Hororové zážitky mohou změnit DNA, tvrdí vědci. Zkoumali geny přeživších genocidy

Floridští vědci DNA analyzovali ze vzorků odebraných od žen, které byly během rwandské genocidy těhotné. K dispozici měli také DNA jejich dětí. Při výzkumu odhalili, že DNA obsahuje chemické modifikace v genech s vazbami na duševní choroby. Na rozdíl od genetických mutací mají tyto chemické „epigenetické“ modifikace rapidní reakci na traumatické prožitky. Vědci uvedli, že tyto modifikace zůstanou napříč generací.

Milionář má na svědomí 800 tisíc životů? Starý nemohoucí boháč žijící pod cizím jménem byl dopaden

DNA přeživších genocidy byla modifikována

Experti ve své studii rovněž doložili důkazy pro teorii známou jako mezigenerační trauma, podle které trauma může být dědičné, a to právě díky genetické změně DNA. Vědci zdůraznili, že tyto změny geny nepoškodí, pozmění však jejich funkce. „Epigenetika odkazuje na stabilní, nicméně reverzibilní chemické modifikace na DNA, které pomáhají řídit genové funkce,“ vysvětlila vědkyně Monica Uddinová.

„K modifikacím může dojít i na krátkém časovém úseku, rozhodně kratším, než je třeba ke změně sekvence genů v DNA. Naše studie objevila, že vystavení genocidě, byť v prenatálním stavu, je v souladu s epigenetickými vzorci naznačujícími sníženou genovou funkci u potomků,“ dodala odbornice. Uddinová a její kolega Derek Wildman zahájili svůj výzkum, aby pomohli najít vědecké prostředky nutné k řešení duševních následků genocidy u jejích přeživších.

Na studii rovněž spolupracovala Clarisse Musanabaganwaová, která jinak působí na Univerzitě ve Rwandě, tým odborníků pracoval se vzorky od 59 lidí, z toho bylo 33 matek a 20 z nich genocidu přímo zažilo, zbytek respondentů tvořilo 26 potomků, z toho 16 z nich bylo přímo vystaveno genocidě. Vědci připomněli, že během genocidy bylo vyvražděno na 70 procent všech Tutsiů, i proto je jejich počet respondentů tak malý.

Lily (98) přežila Osvětim a teď má 35 pravnoučat! Jsou prý nejlepší pomstou nacistům

Ve Rwandě je obrovské množství případů duševních chorob

Vědci vysvětlili, že za „vystavení genocidě“ považují traumata jako znásilnění, schování se a vyhýbání se dopadení, být svědkem vraždy nebo násilného útoku, vidět mrtvá a zohavená těla. „Rwanďané, kteří byli zapojeni do této studie i komunita jako taková, skutečně chtějí vědět, co se jim stalo a co se jim děje. Máme tady hodně případů posttraumatické stresové poruchy a dalších duševních chorob. Lidé chtějí vědět, proč se jim tohle děje,“ doplnil Wildman.

Jejich studie je jedním z posledních a konkrétnějších důkazů pro hypotézu mezigeneračního traumatu, které bylo identifikováno například mezi přeživšími holokaustu a jejich potomky, ale také i mezi lidmi, kteří prožili týrání, prošli si chudobou či jinými traumatickými událostmi.