Souboj o trůn Merkelové: Scholz vs. Laschet. Co jsou lídři zač a kdo má šanci uspět

Lascheta podpořilo vedení Křesťanskodemokratické unie (CDU) jako kandidáta na kancléře letos 20. dubna. Průzkumy veřejného mínění připisují před volbami konzervativcům asi 21 procent.

V poslední předvolební debatě se Laschet mimo jiné dostal do sporu se svým rivalem Olafem Scholzem z SPD o výši minimální mzdy. Uvedl, že otázku výše mezd by měli společně řešit zaměstnavatelé a odbory.

Armin Laschet (60), který je kandidátem konzervativní unie CDU/CSU na německého kancléře v nadcházejících parlamentních volbách | Reuters

„Žoviální Porýňan“

„Nám jde o to, zachovat pracovní místa a zaměstnance za práci rozumně zaplatit,“ řekl s tím, že v některých oborech už nyní minimální hodinová mzda činí 15 eur (381 korun). „Žoviální Porýňan Armin Laschet umí tvrdě útočit,“ komentoval jeho diskuse se Scholzem magazín Focus. Oproti Scholzovi byl také proti možnému zvyšování daní: „Zvýšení daní v této situaci je špatná cesta,“ uvedl s tím, že vyšší odvody by byly brzdou hospodářské obnovy po dosud neskončené pandemii nemoci covid-19.

V otázce možné povolební spolupráce Laschet prohlásil, že unie CDU/CSU nebude vládnout s postkomunistickou Levicí, kterou považuje za krajně levicovou, a ani se bavit s protiimigrační Alternativou pro Německo (AfD), kterou označuje za krajně pravicovou. Opakovaně varoval před hrozbou vlády SPD, Zelených a Levice.

Laschet zažil před volbami několik přešlapů. V srpnu musel čelit výtkám kvůli novému volebnímu spotu. Kritikům se nelíbily záběry z berlínského památníku holokaustu a také se podivovali nad tím, že Laschet má jako jediný z návštěvníků uhelného dolu zašpiněný obličej od uhelného prachu.

Diplomat Jindrák pro Blesk: Merkelová byla „normální ženská“, uklidnila i Trumpa

Laschet je v čele Severního Porýní-Vestfálska

Koncem července se objevilo nařčení Lascheta z plagiátorství v jeho knize „Postupující republika. Přistěhovalectví jako šance“ (Die Aufsteigerrepublik. Zuwanderung als Chance) z roku 2009. Kandidát na kancléře uznal chybu při psaní knihy, agentuře DPA sdělil, že neuvedl nejméně jeden zdroj textu: „Nejméně jeden autor v knize použitého materiálu není v textu ani seznamu zdrojů zmíněn,“ odpověděl Laschet na dotaz DPA s tím, že nechá bezodkladně prověřit, zda jsou v knize další chyby. Za nedopatření se omluvil.

Laschet, ministerský předseda Severního Porýní-Vestfálska, nejlidnatější spolkové země s téměř 18 miliony obyvateli, je označován za umírněného konzervativce. Politicky má blízko ke kancléřce Angele Merkelové, mimo jiné podporoval její přístup k uprchlické krizi v roce 2015.

Laschet se stal oficiálně předsedou CDU, nejsilnější německé strany, letos 22. ledna. Tím se otevřela cesta k jeho kancléřské kandidatuře. Jeho soupeřem byl předseda bavorské sesterské Křesťanskosociální unie (CSU) a bavorský premiér Markus Söder. Lascheta podpořili mimo jiné ministryně obrany Annegret Krampová-Karrenbauerová, která před ním CDU vedla, či ministr zdravotnictví Jens Spahn, označovaný za vycházející hvězdu CDU. Podle něj je Laschet schopný spojovat odlišné proudy ve straně i společnosti.

O kandidatuře na předsedu CDU Laschet uvažoval už v roce 2018, nakonec se ale tehdy do volebního klání nezapojil; vítězně z něj vyšla Krampová-Karrenbauerová. Hledání jejího nástupce se už zúčastnil: „Můžeme a musíme naši stranu a naši zemi znovu spojit... a proto budu kandidovat na předsedu CDU,“ prohlásil loni v únoru tento politik, dlouholetý místopředseda německých křesťanských demokratů.

