9°C
Sundejte hidžáby! vyzývá aktivistka. A její hlas se Íránu nedaří umlčet
Íránská aktivistka a novinářka Masih Alinedžadová (41) inspirovala miliony žen, aby na protest proti zahalování sundaly své šátky. Ty jsou v Íránu pro ženy povinnou součástí oděvu od revoluce v roce 1979. Alinedžadová byla podle vlastních slov nucená nosit hidžáb od svých 7 let. Mravní policie všechny ženy bez šátku zatýká. Alinedžadová sice už v Íránu nežije, přesto pro Íránky zůstává inspirací, napsal deník Daily Mail.
Alinedžadová v rámci své facebookové stránky a blogu „Moje tajná svoboda“ sdílí různé inspirativní příběhy a vyzývá Íránky, aby bojovaly proti nucenému zahalování. Novinářka se rozhodla s ženami podělit o své vlastní zkušenosti. Poprvé jako aktivistka byla zatčená už jako teenager, v 19 let pak byla uvězněná a později ve vězení zjistila, že je těhotná. I jako novinářka čelila četným výhrůžkám a nakonec musela ze země odejít.
V současnosti žije Alinedžadová v New Yorku a pravidelně publikuje videa a minireportáže, které jí posílají ženy, které se rozhodly vzdorovat tvrdému íránskému zákonu o zahalování. „Ženy už nechtějí žít ve strachu, nechtějí být ponižovány. Hidžáb už není základem naší kultury.“
Hidžáby už od dětství
„První hidžáb mi nasadili v 7 letech, musela jsem v něm i spát. O něčem jako rovnost pohlaví nebo feminismus jsem neměla ani ponětí. Chtěla jsem jediné, mít stejnou volnost a možnost volby, jakou měl můj bratr Ali,“ popsala Alinedžadová. Ve škole dokonce musela nosit čador, dlouhý splývavý oděv, který zakrývá tělo od hlavy až k patě, ale nechává odkrytou tvář.
„Protestovala jsem proti tomu, a tak mě ze školy vyloučili. Několik hodin jsem strávila i na policii. Ve vězení jsem ale skončila až v 19 letech,“ uvedla novinářka. „Zavřeli mě na samotku a denně mě vyslýchali kvůli studentskému aktivismu,“ napsala na svém blogu. Společně s ní byl zatčen i její snoubenec. „Při jednom z výslechů mi policista dal misku s jablky a řekl mi, že jsem těhotná.“
„Bylo to zvláštní, vůbec jsem to nepostřehla. Vyšetřovatelé si ale všimli, že za celou dobu věznění jsem neměla menstruaci, protože jsem měla před svatbou, došlo jim, že můžu být těhotná. Můj trest to ale nezmírnilo, dostala jsem 5 let ve vězení a 74 ran holí, k výkonu jsem měla nastoupit tři roky po porodu,“ popsala svou zkušenost s vězením. „Byl to skandál, rodina se za mě styděla a já si žila svůj kontroverzní život. Zvládla jsem se vdát, porodit a rozvést se,“ uvedla.
Začátek kampaně
Později působila jako novinářka, ale jelikož se odmítla zařadit mezi „poslušné“ státní politiky, musela odejít do nuceného exilu. „Poslední kapkou pro ně asi bylo, když jsem si na tiskovku do parlamentu vzala červené boty,“ vtipkuje Alinedžadová. „Nošení šátku by mělo být dobrovolné, ne povinné. V Íránu je ten kus látky symbolem utlačování,“ sdělila Daily Mailu.
„V roce 2014, ještě než naše kampaň naplno začala, byly v Íránu během roku zadrženy necelé 4 miliony žen kvůli ´nevhodnému hidžábu´, některé vyvázly jen s varováním policie, jiné skončily před soudem,“ následně vysvětlila, že „nevhodný hidžáb“ je šátek, který plně nezakrývá vlasy, případně který má „špatnou“ barvu.
„Začaly jsme s Bílými středami, kdy ženy v Íránu vychází ven bez hidžábu, mají u sebe bílý šátek, třeba přivázaný na tyči. K hnutí se připojili i muži a na podporu žen nosí bílou barvu. Ze začátku byly ženy opatrné, první středy bez šátku trávily mezi sebou nebo v přírodě, teprve potom zkusily jít odhalené do města,“ popsala jejich kampaň Alinedžadová.
Boj o ženská práva
„Nemůžu jim teď nabídnout nic jiného než, že každý jejich snímek, video a příběh budu sdílet a postarám se o to, aby svět věděl o jejich boji proti útlaku vlády,“ nechala se slyšet. Ve své knize „Vítr ve vlasech“ popsala svůj život v Íránu.
Alinedžadová pochází z malé vesnice v severním Íránu. „Ve vesnici nebylo ani 700 obyvatel. Byl to chudý konzervativní svět a o nějaké osobní svobodě jsem si mohla nechat zdát. Chtěla jsem lézt po stromech nebo jezdit na kole jako můj bratr, ale nemohla jsem,“ píše ve své biografii. „V roce 2014 jsem představila svou kampaň,“ novinářka se nechala vyfotit bez svého šátku a snímek sdílela na sociálních sítích. V tu dobu pobývala ve Velké Británii.
„Za tuhle fotku by mě v Íránu zavřeli,“ napsala ke svému příspěvku. Její kampaň záhy získala miliony příznivců a nemine den, aby nezveřejnila záběry statečných Íránek, které v boji proti zahalování pokračují přímo v zemi. „Nová generace žen nebude žadonit o svá práva, chopí se jich a vláda bude muset ustoupit,“ tvrdí Alinedžadová.
Nebezpečí pro aktivistky
„Zákony ženám zakazují zpívat, tancovat, mluvit…myslet. Pro Írán to není jen otázka šátku na hlavě,“ vysvětlila, že nevystupuje proti zahalování jako takovému. „Každá žena by měla mít možnost volby. Jsou ženy, které svůj hidžáb milují, jako moje sestra, moje matka. Jsou ženy, které dusí…jako jsem já, jako jsou miliony dalších. Měly bychom mít možnost se rozhodnout, zda si ho chceme vzít nebo ne.“
Někteří kritici se domnívají, že její kampaň ohrožuje Íránky, jejichž fotky Alinedžadová sdílí na Facebooku. „To je věc, která mě nesmírně tíží. Když íránské úřady oznámily, že kvůli mé kampani v lednu zadržely 29 žen, probrečela jsem celou noc. Pocit viny byl téměř neunesitelný. Obdržela jsem pak ale spoustu zpráv, abych se nevzdávala, že ani ony se nevzdávají. Psali mi také přátelé a rodiny zatčených,“ komentovala to. Kampaň proti zahalování pokračuje dál.
Témata:
Související
Proč to není obráceně,mužský zahalený v černých hadrech a ženy v šatech,sukních a prostovlasé!? Co je Aláhovi do toho, je to vraždící náboženství a hlavně primitivní a brutální. Navíc hodně jich je negramotních. Bez boje prostě se ničeho nedosáhne,pokud se lidé nebudou ozývat nic se nezmění!!!!!!!!!!!!!!!