Hrdina ze Stockholmu: Teroristovi vjel do cesty, aby zachránil životy
Jeho rychlé a rozhodné chování, kdy riskoval i vlastní život, zachránilo desítky až stovky životů při pátečním útoku ve Stockholmu. Santiago Cueva, 27letý pracovník ochranky, se rozhodl, že zastaví teroristu, a vjel mu do cesty svojí dodávkou. Útočník kvůli tomu ztratil kontrolu nad vozem a naboural do výlohy obchodního domu. Statečný řidič tak pravděpodobně zabránil mnohem většímu krveprolití. Web Daily Mail v neděli vydal jeho zpověď.
Santiago Cueva je původem z Ekvádoru a do Švédska přišel v roce 1996, pracuje pro bezpečnostní agenturu, jako řidič dodávek. Právě v té seděl v pátek odpoledne před obchodním domem Åhlens, když si všiml, jak se jeho směrem řítí nákladní auto, které přitom sráží vše, co mu stojí v cestě. Hned mu došlo, že řidič chce pravděpodobně projet rušnou pěší zónou až k budově švédského parlamentu.
Na nic nečekal, šlápl na plyn a svou dodávku mu postavil do cesty. Terorista právě proto nezvládl řízení a vjel do výlohy obchodního domu a svou cestu tak ukončil 500 metrů od svého zamýšleného cíle. Santiago navíc neváhal ani po svém prvním hrdinském činu, okamžitě vyskočil z auta a začal pomáhat raněným, kteří zůstali ve stopách náklaďáku.
Podívejte se, co se stalo ve Stockholmu:
„Nejdříve jsem viděl, jak náklaďák prorazil skrz lampy, lavičky a květináče. Potom už jenom lidská těla létající vzduchem,“ popsal deníku Daily Mail scénu, na které se měl za pár momentů stát hrdinou.
„Byl jsem si jistý, že řidič chce pokračovat přes Drottninggatan až k parlamentu. Řidič určitě chtěl vjet až do parlamentu,“ pokračoval v popisu toho, co v osudový pátek v centru Stockholmu viděl.
Vše, na co jsem se mohl soustředit, bylo, jak ochránit ostatní
„Co si pamatuji naprosto přesně, byl ten hluk. Strašný hluk od náklaďáku, tupé nárazy, jak vrážel do lidí, a on prostě pokračoval dál a dál. Nebylo to příjemné na poslech ani na pohled,“ vzpomínal na poslední momenty před svým rozhodnutím.
V jednom momentě se odhodlal k hrdinskému činu a se svou dodávkou se rozjel proti náklaďáku, který se k němu řítil ulicí. „Nebál jsem se,“ vybavil si své pocity ze svého rozhodnutí, „byl to vlastně docela zvláštní pocit, když se to stalo. Náklaďák se řítil proti mě a vše, na co jsem se mohl soustředit, bylo, jak ochránit ostatní. Tak jsem se rozhodl rozjet se proti němu a zabránit mu tak dostat se jen o kousek dál.“
Díky tomu útočník ztratil kontrolu nad vozem a vjel do výlohy obchodního domu Åhlens, čímž svou vražednou cestu ukončil o několik stovek metrů před svým cílem.
„Myslím, že řidič zpanikařil a strhl volant na stranu, řekl k posledním metrům teroristovy jízdy Santiago. Náklaďák sebou několikrát hodil ze strany na stranu, než vrazil do výlohy. Myslím, že útočník musel pustit volant. Jsem si jistý, že původně chtěl dojet až k Parlamentu,“ zopakoval.
Pomáhal dostat lidi pryč od požáru
Tím ale hrdinství mladého Ekvádorce nekončilo. „Vystoupil jsem a rozběhl jsem se pomáhat lidem,“ řekl. „Co jsem viděl, bylo příšerné. Viděl jsem spoustu lidí, kteří byli sraženi a mrtví. Vedle náklaďáku ležela žena a několik lidí se jí snažilo pomoct. Všude okolo byla spousta rodičů, kteří se snažili najít své děti a nechtěli odejít z obchodního domu, ignorovali i to, že náklaďák začal hořet,“ vybavuje si chaos bezprostředně po útoku.
„S několika lidmi z ostrahy jsem se skoro hned domluvil, bylo potřeba ty lidi odtamtud dostat. Nevěděli jsme, co se může stát. Všichni jsme cítili, že ty lidi musíme dostat pryč, co kdyby v tom autě byla bomba,“ popsal paniku, která následovala.
„Bylo tam tolik lidí,“ pokračoval ve vzpomínání. „Policie na místo dorazila skoro hned. Myslím, že řidič toho náklaďáku byl v obchodě. Jsem přesvědčený, že se schoval mezi davem lidí, kteří se snažili dostat do bezpečí, proto ho nechytili rovnou.“
Sám smrti unikl jen o minuty
Santiaga Cuevu v nocích po útoku straší děsivé scény, které v pátek zažil. Možná nejvíce ho ale děsí to, že sám možná smrti unikl jen souhrou náhod. „Jedna věc, o které přemýšlím, je, že jsme s kolegou měli oběd jen chvíli před tím, než jsme se vydali do obchodního domu a zdrželi jsme se tam o deset minut. Kdybychom odešli včas, tak bychom v momentě, kdy se objevil náklaďák, šli s dalšími lidmi po ulici. Těch deset minut mi nejspíš zachránilo život,“ uvědomuje si.
Santiaga dnes podporují jeho přátelé a rodina, další ho oslavují jako hrdinu. On sám ale zůstává skromný. „Nemyslím, že bych se cítil jako hrdina,“ řekl, „jednoduše jsem udělal, co jsem musel, měl jsem na sobě uniformu a lidé v takových situacích vzhlížejí k lidem v uniformě, jedno jaké, musel jsem tam být a říct jim, aby se dostali do bezpečí. Mám jen dobrý pocit z toho, že jsem mohl pomoci.“
BRAVO!
Odvaznych je vzdycky poskrovnu..