Laschet je od června 2017 premiérem Severního Porýní-Vestfálska, kde vládne v koalici s liberály z FDP. Při hledání partnera se tehdy mimo jiné znovu ostře vymezil vůči Alternativě pro Německo (AfD). „AfD štve lidi proti sobě, provokuje je. Spolkový úřad pro ochranu ústavy (BfV) by to měl sledovat. Když nějaká strana začíná stále agresivněji zpochybňovat a potlačovat základní hodnoty, měl by to úřad (pro ochranu ústavy) pečlivě vyhodnotit,“ řekl už v roce 2016 Laschet na adresu AfD, označované za protiimigrační uskupení, kterou on sám nepovažuje za demokratickou stranu.

Volby v Německu: Lídr CDU Armin Laschet. | Reuters

Proti Orbánovi

Laschet se s problematikou imigrace důkladně seznámil v letech 2005 až 2010 jako ministr pro ženy, rodinu a integraci ve spolkové zemi Severní Porýní-Vestfálsko. V této funkci se zasazoval o větší porozumění mezi většinovou společností a tureckou komunitou v průmyslovém Porúří. Uveřejňoval sloupky v tureckých komunitních časopisech, což mu vyneslo přezdívku „Armin Turek.“

V posledních letech se Laschet ostře vymezil i proti maďarskému premiérovi Viktoru Orbánovi. Orbánovu protiimigrační kampaň odsoudil Laschet jako antisemitskou. „Ve svém životě už překročil mnoho linií, teď i tu červenou,“ řekl před dvěma lety o Orbánovi.

Na volebním sjezdu CDU letos v polovině ledna Laschet uspěl ve volbě předsedy podle politoložky Ursuly Münchové hlavně proto, že byl považován za záruku, že i pod jeho vedením bude strana zaměřena středově. Podle ní je občas trochu váhavý a nerozhodný. Ve funkci předsedy zemské vlády Severního Porýní-Vestfálska Laschet v minulosti hodnotil pozitivně i ruský zásah v Sýrii a anexi Krymu.

Podle tisku si Laschet jako premiér nepočínal příliš přesvědčivě v boji s pandemií covidu-19. Zatímco na jaře se bránil tvrdému lockdownu, během druhé vlny přešel k těm, kdo volali po tvrdém přístupu. Po svém zvolení do čela CDU prohlásil letos v lednu na regionálním sjezdu strany ve Stuttgartu, že dlouhodobá strategie otevírání po plošné uzávěře nebude až do léta možná.

Konec benzinu, migrace či důchody. Co rozhodne o nástupci Merkelové a kdo toho využívá?

Bývalý europoslanec vystudoval žurnalistiku

Laschet se narodil 18. února 1961 v Cáchách v katolické rodině s kořeny v Belgii. Kromě práv studoval i žurnalistiku a novinařině se také věnoval předtím, než v roce 1994 zamířil do politiky. Byl mimo jiné členem Spolkového sněmu (1994 až 1998) a europoslancem (1999 až 2005). V posledních letech se angažoval zejména ve své domovské spolkové zemi - pět let byl ministrem pro ženy, rodinu a integraci, od roku 2017 je zemským premiérem.

Před zvolením do čela CDU byl Laschet od prosince 2012 místopředsedou strany, už v červnu téhož roku stanul v čele její organizace v Severním Porýní-Vestfálsku.

Laschet je ženatý, s manželkou Susanne, se kterou se seznámili už jako děti v církevním sboru, mají tři dospělé děti (dva syny a dceru).

Ministr financí Scholz patří mezi nejoblíbenější politiky v zemi a svou stranu vede podle aktuálních průzkumů k volebnímu vítězství. Svoji kandidaturu na kancléře oznámil na twitteru vloni 10. srpna. Záhy nato se proti němu vymezila kancléřka Angela Merkelová, podle které hrozí, že by Scholz mohl po volbách vládnout s postkomunistickou stranou Levice.

