Život Karla Schwarzenberga (†85): Lesník a hospodský s miliardovým majetkem, který varoval před Putinem

Narodil se 10. prosince 1937 v Praze do starobylého a uznávaného šlechtického rodu Schwarzenbergů. Jeho rodina, původně z Českého Krumlova, patří mezi nejvlivnější v českých dějinách. Komunistickému režimu však byli šlechtici trnem v oku a Schwarzenbergové museli ihned po převratu v roce 1948 Československo opustit.

Kníže tak strávil většinu svého života v exilu. Ve Vídni a Štýrském Hradci studoval práva a v Mnichově lesnictví. Kvůli předčasné smrti svého adoptivního otce musel studia přerušit a začít hospodařit na rodinných statcích v Rakousku a Bavorsku. Během těchto let se začal pravidelně angažovat v diplomacii. V 80. letech se stal předsedou Mezinárodního helsinského výboru pro lidská práva, díky kterému vyjednával po celém světě – např. v bývalém SSSR i ve východním bloku, včetně Československa.

Ve stejnou dobu se začal aktivně bavit s exulanty a disidenty, ke kterým měl kvůli vlastnímu vyhnanství blízko. Tehdy začalo i jeho přátelství s Václavem Havlem (†75). Nebál se přiznat, že v zahraničí měl spokojený a víceméně bezstarostný život. „Za komunismu jsem zde nežil, nebyl jsem ani v pokušení, ani v ohrožení; žil jsem si jako prase v žitě v Rakousku,“ vyprávěl.

Po sametové revoluci se do veřejného povědomí dostal jako kancléř nově zvoleného prezidenta Havla. V roce 1992 vedl ve funkci delegaci Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE) do Náhorního Karabachu po vypuknutí války mezi Arménií a Ázerbájdžánem. Po Havlově abdikaci v roce 1992 i on ve funkci skončil. Poté se dlouhá léta z politiky stáhl a věnoval se hlavně řízení rodinného podniku.

Na přelomu milénia ho však chytla chuť vrátit se do politiky a v roce 2004 byl zvolen do Senátu, kde strávil dalších 6 let. O tři roky později byl Stranou zelených nominován na post ministra zahraničí ve druhé Topolánkově vládě. Jako šéf české diplomacie se nejvíce zvýraznil podepsáním smlouvy o umístění radarové základny USA na území Vojenského újezdu Brdy s tehdejší americkou ministryní zahraniční Condoleezzou Riceovou (68). To se stalo dosti kontroverzním tématem, které totálně rozštěpilo českou politiku a společnost. Američané proto nakonec radar nenainstalovali.

Schwarzenberg ale po neúspěchu neotálel a svoji prominentní politickou kariéru posunul ještě o něco dál, když spolu s někdejším lidoveckým předákem Miroslavem Kalouskem (62) založil novou stranu TOP 09. V čele nové strany byl v roce 2010 zvolen poslancem a ve vládě Petra Nečase (58) obhájil post ministra zahraničí.

Schwarzenberg se s podporou své strany rozhodl kandidovat na prezidenta v historicky první přímé volbě konané roku 2013. Ve své kampani výrazně cílil na mladé lidi, což bylo do té doby v české politice celkem nevídané. Úspěšně se probojoval do druhého kola, kde se o prezidentské křeslo utkal s Milošem Zemanem (78). Předvolební kampaň se však rychle zvrhla ve slovní přestřelky, když Zeman využil příležitosti a zneužil Schwarzenbergův výrok, zpochybňující dekrety prezidenta Edvarda Beneše (1884-1948) o odsunu sudetských Němců. To mu ve výsledku ublížilo a Zeman ho ve druhém kole hravě porazil. I tak ale kníže dostal přes dva miliony hlasů.

