Jen jedno jídlo denně: Afghánistán je rok od návratu Tálibánu na pokraji hladomoru
Afghánistán je již rok pod vedením Tálibánu a země se mu již začíná hroutit pod rukama. Nedokáže nakrmit své vlastní obyvatele, kteří z většiny žijí pouze z jednoho jídla denně. Svět se bojí, že humanitární pomoc bude využita na financování vojenské struktury pro upevnění Tálibánu u moci. Krutá zima může způsobit hladomor a smrt milionů lidí.
Afghánistán zažil ve své minulosti snad vše, co historie nabízí. Tento nehostinný kus země na Dálném východě byl od odjakživa svědkem mnoha válek. Od jeho vzniku se ho snažili dobýt Britové v 19. století, kteří přišli o celou invazní armádu. Afghánistán si v roce 1919 uhájil svoji nezávislost a získal mezinárodní uznání. To bylo jen malé oddechnutí pro nově vzniklé království.
Nemůžeme ale na Afghánistán hledět jako na homogenní společnost. Jeho obyvatele tvoří přes 10 národů, které se navzájem přehlíží, a nucený přechod na islám vyvolával vášně, které skončily u státního převratu v roce 1973. To zemi uvrhlo zpět do chaosu, kterého se snažila využít Moskva a její konkurenti z Bílého domu. To vyústilo v 10 let trvající válku, která si vyžádala miliony mrtvých. Afgánské islamistické skupiny podporované USA dokázaly vytlačit Sověty ze své země, ale za cenu další občanské války.
Vítězství Tálibánu
Vítězem se stalo hnutí Tálibán, který zemi uvrhlo do středověkých zákonů postavených na právním výkladu koránu. Do nově vzniklého Islámského emirátu se začali stahovat fanatici z celého světa. Jedním z nich byl i Usáma bin Ládin, který zformoval teroristické uskupení al-Káida. Po útocích na Světové obchodní centrum prezident George Bush vyhlásil invazi do Afghánistánu. Trvala 20 let a měla dopomoci ke změně režimu a nastolení demokracie. Vizi demokracie ale nedokázali Afgánci ubránit proti Tálibánu, který si podmanil celou zemi do tří měsíců po odchodu spojeneckých vojsk.
Jedno jídlo na den
Rok pod nadvládou Tálibánu si mnozí kladou otázku, jestli země vzkvétá tak, jak teroristické hnutí tvrdilo po dobytí Kábulu. Každé ráno se budí Afghánci s pocitem hladu a nejistotou, jestli dnes budou moct nakrmit své dítě. Podle květnové zprávy Mezinárodního záchranného výboru žije 43 % afghánské populace s méně než jedním jídlem denně, přičemž 90 % dotázaných Afghánců uvádí jídlo jako svou primární potřebu.
Před pekárnami se tvoří nekonečné fronty, nikdo totiž netuší, jestli se dnes dostanou na řadu. „Poslední tři roky byl velký hlad, ale za vlády Tálibánu nevíme, zda nakrmíme své děti,“ stěžuje si matka z Kábulu v reportáži CNN.
Sankce a nulová humanitární pomoc
Jsou to střízlivé statistiky, které shrnují první rok zpět pod vládou Tálibánu, kdy je národ izolovaný a stále více zbídačený. Sankce uvalené po odchodu Američanů zmrazily 9 miliard amerických dolarů v bankách a zatrhly zahraniční pomoc, která tvořila 80 % afghánského rozpočtu. Důvodem sankcí je nadvláda Tálibánu, který neplní své dříve stanovené sliby.
Západu vadí, že islámské hnutí ženám zakazuje vzdělání a segreguje menšiny. „Faktem zůstává, že Spojené státy se snaží najít morální ospravedlnění pro kolektivní trestání lidu Afghánistánu zmrazením majetku a uvalením sankcí na Afghánistán jako celek,“ řekl CNN mluvčí ministerstva zahraničí Abdul Qahar Balkhi.
Hladomor je reálný!
Humanitární krize, kterou může prohloubit blížící se zima, bude pro mnoho Afghánců rozsudkem smrti. USA proto prostřednictvím Světové banky uvolnila miliardu amerických dolarů na humanitární pomoc Afghánistánu. Američané stále váhají, jestli uvolnit více prostředků, protože se bojí, že většina finanční podpory poputuje do rukou Tálibánu, který ji využije na své upevnění u moci.
„Nevěříme, že tato islámská skupina má zavedené záruky a monitorování, aby mohla spravovat aktiva zodpovědně. Netřeba říkat, že Tálibán ukrýval vůdce al-Káidy Aymana al-Zawahirího zabitého začátkem srpna. Máme hluboké obavy ohledně přesměrování finančních prostředků k teroristickým skupinám,“ uvedl představitel ministerstva zahraničí USA.
Jakoukoliv pomoc vymění za zbraně, pokud zahraniční zdravotníci nabídli ženám antikoncepci, odmítaly ji. Mají hlad, ale zbraně a auta a výzbroj nejsou zdarma.
Postavené nemocnice, vodovody aj. rozeberou a zničí do roku. Tady nemá smysl pomáhat.