Scholz je pokládán za vítěze tří nedělních televizních předvolebních debat. Vyjádřil se mimo jiné k výši minimální hodinové mzdy, kterou, pokud se stane kancléřem, slíbil rychle navýšit na 12 eur (305 korun). V otázce daní obvinil svého rivala Armina Lascheta z CDU/CSU, že unie chce ulevit lidem s největšími příjmy, což označil za nesolidární a neufinancovatelné. V debatách vystupoval soudržně se Zelenými, se kterými by si dokázal představit i povolební spolupráci.

Ministr financí a kandidát na německého kancléře Sociálnědemokratické strany Německa (SPD) Olaf Scholz | Reuters

Scholz je současným vicekancléřem

Letos v červnu byla Scholzovi připisována politická zodpovědnost za pád německé finanční společnosti Wirecard, která loni v červnu vyhlásila insolvenci, když se ukázalo, že jí chybí zhruba 1,9 miliardy eur (48,5 miliardy Kč), které vykazovala v účetnictví. Scholz v dubnu před sněmovním výborem odpovědnost odmítl, stejně jako obvinění, že BaFin a ministerstvo financí držely nad Wirecardem ochrannou ruku. To, že se společnosti dařilo tajit skutečné finanční poměry, ministr připsal pečlivě organizovaným podvodům a také tomu, že státní kontrolní úřady nebyly tehdy na rozkrytí podvodů dostatečně vybaveny.

Scholz je od března 2018 kromě resortu financí také vicekancléřem v současné vládě Merkelové. Členem SPD je od roku 1975.

Scholzova oblíbenost uvnitř strany i u veřejnosti v poslední době vzrostla díky jeho rozhodné podpoře nákladných vládních programů na záchranu ekonomiky, na kterou těžce dopadla pandemie covidu-19. Scholz tak učinil navzdory své předchozí přísné finanční politice v duchu jeho hesla „dáváme jen to, co máme,“ díky které země hospodařila s přebytky.

Současná situace jej přiměla změnit kurz: „Tohle všechno je nákladné, ale když neuděláme nic, mohlo by to být ještě mnohem nákladnější,“ uvedl Scholz, v opozici k již zmíněnému návrhu daňových úlev pro bohaté, které navrhují konzervativci, a ve prospěch navýšení minimální mzdy.

Scholz je spolustraníky považován za zkušeného politika a v jeho prospěch hraje také obecná známost u německé veřejnosti.

Merkelová chybovala s vypnutím jádra, řekl Blesku její životopisec. Uprchlíky naopak zvládla

„Ghetta Olafa Scholze“

V nedávném rozhovoru se Scholz označil za stoupence multilateralismu: „Jsem velkým zastáncem multilateralismu, kdy jsou bezpečnost a hospodářská politika výsledkem spolupráce,“ uvedl letos v červnu. Jedině jeho SPD je podle něj schopná Německo provést energetickou transformací a udržet zemi na vrcholu.

Od března 2011 do března 2018 byl Scholz starostou Hamburku. Pod jeho vedením se toto druhé největší německé město stalo oficiálním uchazečem o OH 2024, když dostalo přednost v interním souboji s Berlínem. Obyvatelé města ale kandidaturu zamítli v referendu. Radnice Hamburku se také v roce 2012 jako první v Německu dohodla s místní muslimskou komunitou na oficiálním uznávání jejích náboženských svátků.

Volby v Německu: Lídr SPD Olaf Scholz. | Reuters

Kritiku naopak vyvolaly jeho plány na výstavbu stovek bytů pro migranty, demonstranti plán označovali jako „ghetta Olafa Scholze“. Výzvám k odstoupení také čelil v roce 2017 za to, že úřady nedokázaly během summitu G20 v Hamburku trvale udržet v ulicích pořádek.

Scholz se již jako student angažoval v mládežnické organizaci SPD, ve straně poté zastával funkci generálního tajemníka, byl jejím lídrem ve spolkové zemi Hamburk i jedním z místopředsedů sociální demokracie.

