Politolog Argentieri: Ukrajina a Izrael spolu souvisí. A jak to připomíná druhou světovou?

Jak podle vás souvisí invaze Ukrajiny s boji v Izraeli a Gaze?

Z pohledu útočníků určitě souvisí, i když jsou tu jisté podivnosti. Například to, že Volodymyr Zelenskyj chtěl navštívit Izrael, aby vyjádřil solidaritu. Navrhl Benjaminu Netanjahuovi, že přijede do Izraele projevit solidaritu – a zjevně mu na to nekývli s tím, že to není vhodná chvíle. A pak den poté Netanjahu konzultoval s Vladimirem Putinem, nebo aspoň ohlásil, že se s ním chystá konzultovat, válku. Jsou tu určitá šedá místa.

Ale každopádně agrese je to stejná, je to agrese diktatury nebo diktátorské moci proti svobodné společnosti, v obou případech o tom není pochyb. Izrael je bez ohledu na vše svobodnou společností. Ukrajina za 32 let nezávislosti dokázala, že je schopna být svobodnou společností. A to je zřejmě nepřijatelné pro diktátorské sousedy – Rusko a Hamás, který je manipulován Íránem.

Znamená to, že Netanjahu usiluje o dobré vztahy s Putinem?

Ano, ano. Myslím, že Netanjahu chce především udržet dobré vztahy s Ruskem, Ukrajinu příliš nepodporoval. Řekněme si to na rovinu. Izraelská společnost byla více, mnohem více nakloněná Ukrajině než současná vláda. Předchozí vláda byla  OK, ale tato vláda není vstřícná. A pravda je, že Netanjahu z politického hlediska stojí s... Ne přímo s Putinem, ale s Orbánem, s Morawieckým, který byl poražen – ne drtivě, ale poražen ve volbách, s Ficem, se Salvinim, Berlusconim. S pravicově populistickým táborem, takže jeho oddanost demokracii, v jakou Zelenskyj doufal, není příliš silná. Zelenskyj měl na mysli, že jsme demokracie, které brání svět před diktaturami. A Netanjahu řekl: „Počkejte, počkejte, na to nejsem připraven.“ To je moje interpretace.

Jak byste tedy interpretoval to, co Netanjahu hájí?

Obhajuje svou vládu, která podnikla různé kroky proti dělbě moci ve státě, proti svobodě tisku, rozdělila izraelskou společnost a učinila ji naprosto nepřipravenou na útok, který měl být identifikován, na nebezpečí, které mělo být identifikováno. Nepřipravenost státu Izrael, bezpečnostních složek Izraele byla tu sobotu evidentní a podle mého názoru – a nejen mého – zarážející.

Na druhou stranu, Vladimir Putin Izraeli příliš sympatií nevyjádřil.

Ne, ne, samozřejmě, Putin je zcela spjat s nepřáteli Izraele. Je zcela spřažen s Íránem a Írán je zcela spřažen s Hamásem. Ale Netanjahu si pravděpodobně myslí, že Putin může najít nějaké kompromisní řešení, třeba pomůže identifikovat některé vůdce Hamásu nebo pomůže Izraeli snížit sílu Hamásu výměnou za zachování Netanjahuovy neutrality. Nevím, jaké jsou otázky vyjednávání, ale něco takového tam být musí. Ale neberte to jako profesionální prohlášení, je to jen můj osobní názor.

Na konferenci Forum 2000 jste situaci přirovnal k druhé světové válce…

Konec jara 1940 byl asi nejhorším obdobím v dějinách lidstva. Určitě v evropských dějinách. Polsko rozdělené na dvě části. Finsko napadené a zmenšené zákeřným sovětským útokem později toho roku. Dánsko, Norsko, Belgie, Lucembursko a Holandsko napadené Hitlerem, v červnu pak Francie. A Stalin obsadil Moldavsko a tři pobaltské státy. V této chvíli začíná bitva o Británii, jejímž cílem je zničit britskou moc. A všichni tři jsou pohromadě: Hitler, Mussolini a Stalin. Mussolini a Stalin se přímo neúčastní, ale Mussolini 10. června vyhlásil válku. Stalin ne, ale podporuje Hitlera i Mussoliniho, například prodává Německu levně ropu.

Naštěstí to nebude trvat příliš dlouho. Potrvá to do konce roku a začátkem roku příštího. Později v roce 1940 udělá Mussolini velkou chybu, která bude pro celou Osu pravděpodobně osudná: Napadne Řecko, ale neúspěšně. Přinutí Hitlera, aby v dubnu 1941 vtrhl na Balkán a odložil invazi do Sovětského svazu. Sovětský narativ je však nechutně nesprávný. „Velká vlastenecká válka“. Dejte mi pokoj. Dvaadvacet měsíců těsného spojenectví, vražedného spojenectví s Hitlerem, a pak to zcela ignorujete, nemluvíte o tom. I západní historické prameny jsou v kritice dost slabé. Výklady musí zahrnovat více elementů této skutečnosti. Mnohem více.

Přísně utajovaná akce. Takhle Hamás plánoval brutální teror v Izraeli

A paralely s dnešní situací?

Paralela s dnešní situací je v tom, že existují dvě diktátorské mocnosti, které podporují Rusko, ale zatím nejednají. Čína zatím nejedná, ale připravuje se na akci. Írán je, myslím, na cestě k akci. Co nemohu dokázat, je souvislost mezi nedávnými teroristickými útoky v Evropě a Íránem. Írán neměl spojení s Islámským státem, především z náboženských důvodů a pro své protiirácké, protisaúdské postoje. Existuje souvislost mezi současnými teroristickými útoky a někým jiným na Blízkém východě? Nejsem si jistý, to mi uniká. Možná ji objevíme v blízké budoucnosti. Teroristické útoky či pokusy o ně rozhodně nejsou náhodné. Ale kdo tedy řekl těm lidem, těm spícím teroristickým buňkám, aby se probudili a jednali? To je dobrá otázka, na kterou nejsem schopen odpovědět.

Politolog Federigo Argentieri se specializuje na otázky Evropy – západní i východní, transatlantické vztahy či bezpečnostní problémy po studené válce. Přednáší na Univerzitě Johna Cabota, americké vysoké škole v Římě, kde je ředitelem Guariniho institutu pro veřejné záležitosti. Blesk Zprávám poskytl rozhovor na pražské konferenci Forum 2000.