17°C
„Brečel jsem, že se nemohu vrátit.“ Ukrajinští žáci popsali vpád teroristů z Ruska i Gazy
Několik ukrajinských teenagerů uprchlo po vpádu ruských vojsk na území Ukrajiny do Izraele, aby zde žili klidný život. To se však změnilo 7. října, kdy byli nucení zažít druhou invazi, tentokrát od teroristů ze skupiny Hamás. „Když na Ukrajině začala válka, bylo to, jako by se život zhroutil, a tentokrát to bylo velmi podobné - měla jsem živé vzpomínky," popsala jedna žákyně americkému zpravodajství CNN.
Měl to být ráj na zemi. Někteří Ukrajinci se rozhodli uprchnout po ruské invazi do Izraele, ale to ještě nevěděli, co je tady čeká.
Mezi těmi, kteří odešli do Izraele, byli především ženy, děti a staří lidé. S vlnou uprchlíků přijeli sami i čtyři stateční teenageři, aby v Izraeli začali nový život. Jenže po roce a půl se ocitli v dalším děsivém konfliktu, neboť studovali v internátní škole pouhých 13 kilometrů od Gazy.
„Začal jsem brečet“
„Den před tím byl velmi klidný,“ řekl 18letý Arten Karpin k útoku Hamásu ze 7. října. „Pamatuji si, že jsem neměl hotové úkoly a přemýšlel jsem, jak posunout termíny.“
Karpin žije a studuje v malé vesnici Kfar Silver, která se nachází nedaleko Aškelonu, tedy blízko místa, kde tehdy zaútočil Hamás. Je jedním ze 40 Ukrajinců, kteří se zde po ruské invazi usadili. Postarala se o něj Organizace pro rehabilitaci prostřednictvím školení, která podporuje vzdělávání po celém světě. Ve vesnici žije 1 090 dětí pocházejících z problematických poměrů, 250 z nich jsou internátní žáci.
Původně pochází Karpin z jihozápadního města Oděsa. Když Rusko zaútočilo na Ukrajinu, byl zrovna u příbuzných v Izraeli. Jeho otec mu nedal jinou možnost než zůstat. „Začal jsem brečet, když jsem si uvědomil, že se nevrátím zpátky. Cítil jsme se zrazený. Nemyslel jsem, že je to dobrý nápad mě tu nechat,“ svěřil novinářům.
Tehdy 16tiletý Karpin zůstal ve vesnici Kfar Silver, kde se brzy začal učit jazyk, našel si přátele a usadil se. To se však dělo jen do 7. října. „Tehdy jsme všichni běželi z našich pokojů do školy, abychom se schovali. Bál jsem se, ale neděsilo mě to. Všechno jsem si snažil vysvětlovat racionálně a to opravdu pomohlo,“ vzpomínal teenager.
Zažil dvě invaze
Tehdy bylo na místě 63 žáků a kromě Karpina tam byl také 18letý Michael Reider. Pochází z Kyjeva a do Izraele dorazil v březnu roku 2022 přes Polsko, kde týden zůstal sám, než se mu podařilo odletět.
„Když jsem se probudil, slyšel jsem hodně sirén a létaly rakety,“ vzpomínal Reider. „Už jsem jednu invazi zažil a tohle byla druhá. Nevím, jak to popsat, ale opravdu jsem se nebál. Spíš jsem se cítil rozzlobeně a měl jsem chuť bojovat.“
Žáci a učitelé zůstali v úkrytu ve škole po dobu několika hodin během probíhajícího teroru. Amos Gofer sloužil v Izraelských obranných silách (IDF) 25 let předtím, než se stal ředitelem školy v Kfar Silveru. „Během mé vojenské služby jsem strávil čas v Libanonu, Gaze, na okupovaných místech. Něco jsem viděl, ale 7. říjen byl nejhorší den v mém profesním životě. Byli jsme vyděšení. Velmi brzo jsme pochopili, že je situace velmi špatná, že je tam hodně teroristů,“ řekl Gofer.
