Smrt lepší než hlad. Zbídačení Jemenci se radši zabijí, než aby vyhladověli
Válkou zbídačený Jemen čelí dlouhotrvající humanitární krizi. Během čtyřletého konfliktu zemřelo více než 10 tisíc lidí, 3 miliony opustily zem. Zbylí Jemenci žijí v rozbombardovaných domech a provizorních přístřešcích, bída a nedostatek potravin je často žene k zoufalému řešení. Přes 22 milionů tamních obyvatel potřebuje okamžitou humanitární pomoc, 13 milionů z nich hladoví, informoval deník Guardian.
Zatímco ve Švédsku probíhají mírová jednání, lidé v Jemenu dál trpí. Tři jemenští pracovníci humanitární organizace Norská rada pro uprchlíky se novinářům Guardianu pokusili popsat situaci hladovějících Jemenců. „Válka má vždycky děsivé důsledky,“ uvedl jeden z nich. „Pro civilisty to znamená naprosté fyzické i psychické zničení,“ vysvětlil další.
Marwan al-Sabrí (32) se ve městě Taiz stará o čistý zdroj pitné vody. „Byl jsem mladý, když začala válka, ambiciózní a plný nadějí. Nedokázal jsem si představit, že to válka dokáže změnit,“ začal svůj příběh. „Přišel jsem o rodinu i přátele, někteří zemřeli, jiní zmizeli a já nevím, co s nimi je.“
Život o hladu uprostřed trosek
„Pokud jste neviděli snímky z Taizu, asi si to vůbec nedokážete představit. Neustálé bombardování roztrhalo město na cucky, za oběť tomu padly celé rodiny. Místní jsou bez zdroje vody a bez potravin, hlad udeřil rychle. Jeho první obětí byly děti, pak i dospělí,“ řekl al-Sabrí. „Pohyb po městě a mimo něj je komplikovaný, dřív jste ho projeli za 10 minut, teď to trvá víc než 6 hodin,“ dodal.
„Válka v lidech odhalí to nejhorší, násilí zničilo naši společnost a její morálku. Ztratili jsme svoji důstojnost. Lidé se mezi sebou zabíjí. Sebevraždy, vraždy z milosti i zabíjení kvůli porci jídla jsou běžné. Všichni se bojí hladovění, smrt je milosrdnější než hlad,“ vysvětlil al-Sabrí.
On sám se připojil k humanitární organizaci, která se snaží Jemencům pomoci. „Naše práce je důležitá, ale odkrývá válečné horory,“ uvedl al-Sabrí. „Pamatuji si, jak mladí lidé z naší vesnice odcházeli na vysokou školu studovat medicínu nebo strojírenství. Teď si nikdo nemůže univerzitu dovolit. Nejsou pracovní místa a jediný způsob, jak si něco vydělat, je armáda. Mladíci bez výcviku tak končí v první linii,“ sdělil Guardianu.
Al-Sabrí řekl, že velkým problémem jsou také zaminované oblasti. „Cesty k pitné vodě, okolí vesnic a měst, hlavní spojnice. Miny najdete úplně všude. Když už lidé přežijí bombardování a hlad, stanou se obětí min.“
„Dětem jsme lhali“
Druhý z pracovníků, Ali al-Makháthí (27), má v Amranu na starost zásoby potravin. „Pamatuju si, jak jsem seděl u televize, na mobilu jsem projížděl sociální sítě a na půl ucha poslouchal zprávy. Všechno přerušil zvuk stíhaček a dopadajících bomb,“ uvedl humanitární pracovník.
„Dospělí nálety a bombardování brali jako samozřejmost, dělo se to pořád a všude. Dětem jsme ale lhali. Byly zkamenělé strachem, tak jsme jim o každé bombě říkali, že je poslední, že jsou v bezpečí,“ popsal al-Makháthí. „Děti vyrostly a bomby dopadají dál.“
Zlomení lidé bez domova
„Tehdy v Amranu zemřelo 10 lidí. Pořád vidím, jak náš soused stál v naprostém tichu a pozoroval, jak z trosek jeho domu vynášejí kusy těl jeho dětí a vnoučat. O čtyři roky později je situace stejná, možná ještě horší,“ vypověděl.
„Při každém náletu zůstanou nejen mrtví, ale i zranění, kteří nemají přístup ke kvalitnímu ošetření, a lidé bez domova. Naprosto vás to zlomí, je otázka, jestli se Jemen a jeho lidé někdy vzpamatují,“ doplnil al-Makháthí.
Děti s tváří ztrhaných starců
Hadil al-Senwíová (27), třetí pracovnice humanitární organizace, která sdílela příběh trpících Jemenců, působí ve vzdělávacím centru v San'ě. „Vzdělání, které bylo dříve samozřejmostí, se pro nás stalo nedosažitelným snem,“ řekla novinářům. „Válka nám vzala nejen bezpečí, vzala nám šanci na vzdělání, podkopala naši společnost. Země je politicky slabá a ekonomicky naprosto na dně,“ popsala stav Jemenu.
„Konflikt se dotknul každého člověka, když se na nás podíváte, jsme naprosto prázdní. Nejvíc to vidíte na dětech, neužívají si bezstarostného dětství jako jejich vrstevníci. Moje známá z Itálie to vystihla přesně, když řekla, že jemenské děti mají tvář starého ztrhaného člověka. Neznají nic jiného než válku a hlad,“ dodala al-Senwíová.
Co je nevhodného na slovu s.v.i.n.ě, Blesku?