Evakuace z Izraele skončily, domů se vrátilo 228 Čechů. „Tři dny jsme byli v krytu“

Shlomi (50) žije v Praze s rodinou už 20 let. Do Izraele se s nimi vydal napůl na dovolenou a tak trochu i pracovně. Jako umělec měl v Jeruzalémě výstavu. Jen pár dní po příletu ale idylu přerušily sirény. „Nechal jsem tam úplně všechno, celá výstava, ale i kufry s osobními věcmi zůstaly v jeruzalémské galerii,“ sdělil Blesku Shlomi, který v chladné ráno vystoupil po dlouhém letu z letadla Casa jen v tenkém svetříku a s malým batůžkem. „Zbytek rodiny letěl už včera,“ dodal. „Už první noc nás vzbudil alarm, tři dny jsme byli v krytu, slyšeli jsme rakety i výstřely od tábora Qalandia, to vůbec nebylo příjemné, je to na kraji města. Pak jsme odjeli vlakem do Tel Avivu a čekali na letadlo,“ popsal. „Snad za dva týdny to bude lepší, ale teď to není vůbec dobré, lidé se schovávají třikrát denně do krytu, je to hrůza. Pak někdy se tam vrátím dokončit výstavu a pro věci které mám zamčené v galerii,“ doufá Shlomi.

Česko evakuovalo z Izraele už přes 200 lidí. Černochová zmínila „dobrodružný“ let a rozdala suvenýry

Adel (65) se narodil v Kurdistánu, ale po studiích se zamiloval v Praze a založil tu rodinu. Když se před měsícem loučil s dcerou, která se odstěhovala do Izraele, kde pracovala na ambasádě, nemohl tušit, co přijde. „Bylo to těžké, moc těžké. Hlavně kvůli dětem,“ říkal Adel, když čekal včera po půlnoci na repatriační let. S balonky pro děti a vřelým objetím pro dceru. „Začali hledat letenky hned po druhém dni, co to začalo. Každý den jsme byli v kontaktu, psali jsme si a volali. Měli tam byt a celou dobu byli v jednom pokoji nebo v krytu,“ dodal. „Neočekávali jsme, že to bude taková hrůza. Byl jsem překvapený.Ráno když jsem vstával, manželka mi to řekla, hned jsem volal a dozvěděl jsem se, jak je to špatné,“ vzpomínal. Když v bráně vojenského letiště v Kbelích uviděl dceru se dvěma vnoučaty, celý se štěstím rozzářil.

Manžel české lékařky, která nemůže z Izraele: Odložím děti a letím zpátky! Neuvěřitelné, co se tam dělo

I dceři Aleně spadl kámen ze srdce, když se dostali do Prahy. „Repatriační let byla velmi dobře zorganizovaná záležitost. Jsem moc ráda, že jsem měla možnost se dostat takhle zpátky do Česka, protože můj komerční let měl odletět až v neděli,“ pochvalovala si. Na chvíle hrůzy nerada vzpomíná a ještě dnes je otřesená. „Zastihlo nás to v sobotu v 6:30 ráno, to už je známá věc. Byl to nepříjemný zážitek, protože v pátek byl v Tel Avivu velmi pohodový večer, a ráno jsme se už probudili do sirén a nouzového hlášení,“ říká Alena. Jedním dechem ale dodává, že až se situace uklidní, do Izraele se vrátí. „Můj plán je počkat, až se ta situace vrátí do normálu, až se znovu otevřou školy a až bude znovu bezpečné děti do těch škol poslat. Určitě se chceme vrátit,“ uzavřela.

Máte den: Izrael nařídil přesun milionu Palestinců z Gazy, teroristé se schovávají v tunelech

Český vědec Vjačeslav (33) pracoval na izraelské univerzitě tři roky. Bydlel 30 km od Tel Avivu ve městě Rehovot. Pevně věří, že izraelská armáda situaci zvládne za dva tři týdny a pak se vrátí. Zůstal by tam i teď, kdyby mu kolotoč sirén a úprků do krytu neruinoval práci. „Já jsem té izraelské armádě věřil. A pořád jí věřím. Ale protože moje práce je mentálního rázu, tak se tam nedalo soustředit, a proto jsem se přestěhoval. A za ty dva tři týdny se tam vrátím, doufejme že přestanou padat rakety. Tady se cítím v bezpečí, cítím se víc v pohodě, ale nemyslím si, že jsem tam byl přímo v ohrožení,“ říkal. Soustředit se ale nemohl, a proto nemělo smysl zůstávat. „Bydleli jsme v centrálním Izraeli, počkali jsme si pět dnů, čekali jsme na vyostření situace, dokud se nezačne něco dít na severu, a v té době jsme se rozhodli, že pojedeme. Vlastně zítra (dnes, pozn. red.) má být ten nejhorší pátek, tak jsme utekli na poslední chvíli,“ připustil určité obavy. „Necítil jsem se úplně v ohrožení, ale pořád je tam ten zalarmovaný stav, kdy se nedá soustředit, což já potřebuji,“ uzavřel.

Denisa (40) čekala na svou sestru v Kbelích celou noc. Do Prahy vyrazila z okraje Brna, a protože nevěděla přesně, kterým letadlem a kdy sestra přiletí, čekala už při příletu prvního letadla. V něm ale sestra neseděla. „Bylo to příšerné. Každý den jsme byli v kontaktu,“ svěřila se. „Byli v Jeruzalémě, celý Jeruzalém je obklíčen vojáky a město je uzavřené. Sestra se tam provdala a má krásné tři děti. Než to skončí, budou u nás. Dlouhodobě uvažovali, že se vrátí zpátky do Česka a začnou tady nový život. Máme pro ně už zázemí, všechno je už připravené. Budou to mít jednodušší než někteří, kteří tady nemají nikoho, kdo by je vyzvedl,“ uzavřela.