Deratizace přestává účinkovat. Téměř každá myš už má mutaci proti jedům, odhalili vědci

Z jedů na krysy - rodenticidů - se dnes nejvíc používají antikoagulanty. Hlodavcům naruší srážlivost krve, po několika dnech po pozření pojdou na vnitřní krvácení. Jde o látky jako chlorofacinon, difacinon, coumafurly, pindon, brodifacoum, bromadiolon, difethialon či warfarin, Pro zajímavost, například posledně jmenovaný jed se později začal používat naopak i jako lidský lék, když je srážlivost krve potřeba omezovat kvůli riziku trombóz.

K trávení hlodavců se antikoagulanty používají od 50. let. Do konce dekády se však ukázalo, že někteří jsou imunní - a totéž s druhou generací. Ve Velké Británii už takovou imunitu má velké procento potkanů obecných i myší domácích.

S jedem to nepřehánět

„Setrvalé používání antikoagulačních rodenticidů proti rezistentním potkanům či myším má vážné důsledky,“ varuje Alan Buckle, který se na odolnost hlodavců vůči jedům specializoval na Readingské univerzitě už řadu let. „Včetně nekompletní deratizace, jež vede k hrozbám pro zdraví lidí i zvířat; rychlejšího šíření přeživších rezistentních hlodavců; i dlouhodobému přežívání rezistentních škůdců, v jejichž tělech zůstávají rezidua jedů, jež pak mohou pozřít predátoři,“ řekl pro deník Mirror.

Jeho předchůdci ve Velké Británii odhalili pět různých mutací, které potkanům a myším dávají odolnost vůči antikoagulantům. Každou našli v jiné oblasti ostrova, některé se rozšířily, jiné (zatím) zůstávají geograficky omezené. Nejvážnější je situace na jihu Anglie. Zajímavé je, že v sousedním Irsku našli jen jednu mutaci, ani po evropském kontinentě se všechny nešíří.

Dohromady se jedna z mutací - nebo i jejich kombinace - ukázala u 77,9 % testovaných potkanů a 94,6 % testovaných myší, jak ukazuje nový report Kampaně za zodpovědné použití rodenticidů.

Čísla vypadají hrozivě, ale autoři studie upozorňují, že to nebude tak černé. „Tyto vzorky obecně dodávají lidé, kteří mají potíže docílit efektivní deratizace, nemusejí odrážet skutečný výskyt rezistence v celé potkaní populaci Británie.“ A jak se vlastně testuje? Zpravidla stačí dopravit do příslušné laboratoře useknutý ocas zabitého hlodavce. Experti pak přečtou genom dané myši či krysy a vyhodnotí, zda má jeho DNA některou z příslušných mutací.

Krysy kvůli zavřeným podnikům „šílí“. Nemají zbytky, tak útočí na mazlíčky a požírají se

Výsledky ani prozatím neznamenají, že by antikoagulační jedy byly přežitkem. Je jich víc typů a každá mutace dává rezistenci vůči jiným z nich. Při častějším testování tak lze určit, který jed kde zabere, a zbytečně nenasazovat ten, co už nemá šanci. Akorát to může ohrožovat další tvory, kteří mohou pozřít buď nástrahu, nebo myš, která má antikoagulant v krvi a nic jí nedělá.

Existují i jiné druhy jedů, ty antikoagulační mají ale stále řadu výhod. Například ke smrti dojde až po delší době, chytří potkani si nespočítají, že se otrávili právě touto nástrahou. Použití pastí není příliš praktické, ať už mají zabíjet, nebo škodnou jen lapat. V obou případech se doporučuje je kontrolovat dvakrát denně, aby lapené, potažmo přizabité zvíře dlouho netrpělo. Některé země je z humánních důvodů zakazují.