Tehdy odjíždělo plno dětí na prázdniny, takže mnoho žáků ve škole nebylo. Nicméně většina ukrajinských studentů se neměla kam vracet. „Jsem si jistý, že teroristé nás tam chtěli přijít zabít,“ podotkl Gofer, zatímco měl zbytky rakety na stole, explodovala na školním dvoře.
„Měl jsem tři lidi s osobními zbraněmi, což bylo nic v porovnání s municí, kterou měli teroristé. Neviděli jsme žádné helikoptéry, policii, armádu. Stále nechápu, co zabralo tolik času,“ uvedl Gofer ohledně osudného dne, kdy trvalo hodiny, než armáda a bezpečnostní složky zareagovaly.
Novinářům také sdělil, že „tisícovky raket“ proletěly nad vesnicí, zatímco všude okolo nich vznikaly požáry. Armáda ani krizové linky na jeho telefonáty nereagovaly, proto Gofer zavolal managerovi autobusové společnosti, kterého znal. „Řekl mi, že žádný z jeho řidičů není ochotný přijet... všichni se báli,“ řekl Gofer.
Nakonec se však dva řidiči nabídli, že děti přesunou do vedlejší vesnice. „Řekli mi, že pokud to nezvládnou během dvou tří minut, odjede bez studentů,“ dodal.
„Měli jsem několik minut na to, abychom si sbalili oblečení a běželi do autobusů. Vzal jsem si jen to nejnutnější. Během hodiny nebo dvou jsme byli v Netanji,“ popsal Karpin.
O čtyři dny později Karpinovi rodiče na Ukrajině rozhodli, že odejde z Izraele do Evropy s dalšími příbuznými. „Po třech týdnech jsem začal cítit, že se chci do Izraele vrátit zpátky,“ řekl o svém pobytu v Německu a Řecku. „Chyběla mi studia a kamarádi. V Izraeli to začalo být trochu bezpečnější, tak jsem přesvědčil rodinu, abych se mohl vrátit.“
Živé vzpomínky
17letá Maria, která ze soukromých důvodů neuvedla své příjmení, zůstala během útoku u hostitelské rodiny. „V šest hodin ráno jsme všichni běželi do úkrytu a slyšeli jsme sirény,“ uvedla dívka.
Původem z Charkova se Maria a její mladší bratr přestěhovali do domu jejich otce v Kyjevě, když začala ruská invaze. Přes Moldavsko přijeli do Izraele. „Když na Ukrajině začala válka, bylo to, jako by se život zhroutil, a tentokrát to bylo velmi podobné - měla jsem živé vzpomínky. Bála jsem se, ale také jsem si říkala, že pokud se od toho zkusím distancovat, bude všechno v pořádku,“ popsala Maria.
Zůstala se svým bratrem s hostitelskou rodinou, která žije v Aškelonu, několik dní, než se přidali k ostatním evakuovaným. Tam zůstali až do minulého měsíce, než se vrátili do školy. „Máma o nás měla strach,“ řekla dívka a dodala, že jí navrhla, aby se vrátili na Ukrajinu.
„Řekla jsem si, že se můžu vrátit, ale vrátila bych se do války, nemohla jsem vědět, jestli to bude bezpečnější. Zároveň jsem nechtěla opustit Izrael. Pomyslela jsem si, jestli musím zase uprchnout, abych zase začínala nový život?“ popsala. Nakonec se po diskuzi se svojí rodinou rozhodla zůstat i se svým bratrem.
Mezi dalšími zasaženými dětmi byl i 17letý Svjatoslav Kulyk. Řekl, že neměl strach odejít z Ukrajiny do Izraele. „Chápal jsem, že je lepší žít v zemi, kde není válka,“ řekl Kulky.
