Tak špatná situace, jako nikdy. Hlídky „nejnebezpečnějšího pohraničí“ líčí napětí s Hizballáhem

Vojáci na stráži na kraji Metuly jsou všichni místní. Většinou jde o rezervisty ve středním věku, kteří si o síle na druhé straně hranice nedělají žádné iluze. O jedné hnusné zamlžené noci za hustého deště jeden z nich, který nechtěl být veřejně jmenován, přejel prstem po kompasu a ukázal na hranici a pozice Hizballáhu.

„400 metrů na západ, 800 na sever a dalších 800 na východ. Takže jsme ze 300 stupňů obklíčení Hizballáhem,“ řekl. V těch zbývajících šedesáti se skýtá strmá cesta zpět do Izraele.

Válka v Gaze, která začala po útoku Hamásu ze 7. října, kdy bylo zabito 1200 Izraelců, je ničivá. Izraelská ofenziva zatím zabila přes 27 tisíc Palestinců a napáchala na teritoriu značné škody. Pohraniční konflikt mezi Izraelem a Hizballáhem zatím soustavně nabírá na intenzitě. Obě strany jsou si ovšem vědomy, o kolik horší by to bylo, kdyby se změnil v otevřenou válku. Mužům na stráži v Metule je to rozhodně jasné.

„Ano, rozhodně se to může změnit ve velkou válku a velká válka s Hizballáhem není jako ta s Hamásem. Je to skutečná armáda, dobře vycvičená, skvěle vybavená a má spoustu zkušeností, skutečných zkušeností ze Sýrie,“ odkazuje tentýž rezervista na to, že Hizballáh zasáhl na straně presidenta Bašára al-Asada do války v Sýrii.

Americký ministr zahraničí Antony Blinken během jeho cesty po Blízkém východě navštívit Metulu neplánoval. Byla to jeho pátá návštěva oblasti od říjnového rozpoutání konfliktu. Rozsah krize v regionu nijak nepodceňuje a na konci ledna ji stojíc vedle generálního tajemníka NATO Jense Stoltenberga popsal jako neskutečně těkavou. „Řekl bych, že jsme tak nebezpečnou situaci v oblasti neviděli alespoň od roku 1973 a možná i déle,“ řekl tehdy.

Jomkipurská válka v roce 1973 byla jednou z nejnebezpečnějších konfrontací mezi supervelmocemi celé studené války. Zatímco se americký prezident Richard Nixon topil ve skandálu Watergate, jeho ministr zahraničí Henry Kissinger na základě zpráv, že Sovětský svaz přesouvá do oblasti jaderné zbraně, přivedl  strategické jednotky americké armády do nejvyššího stupně pohotovosti.

O půl století později Blinken o situaci mluvil poté, co byli na základně v Jordánsku tři američtí vojáci zabiti ozbrojenci vycvičenými a financovanými Íránem. Spojené státy následně spustily kampaň odvetných úderů, přičemž v Jemenu se k nim přidala i Velká Británie. Američané doufají, že svou odpověď naplánovali tak, že situaci stabilizuje a nezhorší, ale to není vůbec jisté.

Kritici prezidenta Joea Bidena tvrdí, že zatím provedené akce Írán podporující Hizballáh v Libanonu, Húsíe v Jemenu a ší’itské milice v Sýrii a Iráku neodradí. Domnívají se, že pouze přímé útoky na Írán přimějí Teherán, aby svým spojencům nakázal se stáhnout. Bidenova vláda má ovšem za to, že útokem na Írán by riskovala rozpoutání širšího konfliktu.  

Během předchozích cest Blinken opakovaně vyjadřoval americkou podporu Izraele v jeho válce s Hamásem, ale také vážné obavy o způsobu, kterým Izrael válku vede. Washington neúspěšně žádá umírněnost. I přes tyto námitky však USA nadále Izraeli dodávají zbraně, které na své tažení potřebuje.

„Brečel jsem, že se nemohu vrátit.“ Ukrajinští žáci popsali vpád teroristů z Ruska i Gazy

Úspěšnější byly Spojené státy v donucení Izraele vpustit do Pásma Gazy mnohem více humanitární pomoci, kterou tam potřebují více než dva miliony palestinských civilistů polapených uprostřed katastrofy. I tak OSN nadále tvrdí, že Izrael nevpouští ani zdaleka dostatečné množství pomoci.

Tak špatné jako nikdy

Zocelení dobrovolníci s dlouhými kariérami v pomáhání civilistům ve válečných zónách uvedli, že tak špatnou situaci ještě nikdy neviděli. Novináře Izrael ani Egypt nevpouští, a ti tak závisí právě na výpovědích dobrovolníků. Jeden z nich uvedl, že „nic takové velikosti, škály a šířky“ ještě neviděl.

Blinkenovou hlavní prioritou je zajištění příměří v Gaze. Prezident Biden potřebuje situaci na Blízkém východě uklidnit nejen kvůli vážnému riziku pokračující a eskalující války, ale také poněvadž ho letos čekají volby. Průzkumy naznačují, že ho podpora Izraele zodpovědného za humanitární katastrofu v Gaze připravuje o voliče.

Poslední kolo diplomacie, do kterého se zapojily USA, Katar, Egypt a Izrael, přišlo s širšími parametry dohody, ale s žádnými detaily. Hamás své podmínky představil. Chce třífázový proces trvající 135 dní, který by umožnil dílčí výměny rukojmích za palestinské vězně v izraelských věznicích. Nejvýznamnějším z jeho dlouhého seznamu požadavků je, že na konci procesu budou izraelská vojska z Gazy stažena a válka bude u konce.

To vše však izraelský premiér Benjamin Netanjahu po schůzce s Blinkenem odmítl. Izrael od začátku války považuje za vítězství jen zničení Hamásu a bezpečný návrat rukojmích. Ani jednoho z cílů zatím dosaženo nebylo. Netanjahu řekl, že Izrael Hamásu ústupky dělat nebude a zopakoval svá tvrzení, že se izraelské síly blíží k „totálnímu vítězství.“ V posledních dnech začal dodávat, že Izrael musí také zabít vůdce Hamásu.

Blinken později uvedl, že stále věří, že je uzavření dohody možné. On se teď musí pokusit zúžit propast mezi diametrálně odlišnými postoji Izraele a Hamásu, a dojednat tak nějakou formu klidu zbraní. Podle BBC Hamás ve svůj úspěch věří mnohem méně než na začátku války. Zuřivost izraelského útoku a zabití tolika civilistů vedlo k tomu, že se Gazané uvěznění uprostřed humanitární krize obracejí proti Hamásu. Vůdci skupiny si tak uvědomují, že nyní musí vyjednávat.

V Izraeli i přes rázné řeči premiéra země a jeho spojenců roste nátlak na uzavření příměří, které by umožnilo dohodnutí návratu rukojmích domů. Přesto Blinkena čeká ještě těžká práce a šance na dosažení klidu zbraní se zdají nízké, pokud obě strany ze svých požadavků značně neustoupí.