Od února do dubna 2018 byl poté, co v čele SPD skončil Martin Schulz, úřadujícím předsedou strany. Na podzim 2019 patřil k favoritům klání o křeslo předsedy SPD, o vedení strany se tehdy ucházel s málo známou braniborskou političkou Klarou Geywitzovou. Ve druhém kole volby však těsně podlehli kritikům vlády velké koalice Saskii Eskenové a Norbertu Walteru-Borjansovi.

„Ukazuje, že hranice lze překonat.“ Spisovatele Rudiše ocení německý prezident vyznamenáním

„Velmi umírněný a nepříliš charismatický“

V letech 1998 až 2001 a poté 2002 až 2011 byl poslancem Spolkového sněmu, z parlamentu odešel poté, co byl zvolen starostou Hamburku. V letech 2007 až 2009 byl ministrem práce a sociálních věcí v první vládě Merkelové. V roce 2013 se účastnil vyjednávání o druhé vládě velké koalice.

Narodil se 14. června 1958 v Osnabrücku a na univerzitě v Hamburku vystudoval práva. Poté působil jako advokát.

Podle agentury AFP je Scholz velmi umírněný a nepříliš charismatický. V případě volebního vítězství by otěže vlády převzal 16 let po svém učiteli a mentorovi Gerhardu Schröderovi.

Je ženatý a bezdětný.

Alternativa pro Německo (AfD)

Populistická euroskeptická strana, založili ji hamburský ekonom Bernd Lucke a politik Alexander Gauland. Ustavující sněm se konal před volbami na jaře 2013 a účast v parlamentu tehdy straně unikla jen velmi těsně, získala 4,7 procenta hlasů. Záhy se začala profilovat i jako protiimigrační; v čemž jí výrazně pomohla migrační krize z roku 2015.

Je silná hlavně na území bývalé Německé demokratické republiky, jak dokazují i volby do zemských sněmů v Sasku a Braniborsku před dvěma lety, kde skončila druhá. Na první křesla v zemských parlamentech (saském, braniborském a durynském) dosáhla AfD v roce 2014, v Sasku i Braniborsku tehdy byla čtvrtá. O rok později její zástupci usedli i v parlamentech Hamburku a Brém. Nyní má strana zastoupení ve všech sněmech, dosud ale nikde nezvítězila a všude je v opozici. Už od roku 2014 je AfD zastoupena i v Evropském parlamentu (EP).

V minulých volbách už skončila tato strana, která hlásá podporu tradiční rodině a usiluje o užší vztahy s Ruskem, třetí se ziskem 12,6 procenta hlasů, a obsadila 94 křesel v parlamentu. Ostatní strany si od ní drží odstup, sbírá hlavně protestní hlasy lidí frustrovaných. Nyní se její preference pohybují kolem 12 procent. Vedou ji Jörg Meuthen a Tino Chrupalla.

Křesťanskodemokratická unie Německa/Křesťansko-sociální unie (CDU/CSU)

Pravicový subjekt, složený ze dvou sesterských politických stran, které vznikly krátce po druhé světové válce. CSU působí výhradně na území Bavorska, zatímco CDU má stranické organizace ve všech ostatních spolkových zemích. V programové rovině se obě strany hlásí ke křesťanskosociálnímu a liberálně-konzervativnímu proudu.

Z CDU/CSU pocházelo pět poválečných kancléřů: Konrad Adenauer (ve funkci 1949-1963), Ludwig Erhard (1963-1966), Kurt Georg Kiesinger (1966-1969), Helmut Kohl (1982-1998) a Angela Merkelová (od listopadu 2005). Předsedkyní CDU byla v letech 2000-2018 kancléřka Merkelová, nyní je vede Armin Laschet, v čele CSU stojí bavorský premiér Markus Söder, nedávno znovuzvolený. Minulé volby vyhráli konzervativci se ziskem 32,9 procenta hlasů a 246 mandátů, jejich letošní preference se pohybují nad dvaceti procenty.