To se však změnilo poté, co se probudil v domě svého kamaráda 7. října v Aškelonu. „Měl jsem živé vzpomínky na Ukrajinu, hlavně když jsem se díval na televizi, kde ukazovali, co se děje,“ řekl a dodal, že zažil, jak se ruské síly valí ulicemi v jeho rodném Charkově.
„Moje máma o mě měla vážně strach, ale snažil jsem se jí vysvětlit, že tady máme protiletecké kryty,“ uvedl s tím, že ukrajinské domy takové kryty nemají, zatímco v Izraeli je to povinnost od roku 1993.
Vesnice je nyní podle Gofera v provozu z 95 procent. K dispozici jsou žákům sociální pracovníci a psychologové. Přibližně 35 dětí žáků z Kfar Silveru mělo mezi příbuznými zavražděné anebo unesené. Některé rodiny se evakuovaly a někteří zaměstnanci školy slouží v rezervách IDF. Nadále také na území dopadají rakety, i když méně často. Zaměstnanci však nyní mají odstřelovací pušky. „Všichni jsou v pohotovosti. Lidé se nebojí sirén, bojí se teroristů,“ řekl Gofer, který také vlastní jednu zbraň.
V Rusku začíná být kritický nedostatek hřbitovů. Podle běloruského kanálu Nexta to uvedla ruská poslankyně Světlana Razvorotneva. Jako možné řešení vidí vznik soukromých hřbitovů a krematorií. Podle Nexty mezitím na sociální síti Telegram začalo kolovat video, kde na hřbitovu s mrtvými ruskými vojáky z Ukrajiny pobíhají krávy.
The State Duma says there is a critical shortage of cemeteries in Russia
— NEXTA (@nexta_tv) October 10, 2024
Svetlana Razvorotneva, deputy chairman of the State Duma Committee on Construction and Housing and Utilities, suggested allowing private cemeteries and crematoria to solve the problem.
In the meantime,… pic.twitter.com/ID3IGVzqAD
Povolení použití dalekonosných zbraní poskytnutých Ukrajině k úderům hluboko v ruském týlu je na jednotlivých spojencích. Potvrdil to dnes v Londýně po jednání s ukrajinským prezidentem Volodymyrem Zelenským nový generální tajemník NATO Mark Rutte. Ukrajinský prezident podle agentury Reuters hovořil o vojenských potřebách své země v příštích měsících v jejím boji proti ruskému agresorovi i s britským premiérem Keirem Starmerem.
„Hovořili jsme dnes o tom, ale nakonec je to na jednotlivých spojencích,“ řekl Rutte podle agentury Reuters na novinářský dotaz ohledně střel s dlouhým doletem.
I met with Prime Minister of the United Kingdom @Keir_Starmer and @SecGenNATO Mark Rutte.
— Volodymyr Zelenskyy / Володимир Зеленський (@ZelenskyyUa) October 10, 2024
The key topics of our discussions were Euro-Atlantic integration and the military reinforcement of Ukraine. These are the steps that will create the best conditions for restoring a just… pic.twitter.com/MISQY6qSZT
Britský výrobce spotřebního zboží Unilever dokončil prodej své ruské divize firmě Arnest Group, což je ruský výrobce parfémů, kosmetiky a výrobků pro domácnost. Firma to dnes oznámila v tiskové zprávě. Podmínky transakce nebyly zveřejněny. Prodej zahrnuje všechny obchodní aktivity a čtyři továrny Unileveru v Rusku a týká se i podnikání v Bělorusku.
Odchod Unileveru z Ruska byl jedním z nejdůležitějších rozhodnutí generálního ředitele Heina Schumachera, uvedla agentura Reuters. Ten v prvním roce od nástupu do funkce dohlížel na plán oddělit podnikání se zmrzlinou, propustit 7500 zaměstnanců a zaměřit se na 30 důležitých značek s cílem zastavit roky slabých výsledků. Unilever působí ve více než 190 zemích světa.
