterdamu vrátil do Mnichova. To, co v Nizozemsku zažil, nedokázal strávit. „Pocházím z poměrně konzervativní rodiny. O Vánocích jsem seděl s rodinou na modlitbě, přitom týden předtím jsem měl skupinový sex se šesti muži a byl jsem na pervitinu. Pak jsem si řekl: Tome, je ti 23, jak se to mohlo stát?“ vzpomíná na své divoké zážitky. Do té doby drogy neužíval a děsila ho skutečnost, jak moc si na ně v Amsterdamu zvykl, protože v nich pokračoval i po návratu do Německa. Tom o svých zážitcích vyprávěl svým – většinou heterosexuálním – přátelům, ale ti mu nemohli porozumět. Cítil se sám. O několik měsíců později zahájil terapii. „Potřeboval jsem to nějak zpracovat a zařadit,“ říká s tím, že na rozdíl od jiných nemusel nastoupit do léčebny.

V ambulanci pro léčbu závislostí spojených se sexem a drogami na univerzitě v Mnichově je každý rok léčeno přibližně 30 až 40 lidí, u kterých se v důsledku chemsexu vyvinula drogová závislost. Tobias Rüther vede tuto ambulanci a každý týden mu píšou dva až tři noví pacienti. „V posledních letech se toho ve vztahu k drogám hodně změnilo. Existuje stále více lidí, kteří užívají drogy rekreačně, aniž by se stali závislými,“ vysvětluje. U chemsexu se však konzumují velmi specifické přípravky. Například rozpouštědlo GBL (γ-butyrolakton), mefedron nebo pervitin. „Problém je, že si na začátku myslíte, že máte všechno pod kontrolou. Ale sexuální zkušenost s pervitinem je tak silná, že narušuje sexuální zkušenost bez drog. To pak vytváří problémy,“ vysvětluje Rüther.

V ambulanci může požádat o pomoc každý, kdo trpí drogovou závislostí nebo si nedokáže užívat sex bez drog. „Neradíme, děláme terapii. Pro naše lékaře není pojem chemsex nic nového. Víme, o čem naši pacienti mluví, a nebudeme se červenat, když nám někdo řekne, že měl sex tři dny v kuse,“ vysvětluje. Rüther a jeho kolegové diskutují s pacienty o možnostech léčby – ty sahají od odvykání až po ambulantní psychoterapii. Současně pozorují tento jev a snaží se získané poznatky využít k vývoji speciálního terapeutického přístupu k léčbě drogové závislosti spojené se sexem. „Existuje terapeutický manuál, ale podle mého názoru se příliš zaměřuje na užívání drog. Myslím si, že abyste problém skutečně vyřešili, musíte najít důvod užívání drog,“ vysvětluje.

Odmítání sexuality jako problém

„Někteří lidé odmítají svou vlastní sexualitu tak silně, že potřebují drogy, aby vůbec mohli mít sex.“ O tomto fenoménu píše ve své dizertační práci Sinan Karcher. Student medicíny rozebírá souvislosti mezi queer identitami, sexuálním sebevědomím, pocity hanby a užíváním návykových látek. „Ve skutečnosti se drogově závislým doporučuje, aby se vyhýbali spouštěčům své závislosti,“ říká. „Pokud je například někdo závislý na heroinu a spojuje si vlakové nádraží s heroinem, doporučuje se mu vlakovému nádraží vyhnout. Nemůžete však jen tak říct pětadvacetiletému muži, aby už neměl sex. To nebude fungovat.“

Karcher předpokládá, že mnoho gayů bojuje s internalizovanou homofobií – nepřijímají svou vlastní sexualitu. „Někteří lidé tolik odmítají svou vlastní sexualitu, že potřebují drogy, aby vůbec mohli sexuálně jednat,“ vysvětluje. Ve studii používá on-line dotazník ke zkoumání pocitů hanby účastníků, jejich sexuálního sebeobrazu a jejich queer identity, tedy otázky sexuální orientace a vlastního vztahu k ní. „Chceme zjistit, jak tyto tři proměnné souvisejí s užíváním návykových látek během sexu,“ vysvětluje. Pokud by studie měla ukázat, že internalizovaná homofobie je důvodem tohoto jevu, měl by se z toho vyvinout terapeutický přístup. To by pomohlo postiženým přijmout jejich sexualitu, a tak potřebovat méně drog nebo vůbec žádné.

Záběry krásné letušky těsně před smrtí: 11 mužů obviněných ze znásilnění se hájí, že jsou gayové

Tom si nemyslí, že by užíval drogy kvůli nepřijetí své orientace. „Už jsem měl přítele a moji rodiče vždy říkali, že by nebyl problém, kdybych byl gay.“ Ale i on musí bojovat s nejistotou. „Když jdu do klubu, vidím spoustu sexy mužů a sám se ne vždy cítím tak sexy,“ vysvětluje pro Jetzt. U heterosexuálů to může být často stejné, ale Tom věří, že problém je výraznější na gay scéně. „V gay klubech se vždy setkáváte se stejnými lidmi, takže chcete udělat dobrý dojem a vypadat dobře,“ vysvětluje.

