Srdcervoucí rozhodnutí a nesnadný únik: Reportér s rodinou uprchl z chartúmského pekla

„Nad hlavním městem Chartúmem se vznášela černá mračna, která jen přispívala k mému pocitu blížící se zkázy,“ načal arabský reportér Osman. I přesto, že bylo v okolí hlavního města vyhlášeno příměří, dochází na chartúmských předměstích Omdruman a Bahri k intenzivním střetům mezi hlavními aktéry konfliktu: armádou a polovojenskou jednotkou Síly rychlé podpory (RSF). Omdruman a Bahri od centra hlavního města dělí jen řeka Nil.

Rozhodnutí opustit Chartúm nebylo vůbec snadné

V nejbližším okolí hlavního města docházelo kromě vojenských střetů podle zpráv i k zastrašování civilistů a rabování. „To všechno mě přimělo udělat srdcervoucí rozhodnutí odejít,“ píše Mohamed. Ve městě nejdříve zůstával i přes zhoršující se situaci proto, aby mohl o konfliktu informovat z místa. „Pro novináře, který se zabývá konfliktem na místě, je sdělování toho, co se děje, světu životně důležité,“ vysvětluje, proč pro něj bylo rozhodnutí odejít do bezpečí tak těžké.

Na cestu se i s rodinou vydal 28. dubna. „Z domu jsme odešli v poledne, protože to je obvykle doba, kdy je intenzita bojů nižší. Připojili jsme se ke skupině lidí v autobuse, který odjížděl z města směrem k hranici s Egyptem,“ vylíčil reportér. Cesta však trvala zhruba jen 10 minut, když se přiblížilo vojenské letadlo RSF a začalo na ně střílet.

Oblasti na okraji města kontrolují ozbrojené jednotky RSF

„Náš autobus byl zastaven a náhle obklopen ozbrojenci, kteří chtěli vědět, odkud přicházíme a kam směřujeme,“ uvedl Mohamed. „Moje žena a děti byly vyděšené, když na nás bojovníci mířili zbraněmi,“ dodává. Podobná kontrola proběhla ve městě ještě jednou, už ale bez delšího zdržení.

V okrajových čtvrtích Omdrumanu byla ve vylidněných ulicích rozeseta auta patřící RSF, často ukryta pod stromy, aby je nezahlédla armádní súdánská letadla, která nad městem kroužila. „Jak jsme směřovali na západ, přítomnost polovojenských jednotek se postupně snižovala a začaly se objevovat známky normálního života. Mnoho obchodů a oblíbených kaváren bylo nejen otevřených, ale také rušných a veřejná doprava fungovala, i když pomalejším tempem než obvykle,“ zaznamenal změnu Mohamed.

Město zmítané konfliktem sužují krádeže a rabování

I za městem nicméně stále zůstávají náhodná kontrolní stanoviště. Zatímco ozbrojené složky jsou soustředěné na válečný konflikt, nechávají zbytek země vystavený krádežím a rabování. Díky informacím od kontaktů se autobus s Mohamedovou rodinou dokázal takovým místům vyhnout.

Oblíbené nápoje i bonbóny v ohrožení. Kvůli peklu v Súdánu může chybět důležitá ingredience

Na hranicích Chartúmu a jeho předměstí se zbytkem země Mohamed očekával kontrolní stanoviště, která na hranicích obvykle zřizují súdánské bezpečnostní síly. „Místo toho tam bylo velké množství soukromých dopravních vozidel, všechna plná lidí mířících do severních měst, jako jsou Merowe, Dongola a Vádí Halfa,“ popsal situaci na hranici hlavního města Mohamed.

Po 24 hodinách náročené cesty se rodině podařilo dostat k hranicím s Egyptem

Města Merowe, Dongola i Vádí Halfa leží na řece Nilu, Vádí Halfa pak na samé hranici s Egyptem. Právě tam mířil autobus s reportérovou rodinou a po 24 hodinách se jim do města podařilo dostat. „Bylo to extrémně obtížné, jelo se po drsných cestách, během kterých vítr často nafoukal písek z pouštních dun a zakryl nám výhled. V noci jsme se zastavili v kavárně ve městě Dongola a pronajali si postele na spaní pod širým nebem, bez jakýchkoli přikrývek, které by nás chránily před chladnou nocí,“ popsal zhruba 900kilometrovou cestu, která za normálních podmínek trvá přibližně 10 hodin.

Ve městě Vádí Halfa panovala chaotická situace, kdy se tisíce rodin prchajících před nebezpečím snažily zajistit hotely nebo přístřeší. Ženy i děti spaly na zemi na ulici a na náměstích, někteří ve školách. „Jedna padesátnice mi řekla, že čtyři dny trpěla v těchto mizerných podmínkách, bez dostatku jídla a vody, ve dne snášela spalující horko od slunce a v noci krutou zimu. Čekala na vízum pro syna, který je odveze do Egypta,“ objasnil Mohamed.

Obyvatelé města Vádí Halfa ve velkém pomáhají lidem prchajícím ze Súdánu

Na hranicích Súdánu s Egyptem se kromě súdánských rodin hromadili i lidé z Jemenu, Sýrie, Senegalu a Somálska. Byli to studenti Chartúmské univerzity, kteří se stejně jako ostatní rozhodli opustit nebezpečnou oblast. „Jeden z nich, mladý Ghaňan, mi řekl, že chce odejít jakýmkoli možným způsobem poté, co v Chartúmu zažil „velmi těžké chvíle“ uprostřed ostřelování a výbuchů,“ doplnil reportér.

Mnoho obyvatel Vádí Halfa se rozhodlo lidem na útěku pomoci a otevřeli své domovy, aby na chvíli ulevili vyčerpaným cestujícím. Kromě domovů s uprchlými z Chartúmu sdíleli i jídlo a vodu bez jakýchkoliv nároků na odměnu. Baderi Hassan, který má ve Vádí Halfa velký dům, vyprávěl reportérovi, že ukrýval už desítky uprchlíků. „Cítíme zodpovědnost za tyto lidi. Zdejší úřady nemají co nabídnout kolemjdoucím a jsou v hrozném stavu,“ řekl Hassan Mohamedovi.

Rodiny s dětmi musely na hranicích přečkat noc

Na hraničním přechodu vládl chaos, průchod do Egypta ucpaly desítky autobusů a aut a zaměstnanců bylo příliš málo na to, aby zvládli rychle odbavit všechny, kteří chtěli hranici překročit. Mnoho lidí se sice povedlo do Egypta dostat, stovky rodin včetně dětí ale nestihly poslední trajekt do egyptského Abu Simbel a musely přečkat noc na hranicích.

„Druhý den za svítání, po kruté noci, kdy teploty prudce klesly, jsme konečně odjeli do Egypta,“ uzavřel Mohamed. „Při přejezdu řeky Nil trajektem mě přepadly rozporuplné pocity štěstí a smutku zároveň. Byl jsem šťastný, že jsem zachránil svou ženu a děti, ale byl jsem smutný, že jsem nechal své rodiče, příbuzné a přátele, aby čelili nelítostné realitě války, bez jakéhokoli štítu, který by je chránil.“