„Štědrý“ Putin obdaroval učitelku bytem: Platil za něj oligarcha Abramovič!

V dubnu 2005 navštívil prezident Vladimir Putin Jeruzalém. Setkal se s izraelskými i s palestinskými vrcholovými politiky, uctil nedávno zemřelého Jásira Arafata i památku obětí holokaustu, sezval na slavnost v Izraeli žijící veterány druhé světové války… Větší haló ale udělalo jedno setkání poněkud improvizované. Do programu totiž Putin zahrnul svou někdejší učitelku němčiny, jež v 70. letech emigrovala do Izraele.

„Když jsem se doslechla, že se v dubnu 2005 chystá do Izraele, šla jsem na ruský konzulát a řekla, že bych ho chtěla vidět. Nechala jsem jim svou adresu,“ popsala po letech Mina Mojšejevna Judická-Berlinerová serveru Ynetnews. Žila v Tel Avivu, bylo jí nějakých 84 let, ale pořád byla docela vitální. „Když přijel, poslali pro mě taxík a pak mě posadili do autobusu s veterány druhé světové války, jeli jsme na setkání s ním do Jeruzaléma.“

Setkání se naplánovalo v hotelu Mecudat David. „Z autobusu jsem vystupovala poslední. Vešla jsem do hotelu a najednou všechna světla mířila na mě, všichni reportéři se na mě otočili a všichni veteráni tleskali,“ vzpomíná Judická. Veterány posadili kolem dlouhého stolu, prezident Putin se usadil v čele – a jeho učitelce dali místo proti němu.

Putina nepustila ke slovu

Očekávala, že si svého někdejšího studenta jen trochu z dálky prohlédne a poslechne, ale on ji pak ještě s polibkem na uvítanou pozval na čaj. „Už plešatím,“ pronesl prý v lehkém duchu a pokračoval, že nedokáže pochopit, kterak lidé v Izraeli zvládají takové horko. „Klimatizace,“ odpověděla mu. Ale jinak toho prý moc nenamluvil. „Při našem rozhovoru jsem se chovala jako učitelka hovořící se svým žákem – povídala jsem a povídala a nedala mu šanci něco říci.“

Rozhovor po 40 minutách utnul Putinův asistent, že už dorazil jeho izraelský protějšek. Ani pak ale Putin svou učitelku neposlal domů, Moše Kacavovi ji představil. „Jaký byl Putin žák?“ zeptal se prezident. „Jen jsem se usmála a zvedla palce,“ vyprávěla Judická roku 2014.

Ani pro novináře prospěch svého zdaleka nejslavnějšího žáka moc nerozebírala. „Známky si opravdu nepamatuji, ale určitě nepropadal,“ popsala, jak zvládal němčinu v 15 letech, roku 1967 na výběrové Střední škole 281 v tehdejším Leningradě. Gramatika a slovesa mu prý šly.

„Byl velmi tichý, vážný, přemýšlivý. Netropil žerty, nepředváděl se,“ uvedla zase v rozhovoru pro ruský server Komsomolská pravda. Občas chyběl, poněvadž hodně trénoval džudo.

„Voloďa byl ukázněný, moc toho nenamluvil. V té škole se většina studentů zajímala o chemii, ale on nakonec šel na práva,“ dodala. Už se nedozvěděla, že právě její předmět se stal klíčovým faktorem jeho další dráhy. Promoval roku 1975 a téhož roku nastoupil do KGB. V letech 1985-90 sloužil v Drážďanech se špionským krytím překladatele.

Tvrdý muž moci Vladimir Putin: Jak se z malého sadisty stal šéf Kremlu

Setkáním v nóbl hotelu příběh nekončil. Od prezidentových „podržtašků“ tam učitelka dostala dárkovou tašku s nápisem Kreml a v ní památeční hodiny s vyrytým „Od prezidenta“. Za pár dní jí domů přišla kniha rozhovorů s Putinem. Ještě později na ni zvonil další muž, opět ho prý poslal Putin. To už nechtěla věřit – ale prokázal se fotokopií adresy, kterou předtím prezidentovi osobně napsala, když ji požádal. „Prezident vám chce koupit byt. Pojďte, pár jich vám ukážu, vyberete si sama,“ překvapil bývalou němčinářku. 

Napřed prý posel předvedl nóbl bydlení, to však Judická odmítla. „Řekla jsem mu, že potřebuji akorát mít to blízko na autobus, k doktorovi a na trh.“ A tak se za pár měsíců stěhovala do skromného 1+1 v centru Tel Avivu. „Nebyl moc vybavený, proto mi Putin koupil i nové spotřebiče,“ dodala.

