Vleklá volba šéfa americké sněmovny: Nejednota a chaos u republikánů tu bude dál

Posledních sto let bylo vždy o novém předsedovi Sněmovny reprezentantů jasno hned po prvním kole hlasování. Teď padl rekord posledních 164 let. Jedenáctkrát za tři dny dolní komora hlasovala, jedenáctkrát Kevin McCarthy neuspěl. Kalifornský veterán zkoušel všechno možné - sliby, ústupky, rozhořčení, konfrontace, žalostné výzvy i kurážné úsměvy. Nezískal navíc jeden jediný hlas, vždy ho 19, 20, ba 22 straníků nepodpořilo. Až v pátek - kdy už novinářům opět sliboval, že to má jisté - se podařilo. Ale zase to trvalo, proběhla čtyři další hlasování, to poslední v půl druhé v noci místního času.

Během toho předposledního, které už už vypadalo, že skončí úspěchem McCarthyho (zbývalo šest rebelů, stačilo přesvědčit tři ke zdržení se hlasování), se kongresmani málem poprali.

Rvačka v Kongresu?

Matt Gaetz jako jeden z posledních stále dělal drahoty, McCarthy se svými spojenci si to s ním šli důrazně vyříkat. Rozzuřeného Mikea D. Rogerse kolegové drželi, aby snad Gaetzovi jednu nevpálil - což celou sněmovnu docela šokovalo, jak popsal Washington Post. Stejně pak Gaetz necouvnul, ve čtrnáctém kole tak McCarthymu chyběl jediný hlas.

Tento týden republikáni předváděli chaos a dysfunkci, které mají hluboké kořeny - problémy zrály už řadu let. A teď se ukázaly v plné parádě, všichni mohou vidět, jak rozbitá je Republikánská strana. První dny nového funkčního období dolní komory předznamenávají zmatky, frustraci, ba potenciální kolaps vládnutí v příštích dvou letech.

Vidíme kombinaci špatného úsudku a antiinstitucionalismu. Neschopnost sněmovních republikánů správně odhadnout politické klima i své vlastní slabiny před podzimními volbami je stála triumf, „červenou vlnu“, kterou očekávali. Místo toho zvítězili jen těsně - polepšili si o devět křesel a mají 222 kongresmanů ze 435. To dodalo sílu skupině rebelů, kteří snad nemají jiný cíl než vyhodit do povětří jak stranu, tak Kongres, pro svůj vlastní zisk.

McCarthy se ujímá funkce oslabený a povede většinu nejen křehkou, ale i vrtkavou. Pro stranu i pro celou zemi je to nebezpečná kombinace. Republikánská frakce zvaná Freedom Caucus, jež v dolní komoře sdružuje 54 ultrakonzervativců a pravicových populistů, prokázala neukojitelnou touhu dožadovat se moci a vymáhat ústupky. I ty nejzákladnější funkce Kongresu mohou pořádně zkomplikovat, mimo jiné schvalování federálního rozpočtu a navyšování stropu zadlužení, aby bylo možné uhradit už dříve dohodnuté výdaje.

Neschopnost vládnout

Achillovou patou dnešní Republikánské strany je neschopnost vládnout, když je u vlády. Mnozí noví zákonodárci přišli do Washingtonu nikoliv přijímat zákony, nýbrž je brzdit: „Vysušit močál“, jak hlásal Donald Trump, bojovat s „hlubokým státem“, tedy politickým mainstreamem a byrokraty.

Takoví byli slyšet už za vlády republikána George Bushe mladšího, znemožnili mu ambiciózní reformu přistěhovalectví a vyčítali mu růst vládních výdajů.

Když pak dolní sněmovnu a posléze i Bílý dům ovládli demokraté a Bushe vystřídal Barack Obama, zesílilo protestní konzervativní hnutí v rámci Republikánské strany - přišla tzv. Tea Party. Ve volbách roku 2010 se vymezovali zejména proti novému zákonu o veřejném pojištění (tzv. Obamacare), ale obecně si stěžovali na přebujelý stát a úřady. Krajní hnutí pomohlo republikánům k masivnímu vítězství, které však nevedlo k výrazné politice. Vymezování se proti vládě a politice se špatně kombinuje s hledáním kompromisů.

Do čela Sněmovny reprezentantů se tehdy postavil John A. Boehner, ale po čtyřech letech odešel z funkce a záhy vůbec z Kongresu - po neutichajících bojích s nejkonzervativnější frakcí o rozpočtu i dalších otázkách. Nahradit ho tehdy chtěl McCarthy, ale viděl, že nemá šanci. Kompromisním předsedou se stal Paul D. Ryan, který přinesl konzervativní agendu. Nevydržel o moc déle - potýkal se jak s frakcí Freedom Caucus, tak potom s Donaldem Trumpem, který se stal prezidentem 20. ledna 2017 a Ryanem otevřeně pohrdal. O dva roky později ho v čele sněmovny nahradila Demokratka Nancy Pelosiová a v čele republikánského klubu Kevin McCarthy.

Trump jako „polibek smrti“ pro republikány. Ztrácí exprezident půdu pod nohama?

Ani když měli zase v Bílém domě svého prezidenta, nedokázali republikáni odvolat Obamův zákon o pojištění, respektive se shodnout na funkční náhradě. Zákon dál platí, třikrát ho podržel Nejvyšší soud.

Nejednota republikánů je navíc ještě složitější než jen ultrakonzervativci versus umírněnější. Donald Trump se totiž postavil za McCarthyho - a ničemu to nepomohlo, nikoho z dvacítky rebelů nepřesvědčil. Přitom skoro všichni byli silní Trumpovci - osmnáct z nich opakovalo jeho lži o ukradených prezidentských volbách, patnácti Trump před loňskými kongresovými volbami vyjádřil podporu. „Žádný z úterních projevů se o Trumpovi nijak nezmínil, ani nenaznačovaly, že by jeho podpora pro McCarthyho byla jakkoliv smysluplná či přesvědčivá,“ konstatoval Washington Post.

V pátek večer známá Trumpova kongresmanka Marjorie Taylor-Greeneová ve vyhrocené chvíli mávala po sněmovně mobilem, že má „na drátě“ DT. Nikoho to nezajímalo.

Trump ztrácí vliv

Trump teď zkrátka nemá takový vliv jako před (nepříliš úspěšnými) volbami, nebudí už strach. „Čím by je mohl potrestat? Jaké na ně má teď páky?“ připomíná Marc Short, který dříve dělal šéfa kanceláře Trumpovu viceprezidentu Mikeu Penceovi.

Některým odpůrcům McCarthyho nezáleží tolik na závazcích, které jim plynou z úřadu - prioritou pro ně jsou sociální sítě a televize. Pro republikány to je špatná zpráva; jak mají prosazovat předvolební sliby, když se nedohodnou ani ve vlastním klubu? Natož proti Demokraty ovládanému Senátu a Bílému domu? A špatná zpráva je to nakonec pro všechny Američany, kteří očekávají, že jejich volení zástupci povládnou kolektivně a efektivně.