Zázraky během tragického zemětřesení v Maroku: Hrdina (36) vyhrabal souseda holýma rukama

Zemětřesení zasáhlo pohoří Vysoký Atlas, epicentrum se nacházelo 72 kilometrů jihozápadně od historického města Marrákeš. Reportéři listu The Mirror zavítali právě do Amizmizu, jejich svědectví líčí nejen fyzickou, ale také psychickou zkázu, kterou katastrofa napáchala, celé komunity jsou zničené, lidé přišli o své domovy a mnozí dokonce o život. Z rodinných domků zbyla jen torza, ulice jsou plné trosek a přeživší dělají všechno proto, aby zabránili dalším zraněním, a zároveň se snaží dál normálně žít.

Programátor Abdelmadžíd Idfrrazen vypověděl, jak vyběhl ze svého domu, když se jeho stěny začaly třást a rozpadat. „Šel jsem si akorát lehnout, když jsem pocítil první záchvěv, bylo kolem 23:00 (poz. red. tamního času). Trvalo to asi 3 vteřiny, pak přišel další otřes, zhruba na 13 vteřin. Byly to jen zlomky okamžiků, ale bylo to děsivé. Vyběhl jsem ven, všude padaly cihly a trosky. Naše domy jsou ztracené, neopravitelné, mnoho lidí tady umřelo,“ vylíčil situaci.

Šestatřicetiletý Abdelmadžíd se nejprve ujistil, že jeho rodiče a strýc jsou v pořádku, pak si všiml, že jeho soused (70) je uvězněn pod rozpadlou zdí, vypadal se mu proto na pomoc. Z trosek ho dostal ven holýma rukama. „Špatně se mu dýchalo, ze sutin mu trčela jen ruka. Běžel jsem tam s dalšími, začali jsme odnášet cihly, zbytky zdi i další věci, většinou jen rukama, nebo tím, co jsme našli. Bylo pozdě v noci, tma, ale my jsme neustávali,“ seniora se podařilo vyhrabat po třech hodinách. „Byl velmi těžce zraněný, odvezli ho autem k helikoptéře, která ho pak převezla do nemocnice v Marrákéši. Doufáme, že bude v pořádku,“ řekl tisku Abdelmadžíd.

Češka popsala ničivé zemětřesení v Maroku: Bylo to, jako když přímo za vámi jede vlak!

„Většina vesnice, přes 90 procent, je ztracena. Lidé tu nemůžou žít, domy se zhroutily. Není to tu bezpečné. Sice máme stále elektřinu, chybí však tekoucí a pitná voda. A bojíme se, že přijdou další zemětřesení. Zabere nám roky a roky, než to všechno opravíme. Domy nejdřív musíme srovnat se zemí a pak začít znovu stavět. Jak to zvládneme?“ podle Abdelmadžída je budoucnost nejistá.

Lidé nejen z Amizmizu, ale například i z vesnice Moulay Brahin našli útočiště na náměstích a návsích, kde se tradičně pořádají trhy nebo svatební oslavy. V provizorních přístřešcích tam žije například i osmiletá Niama se svou starou babičkou Hadod. „Všechno se tu třáslo, tolik zraněných,“ komentovala pro The Mirror. Oussama Amsetagová (23) a Hassan Azaz (25) se svěřili, že při zemětřesení přišli o tři přátele.

„Byl jsem doma, když to všechno začalo. Bylo to hrozně nebezpečné. Zdi začaly padat, tři naši přátelé umřeli, někteří byli ještě teenageři. Teď si lidé z vesnice navzájem pomáhají, nosí si jídlo a mléko,“ uvedl Hassan.

Mbarku Idqbudeovi (55) se podařilo zachránit všechny své syny ve věku 15, 9 a 3 roky, z rozpadajícího se domu dostal i svou devadesátiletou matku. „Všechno je naprosto zničené, se syny v náručí jsem mezi troskami utíkal z domu. Pak jsem dostal ven mámu, je teď u přátel, ale víme, že dlouho tam zůstat nemůže,“ Mbark se syny nyní provizorně živoří ve stanu z modré plachty na vesnické skládce.

„Jak dlouho tu budeme? Asi půl roku, možná déle. Zemětřesení bylo daleko horší nahoře v horách, kde zabilo stovky lidí. Přeživší teď scházejí dolů a hledají úkryt a místo, kde začít žít. Tohle provizorní útočiště se rychle mění v chaos, potřebujeme více stanů a více zásob, jestli bude pršet, nebo přijde zima, bude to hrozné,“ doplnil Mbark.

V době ničivého zemětřesení byla v Maroku rovněž Britka Helen Gallagherová, která provozuje firmu provádějící turisty po horách pohoří Atlas. Helen a její rodina – manžel a čtyři děti – měla ohromné štěstí. Jako zázrakem všichni vyvázli bez jediné modřiny.

Stejně jako Abdelmadžíd, také Helen žije v Amizmizu, ve městě, které bylo podle odborníků mezi nejhůře postiženými oblastmi. Panují obavy, že počet obětí v obci by mohl čítat více než 2 tisíce mrtvých, tedy zhruba stejný počet oficiálně potvrzených zemřelých. Amizmiz se nachází nedaleko epicentra katastrofy. „Když to začalo, rychle jsme se dostali z domu, museli jsme lézt přes sutiny, ale naštěstí nikdo není zraněný. Nemáme ani modřinku,“ vypověděla s úsměvem. „Ale potřebujeme urgentně stany, zásoby jídla a vody, lékařské pomůcky a léky jako takové,“ zhodnotila situaci ve městě. V Maroku žije Helen již 8 let.

Záchranáři a experti na zvládání přírodních katastrof upozornili, že následující dva tři dny budou zásadní pro záchranu možných přeživších, kteří jsou uvězněni pod troskami. Mnoho postižených obcí je navíc v horských odříznutých oblastech. Cesty do nich jsou blokované uvolněnými kameny ze skal. Záchranářům s odklízením spojnic pomáhá armáda, která rovněž asistuje se zajišťováním rozvozu potřebných zásob.

Řada civilistů musela proto přejít „do akce“, jak to udělal Abdelmadžíd. Lidé však nemají náležitou techniku a musí spoléhat buď to na nalezené prostředky, nebo na vlastní ruce. „Následujících 72 hodin bude tzv. zlatý čas, tedy chvíle, kdy můžeme plně doufat v zázraky, v to, že se podaří najít živé lidi,“ objasnil zástupce UNICEFu Joe English.

Při zemětřesení v Maroku zemřelo na 2500 lidí: V troskách se narodilo miminko!