Napsala mu děkovný dopis, jinak však ve styku nebyli. „Je příliš zaneprázdněný,“ nestěžovala si stará vdova. S izraelskými novináři mluvila roku 2014, poté, co Rusko anektovalo od Ukrajiny Krym. Judická se shodou okolností na Ukrajině narodila. „Politiku nesleduji,“ odmítla to pro izraelské novináře komentovat. Ze Sovětského svazu odešla roku 1973 kvůli útlaku, v nové vlasti pak pracovala pro letectvo.

Peníze od oligarchy Abramoviče

To vše se v médiích psalo už před lety. Investigativní novináři však nyní přinesli jistou aktualizaci příběhu. Peníze nedal vděčný žák učitelce z vlastní kapsy ani z veřejných financí. Za byt zaplatil ruský finančník Roman Abramovič. Mezinárodní konsorcium investigativních novinářů (ICIJ) odhalilo příslušné doklady. „Perfektně to ilustruje, jak je systém Putinovy éry založen na nepsaných porozuměních, mrkání a kývání,“ popsal pro ICIJ Andrew Weiss, specialista na Rusko z Carnegieho nadace pro mezinárodní mír.

Už dlouho, v současné době s přidanou intenzitou, se přitom Abramovič snaží od Kremlu distancovat, aby ochránil sebe a své byznysové impérium před západními sankcemi. Už roku 2010 v deníku The Guardian ujišťoval, že nemá žádné finanční napojení na Putina. Dva roky předtím přitom ještě sloužil coby gubernátor Čukotky, nejvýchodnější součásti Ruska. Hodně pak pobýval v Británii, roku 2018 mu však Londýn neobnovil vízum. Využil tedy práva, co mají všichni Židé – zařídil si občanství Izraele, čímž smí do Británie cestovat bez víza.

Evropská unie, Velká Británie i další země na Abramoviče uvalily sankce loni v březnu, nedlouho po ruském vpádu na Ukrajinu - pro jeho napojení na Putina. Kyjev naopak naléhal na USA, ať ho na sankční seznam nedávají, neboť se snaží figurovat jako prostředník pro jednání s Moskvou.

Dva měsíce po Putinově návštěvě Jeruzaléma, 29. června 2005, se datuje darovací smlouva pro Judickou od firmy N. P. Gemini Holdings sídlící na Kypru – v daňovém ráji dlouho oblíbeném ruskými boháči, zákony jim umožňovaly skrývat své majetky. Ani jméno Abramovič nikde v souvislosti s učitelčiným bytem nefiguruje. Jiné dokumenty od britského soudu z roku 2008 však jasně ukazují, že onu kyperskou firmu vlastnil.

Nyní jeho mluvčí potvrdil, že se o dar učitelce staral; nikoli však na popud Vladimira Putina, nýbrž „na žádost od židovské komunity“, cituje ICIJ jeho mluvčího. „Bylo by lživé a senzacechtivé naznačovat, že má kdokoli kontrolu nad financemi pana Abramoviče, jen na základě daru 240 tisíc dolarů,“ dodal mluvčí s tím, že na různou židovskou/izraelskou dobročinnost Abramovič daroval přes 500 milionů dolarů (k 11 miliardám korun).

Reportéři Washington Postu oslovili i tiskový odbor ruského prezidenta. Odpověď místo něj obdrželi od rabína Alexandra Borody, předsedy Federace židovských obcí Ruska. „S paní Judickou-Berlinerovou jsem byl roku 2005 osobně v kontaktu. Zatékala jí střecha a byt měla ve čtvrtém patře domu bez výtahu,“ popsal. „Jak je obvyklý postup, oslovili jsme naše klíčové dárce s žádostí o finanční podporu tohoto projektu.“ K takovým dárcům patřil právě Abramovič. Rabín už však nespecifikoval, proč peníze nešly skrze federaci, nýbrž od Abramovičovy obskurní firmy.

Sama Judická prý o Abramovičově zapojení nic nevěděla, o papíry se nestarala. „Všechno vyřídili,“ řekla Komsomolské pravdě. Ostatně byt odkázala Ruské federaci – a ne třeba židovské obci v Rusku. Zemřela v 97 letech bez dědiců, pohřbena byla 7. prosince 2017 u Tel Avivu. „Velvyslanectví asistovalo s organizací smutečního obřadu a poslalo na pohřeb zástupce,“ informovala ruská ambasáda agenturu TASS.