Jan Geiger sdílí tento názor. Pracuje jako sociální pedagog pro komunikační a kulturní centrum pro gaye v Mnichově. Tam radí lidem, kteří mají zkušenosti s chemsexem, a pokud je to nutné, rozdávají „nádobí“ pro bezpečnější užívání drog. Každý rok se stará o 50 až 60 zasažených lidí. U svých klientů si opakovaně všímá, jak negativně vnímají svá těla. „Na jedné straně je to kvůli internalizované homofobii. Aby kompenzovali zjevnou vadu toho, že jsou gayové, chtějí být co nejatraktivnější,“ vysvětluje Geiger. Krize AIDS v 80. letech je však i dnes důvodem touhy po vzhledové dokonalosti. „V minulosti byla vychrtlá těla spojována s HIV a homosexuály. To je také jeden z důvodů, proč chtějí gayové dnes vypadat obzvláště zdravě a svalnatě.“

Od HIV ke covidu: mutace způsobují extrémní náchylnost i výjimečnou odolnost

Tom si nedokáže představit, že muži konzumují drogy pouze kvůli své nejistotě. Mnozí podle něj chtějí jen zvyšovat svou touhu. „Když jste gay, často vám chybí ‚pomalý‘ přístup k sexualitě. Nemáte žádné vztahy během školních let a nemůžete mluvit se svými přáteli o tom, do koho jste zamilovaní. Vyrůstáte úplně izolovaní. Pak si v určitém okamžiku stáhnete Grindr (gay obdoba Tinderu) a najednou jsou všechny dveře otevřené.“

Tyto problémy moc dobře zná Jan Waizenhöfer, který v Mnichově organizuje s kolektivem Lovers sex-pozitivní party. Tam může každý svou sexualitu prožívat svobodně – bez pocitu hanby nátlaku. „Jako organizátoři nemáme otevřenou drogovou politiku, ale víme, co se děje na scéně,“ vysvětluje devětadvacetiletý organizátor. Na rozdíl od večírků Chemsex, sex-pozitivní party nepodporují užívání drog. Kolektiv chce nabídnout bezpečný prostor pro rozvoj a zvýšit viditelnost queer komunity – drogy by k tomu neměly být nutné.

Waizenhöfer se obává, že chemsex je zřejmě stále populárnější na gay scéně. Tento vývoj začal v Londýně, odkud fenomén migroval do dalších gay metropolí, jako je Amsterdam a Berlín. „V Mnichově jsme trochu pozadu, ale teď se to rozmáhá i tady,“ uvádí pro Jetzt Waizenhöfer, který se od toho vědomě distancuje. „Pokud se mě někdo zeptá na rande, zda mi vadí, že si něco dá, řeknu: ‚Ano, obtěžuje mě to.‘ Pak se můžeme začít bavit narovinu.“

Podle jeho názoru je skutečnost, že zejména homosexuálové mají sklon k užívání drog, způsobena jejich genderově specifickou socializací. „Myslím, že muži jsou vychováni jako stoičtí, racionální osamělí bojovníci. To vytváří rozpor mezi emocionálním světem a egem,“ říká Waizenhöfer. Sociální pracovník Geiger mu dává zapravdu. „Muži mají kvůli své genderové roli problémy s přiznáním pocitů a mluvením o nich. Své nejistoty pak řeší konzumací návykových látek,“ vysvětluje Geiger.

Český politik prý „okořenil“ nelegální gay orgie v Bruselu. Kalousek mluví o rouře a vděku

Skutečnost, že se někteří snaží chránit před pocitem nejistoty užíváním drog, lze vysledovat až k počátkům gay kultury. „Gay scéna vznikla v nočním životě. Kdysi neexistovala žádná buržoazní varianta gay života, jen v noci jste mohli být tím, kým jste chtěli,“ doplňuje Geigler. To automaticky vytváří spojitost mezi užíváním drog a gay kulturou. „Mnoho gayů se proto snaží uspokojit svou potřebu blízkosti a intimity konzumací návykových látek, tedy prostředky své vlastní kultury.“

Tom ví, že drogy nejsou řešením a co může závislost udělat: „Vím, co se může stát. Slyšel jsem o tom, viděl jsem to a nechci to.“ Díky své terapii se nyní naučil mít chemsex pouze každé čtyři až šest týdnů. Nechce však přestat úplně. „Chemsex mě také hodně naučil do mého střízlivého sexuálního života. Na některé věci jsem si troufl teprve až po jejich vyzkoušení na drogách,“ uzavírá pro Jetzt.