Severokorejci volí parlament. Nikdo nesmí zůstat doma, Kim šel příkladem

Pod heslem Jednotní a v tomtéž duchu odevzdávají Severokorejci lístek, na němž je v každém okrsku jediné jméno. Jak uvádí server BBC, voliči sice mohou kandidáta přeškrtnout, ale téměř automaticky by to znamenalo, že se stanou předmětem zájmu tajné služby. Jak napsala agentura AP, zůstat doma a nevolit nepřichází v úvahu.

Znakem loajality je vstát brzo ráno, takže se u volebních místností vytvořily fronty. Lidé si vezmou lístek a vloží jej do nezakryté urny. Existují sice kabiny, kam mohou před vhozením lístku jít, ale i to by vyvolalo podezření, soudí analytik BBC Fyodor Tertitsky. Po odchodu z místností se lidé připojí k již slavícímu davu venku na znamení radosti nad tím, že mohli odevzdat hlas moudrému vedení země.

Lidé dokazují oddanost straně i vůdci

List vládní strany Rodong sinmun napsal, že voliči „musejí svým hlasem ukázat svou věrnost straně a vůdci, absolutní podporu vládě Severní Koreje a sdílet až do posledka svůj osud spolu se socialismem“.

Kandidáty vybírá Korejská strana práce a další dvě strany zastoupené v parlamentu. K jeho členům patří i vůdce Kim Čong-un, který má ale nad vládní stranou plnou kontrolu, uvádí AP. Státní média přinesla záběry Kima, který volil na pchjongjangské technické univerzitě.

Vstřícný krok ke Kimovi: Američané ruší vojenské manévry s Jižní Koreou

Severokorejci, které oslovili cizí novináři, byli s volbami naprosto spokojeni. „Jsem hrdá, že mám poprvé příležitost volit. Jsem šťastná, že jsem občankou a chci pro budoucnost a svou zem udělat to nejlepší,“ řekla devatenáctiletá studentka Kim Ču-kjong.

Pravomoce poslanců jsou dost omezené

Každý z členů parlamentu zastupuje asi 30 až 35 tisíc občanů. Při minulých volbách se volilo 687 poslanců. Zástupci volební komise ve dvou volebních místnostech sdělili AP, že nevědí, kolik poslanců přesně se volí tentokrát. Zákonodárci se scházejí jednou nebo dvakrát do roka, většinou v březnu nebo dubnu, a schvalují rozhodnutí již učiněná vládní stranou.

Existuje ale také prezidium parlamentu, tedy užší skupina poslanců, a ta se schází častěji a je víc zapojená do vedení země. „Mou povinností jako poslance je starat se o problémy v mém obvodu, jako je voda nebo potraviny. Jestliže něco nedokážu vyřešit, obrátím se s tím na parlament,“ řekl Čo Kil-njo, který svůj mandát obhajuje.