14°C
Bití, znásilňování a bachař Hitler. Přeživší popsali hrůzy v syrských věznicích
Každodenní bití, znásilňování, zapalování vězňů a psychické týrání. Tak popsali listu The New York Times své zkušenosti z tajných věznic syrského prezidenta Bašára Asada přeživší. Rozsáhlý článek, který vyšel v sobotu a kromě svědectví obětí se opírá také o uniklé dokumenty syrské vlády, odkrývá, jak syrský režim prostřednictvím vězeňského aparátu na průmyslové úrovni vyhlazoval disent. Popis bachařů, kteří si říkají Hitler či anděl smrti, připomíná zvěrstva páchána nacisty během holokaustu. Jde však o události z novodobé Sýrie.
Zatímco Asadova armáda bojovala o území s povstalci, jeho vláda podle NYT vyhlásila válku i vlastním občanům. V současnosti, kdy se brutální osmiletý konflikt chýlí ke konci, se počet osob zadržovaných režimem v Sýrii zvýšil.
„Loni (organizace) The Syrian Network zaznamenala, že bylo nově namátkově zatčeno 5607 lidí, což je více než 100 týdně a téměř o 25 procent více než předloni,“ napsal NYT k dění v Sýrii. List rovněž uvádí, že podle uniklých syrských vládních dokumentů zatýkání nařídili důstojníci, kteří mají blízko k Asadovi a kteří věděli o mučení vězňů.
Dělali židle, museli kokrhat před dozorci
Válku v Sýrii zažehlo potlačování prodemokratických demonstrací v roce 2011. Konflikt se ale během let se zapojením různých regionálních a zahraničních sil zkomplikoval. Před válkou měla Sýrie podle odhadů Světové banky 20,8 milionu obyvatel; o život od té doby ale přišlo asi půl milionu lidí. Do bojů se na straně Asada zapojilo v roce 2015 Rusko, které tak do značné míry ovlivnilo poměr sil ve prospěch režimu.
V uplynulých měsících syrská vláda pod tlakem Moskvy přiznala, že několik set lidí, které zadržovala, zemřelo a vydala úmrtní listy, píše NYT. The Syrian Network se domnívá, že syrský režim tím občanům vzkázal, že ho nikdo nepotrestá.
Velká část případů mučení se odehrála v Sidnáji, která je známá jako věznice, kde se vykonávají hromadné popravy.
Muhammad Ghabáš, který byl v roce 2011 dvaadvacetiletým studentem v Halabu a organizoval prodemokratické protesty, byl během války zatčen několikrát a zažil 12 věznic. Když byl zatčen potřetí, čelil surovému bití a někdy se probouzel „úplně nahý v mrazivé chodbě“. Jednou mu voják dal do úst pistoli. Bachař, který si podle Ghabáše říkal Hitler, pořádal „sadistickou večerní zábavu“, při níž nutil vězně chovat se jako zvířata a štěkat, mňoukat či kokrhat. Někteří vězni museli klečet na čtyřech a dělat dozorcům stoly či židle.
Další disident Munír Fakír vyprávěl, že vězni byli trestáni, pokud usnuli či mluvili bez dovolení. Nemocní čelili týrání i ve vojenské nemocnici. Fakír popsal, jak vojáci nechali dvacetiletého číšníka s cukrovkou zemřít, protože mu nedali inzulín, a když jeden vězeň v nemocnici požádal o prášky proti bolesti, voják, který si říkal Azrael (anděl smrti) mu obuškem rozbil obličej. Později musel Fakír tělo odnést.
Spravedlnost není pravděpodobná
Přeživší v rozvorech s NYT popisovali, jak byli vězni nuceni pít vlastní moč, jíst exkrementy či byli při převáženi v dodávkách, určených k přepravě masa, svázáni a zaháknuti za řeznické háky. Jednadvacetiletého mladíka vojáci polili benzínem a zapálili, umíral 21 dní.
Mučeny jsou v syrských věznicích i ženy. OSN loni zdokumentovala, že znásilnění či jiné formy sexuálního násilí zažily ženy ve 20 režimních zařízeních a muži v 15. OSN označila podmínky ve zmíněných věznicích za extrémní s tím, že se rovnají „vyhlazování a zločinům proti lidskosti“.
Šance, že Asadův režim bude postaven před spravedlnost, se zdá být nepravděpodobná. Na některé vysoce postavené příslušníky syrské armády nicméně na základě dosud uniklých dokumentů, fotografií a výpovědí byly v Evropě vydány zatykače.
