Expert: Berlusconi byl inspirací pro Babiše, řídit stát jako firmu prosazoval jako první on

Jak byste zhodnotil roli zesnulého Silvia Berlusconiho v italské politice?

Byl 30 let víceméně hegemonem italské politiky, až poslední dobou s tím, jak mu preference šly dolů a jak stárnul, už jeho vliv nebyl tak velký. Ale byl opravdu polarizující figurou, ať už byl v koalici, nebo v opozici. V té opozici byl většinou proto, že prohrál volby, když se všichni jeho kritici dokázali spojit, aby ho porazili.

Když poprvé sestavil roku 1994 kabinet, byla to velká změna oproti tehdejším politikům?

Velká, protože na začátku 90. let v Itálii byly u moci strany, třeba křesťanská demokracie, 40 let. A ten systém, říkalo se mu vlastně zmražený, byl velmi zkorumpovaný. Lidé byli opravdu velmi naštvaní na politiky, byly korupční skandály, spousta politiků se ocitla ve vězení nebo byli stíháni či na útěku. A Berlusconi se objevil jako ten úspěšný podnikatel, do té doby jeden z nejbohatších Italů a v uvozovkách obětoval se, aby šel do politiky vlastně Itálii zachránit. Založil si novou stranu a vlastně politiku v Itálii úplně proměnil.

To snad ve všech ohledech připomíná Andreje Babiše…

Já myslím, že byl jeho inspirací. Když si vezmete, že to byl právě Silvio Berlusconi, kdo pronesl onen výrok, že bude stát řídit jako firmu… Určitě jsou tam ty paralely velké. I v tom, že než uspěl v politice, uspěl Berlusconi i díky tomu, že skoupil soukromá, hlavně televizní média - měl v Itálii téměř monopol. I díky tomu potom byl úspěšný.

Berlusconi s leukémií volá z nemocnice: „Je to těžké, ale zvládnu to jako vždycky.“

Čelil stejnému obviňování ze střetu zájmů, co se týče médií, jako Andrej Babiš?

V Itálii to přece jenom nebylo tak velké jako u nás, protože Itálie má obecně velmi zpolitizovaná média - i ta státní. Ale čelil, řekněme, otázkám střetu zájmů ve spoustě jiných oblastech, zejména v různých ekonomických záležitostech. Před mnoha soudy byl obviňován z korupce, z krácení různých daní a podobně.

Když byl ve vládě, tak často víceméně většina té legislativní produkce byla „pojďme vymyslet nový zákon, který třeba zruší ty soudní procesy Silvia Berlusconiho nebo je archivuje, dokud se nepromlčí“. Když byl premiérem mezi roky 2001 a 2006, tak místo toho, aby tu zemi někam posouval, tak vlastně většinu té legislativní energie vydával na zákony, které by ho udržely venku z vězení.

A to docela úspěšně, když vydržel tak dlouho… Až roku 2013 dostal trest veřejně prospěšných prací.

Ano, dělal to úspěšně. I když některé zákony mu třeba potom zrušil Ústavní soud, že byly protiústavní, ale některé naopak zůstaly v platnosti a pomohly mu. Takže pokud bychom měli jmenovat největší úspěch Berlusconiho vlád, tak víceméně v tom, že neskončil ve vězení.

Také měl ale pořád dost silnou podporu.

Proto se nazývá populistou, protože se velmi dobře uměl vcítit do nálad Italů, uměl zahrát na notu silného úspěšného podnikatele, velmi vitálního, předváděl se jako zpěvák a podobně, a to prostě u italské společnosti z velké míry rezonovalo, zvlášť v kontrastu vůči rozhádané opozici.

Berlusconi neuměl odejít

A jaká byla jeho pozice v posledních letech?

Zde už bych ho nazval mužem, který neuměl odejít. Nedokázal se smířit s tím, že byl na politické scéně stále méně a méně důležitou osobností. Nejvíce vidět to bylo po volbách loni na podzim, kdy chtěl hrát důležitou roli při sestavování vlády. Ale Giorgia Meloniová, současná premiérka, mu jasně ukázala jeho místo a řekla mu, prostě buď budeš v zásadě ticho a poslouchat, nebo můžeš taky jít. A on už nebyl při síle, samozřejmě kvůli svému věku, ale ani jeho strana - s osmi procenty toho v parlamentu moc nevymyslíte.

Přesto se rozhodl radši jít do vlády, než aby ji mohl torpédovat z opozice.

On sám v ní nebyl, i když původně do vlády chtěl. Poté, co mu premiérka dala jasně najevo, že s ním nepočítá, tak chtěl podporu své strany stáhnout, ale jeho straníci ho k podpoře vlády dotlačili, protože prostě pro ně je to samozřejmě výhodné. Sám Berlusconi tak nakonec v tomto rozhodování nehrál velkou roli.

Už dříve byl coby premiér na evropské politické scéně vlastně směšný, v poslední době se stal takovým koloritem i v rámci italské politiky; jeho výroky, zvlášť ty hodně silně proruské, už nikdo nebral vážně.

Giorga Meloniová a Silvio Berlusconi | Reuters

Takže ani svou stranu Vzhůru, Itálie (Forza Italia) už neměl tak pevně pod kontrolou?

Řekl bych, že ne. Spíše v ní dominoval proud, který chtěl být více zapojen do vlády, takový umírněnější, který reprezentuje současný ministr zahraničí Antonio Tajani.

Co s ní bude dál?

Můj odhad je, že ta strana dlouho fungovat nebude, protože to byl prostě projekt postavený čistě kolem Berlusconiho. Osobně si nedovedu představit, že bez něj bude životaschopná. Na druhou stranu volby byly na podzim a další budou za čtyři roky, pokud nepřijdou předčasné - takže když to vezmeme v rámci italské politiky, má ta strana ještě před sebou poměrně dlouhou dobu.

Nahradila Berlusconiho v jeho silné pozici premiérka Meloniová?

Dá se vidět podobnost, že cílí na hodně podobné voliče, na umírněnou, středopravou, konzervativní středostavovskou Itálii. Nicméně základní rozdíl mezi nimi je, že ona vzešla z ideologického prostředí toho, řekněme, radikálně pravicově orientovaného. Má nějakou ideologickou vizi, i když se ji spíše snaží umně schovávat a nebýt tak radikální. Kdežto Berlusconi opravdu nikdy radikální nebyl, což je zase další podobnost s jinými politiky tohoto typu: Nikdy neměl jasný program, vizi, kam chce zemi vést a směřovat. Cílem vždycky bylo, aby byl zvolen a aby neskončil ve vězení.