Přes neúspěch v prezidentské volbě se Schwarzenberg do Sněmovny coby poslanec podíval ještě dvakrát, v předčasných volbách v říjnu 2013 a poté v roce 2017. Jeho strana však už u voličů nikdy neuspěla natolik, aby si obhájil křeslo ve vládním kabinetu. V roce 2015 se rozhodl odstoupit z čela TOP 09 a post přenechat Kalouskovi, od té doby byl takzvaným čestným předsedou. Po odchodu ze Sněmovny se stal pro spoustu Čechů určitým symbolickým názorovým bodem, rozvážným intelektuálem s nadhledem a diplomatickou perspektivou. Často se vyjadřoval k veřejnému dění formou rozhovorů, besed, či vlastních článků. Po zvolení Petra Pavla (61) prezidentem se stal členem jeho týmu neformálních poradců pro zahraniční politiku.

Jako své povolání Schwarzenberg pravidelně uváděl, že je lesník a hostinský. Pravdou však je, že byl urozeným šlechticem s bohatým majetkem. Schwarzenbergové patřili mezi nejbohatší rody Rakouska a vlastnili prakticky celé jižní Čechy. Velkou část jejich majetku však rozkradli nacisté během druhé světové války. Poté si ho postupně znárodnili komunisté vystavením zvláštního zákona Lex Schwarzenberg, který předal všechen majetek rodu do rukou státu.

Karel dědictví získal v roce 1979 po svém adoptivním strýci a stal se po jeho smrti hlavním představitelem rodu, přičemž získal i značnou část rodinného majetku. Po revoluci se stal hlasitým bojovníkem za návrat pozemků, které komunisté za 40 let totality nakradli – nejenom jim, ale i církvím a dalším rodinám. Právě šlechtické restituce se ale staly po roce 1989 intenzivně sledovanými a probíranými kauzami. Následovaly totiž letité spory mezi státem a šlechtici. Kníže tehdy vyřkl známý bonmot „Když chtěl pánbůh někoho potrestat, vrátil mu zámek.“ Soudy nakonec vyústily v navrácení zhruba pouhých deseti procent původního rodového majetku do rukou Schwarzenbergů. K roku 2011 byl jejich majetek některými českými prameny odhadován na zhruba 4,5 miliardy korun.

Schwarzenberg měl jako šéf české diplomacie na mezinárodní úrovni přímý kontakt s Putinovým režimem a dlouho na něj upozorňoval. Kníže byl dlouho jedním z hlavních českých hlasů varujících před Putinovými expanzivními ambicemi. Ještě jako předseda TOP 09 volal po razantnějším postupu Evropské unie a NATO a také po změně bezpečnostní strategie vůči Rusku. „Putinovi jde o celou Ukrajinu a nakonec ji získá pod svou kontrolu,“ varoval po ruské okupaci Krymu v roce 2014. Po kompletní invazi na Ukrajinu v březnu 2022 uznal, že i on Putina podcenil. „Myslel jsem, že je chladnější a rozumnější. Teď už je naprosto jasné, že to měl dlouho v plánu. Myslel jsem, že bude velké divadlo, že bude vydírat,“ řekl serveru Novinky.cz. Zdůraznil, že je nutné Ukrajince podporovat, protože jde i o budoucnost svobodné Evropy.

Kníže byl často předmětem kritiky kvůli svému chování během některých oficiálních akcí, konkrétně kvůli jeho sklonu v nevhodnou chvíli usínat. Nebylo příliš mimořádné ho přistihnout při »chrápání« na schůzích Sněmovny. Nejznámější takový incident se pravděpodobně udál v roce 2008, kdy Schwarzenberg usnul při hlasování o znovuzvolení prezidenta Václava Klause (81). Nedělo se tak ale jen na domácí půdě, knížete přemohla dřímota např. i na Bělehradském bezpečnostním fóru v roce 2011 za přítomnosti sedmdesáti dalších státníků, což někteří z nich označili za skandál a znevážení. Schwarzenberg ale svoji slabinu častokrát chytře využil ve svůj prospěch, např. v kampaních – jeho slogan z roku 2010 „Když se kecají blbosti, tak spím“ byl dokonce odborníky vyhodnocen jako nejlepší předvolební heslo.