Je Putin vrah? Kandidáti na místo po Merkelové pod palbou dětí. Lídři vládnoucích stran pohořeli

Levice (Die Linke)

Levicová strana, která vznikla v červnu 2007 spojením postkomunistické Strany demokratického socialismu (PDS) a levicové Volební alternativy práce a sociální spravedlnosti (WASG). Ve srovnání se sociálně demokratickou SPD deklaruje mnohem výraznější levicovou orientaci, podle některých až krajně levicovou. Strana má tradičně dvoučlenné předsednictvo, aktuálně ve složení Janine Wisslerová a Susanne Hennigová-Wellsowová.

Do parlamentu se strana dostala po volbách v roce 2013, kdy jí zisk 8,6 procenta vynesl 64 křesel, v minulých volbách si o pět křesel polepšila (zisk 9,2 procenta) a byla pátá. Nyní se její preference pohybují kolem šesti až osmi procent.

Sociálnědemokratická strana Německa (SPD)

Levicová strana, založena před 154 lety. Poválečná SPD se zformovala v západních okupačních zónách jako lidová strana sociálnědemokratického zaměření. Spolu s křesťanskými demokraty patří k tradičně nejsilnějším subjektům na německé politické scéně. Z osmi poválečných kancléřů pocházeli z SPD tři: Willy Brandt (ve funkci 1969-1974), Helmut Schmidt (1974-1982) a Gerhard Schröder (1998-2005).

Nejhorší volební výsledek v poválečné éře, 20,5 procenta, strana zaznamenala v minulých volbách, kdy oproti předchozím ztratila v parlamentu 40 křesel. Předsedou strany je od loňského srpna Olaf Scholz, který patří mezi neoblíbenější politiky v zemi a svoji stranu vede podle průzkumů k volebnímu vítězství. Aktuální sondáže straně přisuzují kolem 26 procent.

Volby v Německu: Lídr SPD Olaf Scholz, lídry CDU a Zelených. | Reuters

Spojenectví 90/Zelení

Zelení vzešli v 70. letech z podhoubí ekologických, pacifistických a feministických občanských sdružení. Strana, která se původně profilovala jako protisystémová, se v březnu 1983 poprvé dostala do federálního parlamentu a postupně prošla přeměnou ve standardní politický subjekt. Současný název získala v roce 1993, kdy se západoněmečtí Zelení sloučili s původně východoněmeckým Spojenectvím 90.

V říjnu 1998 Zelení poprvé zasedli ve federální vládě a v květnu 2011 získali svého prvního předsedu zemské vlády. Dvoučlenné předsednictvo strany tvoří v současnosti Annalena Baerbocková, která je i kandidátkou na křeslo kancléřky, a Robert Habeck. I přes preferenční propady a současné skandály míří Zelení k historicky nejlepšímu volebnímu výsledku. Aktuálně jim průzkumy připisují třetí místo se 17 procenty, což by byl téměř dvojnásobek oproti volbám před pěti lety, kdy ji podpořilo 8,9 procenta voličů a získala 67 mandátů, o čtyři více než v předchozích volbách.

Čaputová vítala papeže v modrém. Dostal med a ventilátor, synovi premiéra zavázal botu

Svobodná demokratická strana (FDP)

Vznikla v roce 1948 spojením několika německých liberálních subjektů. Svobodní byli po dlouhou dobu „jazýčkem na vahách“, který se přikláněl buď k vládní spolupráci s CDU/CSU, nebo k SPD. S proměnou stranického systému v 80. a 90. letech však byla jejich role oslabena. Jejími voliči jsou tradičně střední třída a vzdělaní intelektuálové, profiluje se jako strana středo-pravicová.

Základními principy jejího programu jsou dle možnosti minimální zásahy státu do života občanů, nedotknutelné soukromé vlastnictví a volný trh. Ve volbách v září 2009 dosáhla FDP historicky nejlepšího výsledku: 14,6 procenta hlasů, ale v předposledních volbách vypadla z parlamentu se ziskem 4,8 procenta. Před pěti lety se tam vrátila, se ziskem 10,7 procenta hlasů a 80 křesel, skončila na čtvrtém místě. Nyní se v průzkumech pohybuje čtvrtém až pátém místě se zhruba jedenácti procenty. Předsedou strany je od prosince 2013 Christian Lindner.